Oscar Wilde a jeho vůně. Část 1
Sloupce

od Elena Prokofeva
07/24/24 04:00:01

Byl to můj oblíbený vypravěč a zůstává jedním z mých nejoblíbenějších spisovatelů... A možná ho stále cítím jako jakéhosi imaginárního přítele. Když si znovu čtu prózu nebo dopisy Oscara Wilda, připadá mi, jako bych mluvila se starým, moudrým a laskavým přítelem.

Podobný pocit – že hovořím s přítelem – ve mně vyvolávají už jen prózy Nikolaje Gogola, poezie Alexandra Puškina a Federica Garcíi Lorky. Puškin a Wilde, Gogol a Lorca – tito čtyři autoři jsou mi nejdražší... Ale Wilde vstoupil do mého života mnohem dříve než Lorca, a dokonce dříve, než jsem dokázala pochopit hloubku Puškina. Wilde dokonce předcházel Gogolovým Večerům na samotě u Dikaňky. Wilde ke mně promlouval prostřednictvím pohádek, ze stránek dvousvazkového vydání z let 1960-61. Vždycky jsem se na něj těšila. Dodnes, když vidím ty opotřebované lila hřbety na poličce, cítím vzrušení, protože vím, jaké poklady se skrývají pod obálkou.

Ilustrace ke knize Šťastný princ a jiné pohádky Oscara Wilda, Charles Robinson

Číst jsem se naučila velmi brzy, přesto jsme doma moc pohádek neměli. A nejlepší z těch, které jsme měli, kdykoli jsem se chtěla ponořit do knihy, byly pohádky Wildeovy a Andersenovy.

Andersena jsem měla v předrevolučním, necenzurovaném vydání. Kouzla v nich byla často děsivá a mnohé končily tragicky. Už v raném dětství se mi to líbilo. Bylo to jako skutečný život a bylo pro mě snadné takovým kouzlům uvěřit. Právě z Andersenových pohádek jsem pochopila, jak drsná může být moudrost a krutá ctnost.

Wilde byl také moudrý, ale jeho moudrost byla smutná a laskavá. Každý z jeho příběhů vyprávěl o štěstí lásky a přátelství, o sladkosti soucitu, a dokonce i o sebeobětování. Nevyžadoval však od čtenáře sebeobětování. Nepožadoval vůbec nic. Wilde ve svých pohádkách spojoval naprostou absenci moralizování s vysokou morálkou. Myslím, že to tak cítil; byl to život jeho duše...

Ilustrace ke knize Oscara Wildea Šťastný princ a jiné pohádky, Charles Robinson

Když jsem dospěla a dozvěděla se o Wildeově osudu, byla jsem šokována. Tento moudrý a laskavý vypravěč byl poslán do vězení za "nemorální chování"? Tato vzácná duše byla odsouzena k utrpení?

V té době jsem už četla jeho díla pro dospělé a chápala, jaký to byl estét, jak jemně cítil krásu, a ještě víc mě vyděsilo, že tento člověk, schopný hluboce prožívat nádheru i hrůzu a podle mého názoru schopný užívat si intenzivněji a trpět hlouběji než ostatní, že Oscar Wilde byl uvězněn, donucen trpět ve věčném šeru, chladu a zápachu...

Ale i ve vězení psal. A psal i potom. Utrpení zničilo jeho tělo a uspíšilo jeho smrt, ale dodalo jeho talentu nové tváře...

Bylo by lepší, kdyby se nic z toho nestalo a Wildeův talent zůstal bez dalších aspektů utrpení – už tak byl totiž dokonalý! Bylo by lepší, kdyby Oscar žil šťastněji a déle, tvořil s radostí a vytvořil více... Myslím, že bychom se všichni obešli bez jeho De Profundis a Balady o žaláři v Readingu!

Oscar Wilde, Balada o žaláři v Readingu: obálka M. A. Durnovo. Moskva: Škorpion, 1904

My zde však hovoříme o parfumerii, nikoli o literatuře, nebo dokonce o tragickém osudu spisovatele ve společnosti ovládané duchem falešné morálky. Vše, co jsem výše napsala, není jen vyznáním lásky, ale také úvodem k hlavnímu tématu: Oscar Wilde a parfumerie, jeho vůně a vůně jemu věnované.

Oscar Wilde mě naučil umění parfémování. Stejně jako on jsem se naučila o vůních a o tom, že je možné psát o vůních tak, že je čtenář téměř cítí. Jeho Obraz Doriana Graye začíná popisem voňavé zahrady. V kapitole o tom, jak se nestárnoucí Dorian snažil rozptýlit svou nudu, je také oddíl o vůních.

V dopise svému nehodnému milému lordu Alfredu Douglasovi, který Wilde nazval Epistola: In Carcere et Vinculis ("Dopis: Ve vězení a v poutech") a který jeho přítel a vykonavatel Robert Ross vydal pod názvem De Profundis, Oscar nesnil jen o svobodě, ale i o vůních svobody!

Dne 6. května 1897, když už věděl o svém brzkém propuštění, vyjmenoval Oscar v dopise Williamu More Adeyovi nejnutnější věci, které by ho měly čekat na svobodě. Ve vězení si přál především knihy, ale na svobodu Oscar potřeboval parfémy a voňavé mýdlo:

Bohužel jsem se s názvem parfému Canterbury Wood Violet setkala pouze v tomto citátu. Eau de Lubin, kterou Wilde zřejmě používal k provonění vody v koupelně (v té době běžná praxe), jsem nikdy nezkoušela.

Plakát propagující "Eau de Lubin", cca 1900, autor Eugene Grasset

Chvíli jsem doufala, že mýdlo Peau d'Espagne, které chtěl Oscar, je produktem florentské lékárny Santa Maria Novella, které jsem si plánovala koupit. Později jsem se však dozvěděla, že parfémy a mýdla s názvem Peau d'Espagne (stejně jako Cuir de Russie) vyráběly téměř všechny parfumerie a mýdlárny...

Nicméně tento výběr vůní vypovídá o Oscarových preferencích: fialky (Canterbury Wood Violet), kůže (Peau d'Espagne), zeleň (Sac de Laitue) a koření (Eau de Lubin).

Badatelé Wildeova života našli v jeho vzpomínkách a dopisech několik dalších vůní, které měl rád, a to nejen jako přírodní vůně, ale i jako svou osobní vůni: heliotrop, konvalinku a zejména šeřík, konkrétně bílý šeřík.

V knize Obraz Doriana Graye lord Henry v úvahách o síle vzpomínek, které mohou vůně probudit, říká:

Mladý básník Theodore Wratislaw, který Wildea navštívil v srpnu 1893, zaznamenal:

Zajímavé je, že v dřívější, zkrácené verzi Obrazu Doriana Graye, která vyšla v dubnu 1891, je v téže epizodě místo bílého šeříku zmíněn bílý heliotrop. Toto vydání jsem nečetla, protože nejsem dostatečně zběhlá v angličtině, abych mohla číst literární díla. Obraz Doriana Graye znám pouze v překladu, a to v plném znění, ale anglicky mluvící životopisci se o něm zmiňují.

A bílá barva, konkrétně bílý heliotrop, je často zmiňována jako vůně vášně v obscénním románu Teleny neboli Odvrácená strana medaile, který současníci a potomci tvrdošíjně připisují Wildeovi (nebo skupině psavců pod jeho vedením a generální redakcí).

Heliotrop voní pudrově, vášnivě a docela sladce, s výraznými mandlovými a vanilkovými akcenty. Oscar Wilde měl zřejmě rád mandlové tóny. Ve "zpovědním albu" z roku 1877 Oscar označil za svou nejoblíbenější vůni mandlové květy, které byly v té době považovány za jednu ze tří nejtěžších vůní spolu s přírodním pižmem a šafránem a jejich používání bylo považováno za nebezpečné, téměř hypnotické, pro nervózní a citlivé lidi.

Návrat k bílému šeříku: Před nástupem syntetické parfumerie se vůně bílého šeříku napodobovala smícháním několika květinových extraktů, z nichž hlavním byl "alkoholový extrakt z pomády tuberózy". Po roce 1885 bylo možné vytvořit rozpoznatelnější šeříkovou vůni pomocí syntetických parfémových látek. Aromatická chemie však není mým oborem, zejména ne historická aromaterapie. Nebudu se pokoušet do ní proniknout, protože veškeré mé znalosti v této oblasti pocházejí od těch, kteří o Wildeovi psali přede mnou.

Na závěr části článku věnované vůním ve Wildeově životě připomenu jediný parfém, který měl Oscar v oblibě a který se vyrábí dodnes. Je to Hammam Bouquet od Penhaligon's. Samozřejmě nemůže vonět stejně jako na konci 19. století (vyrábí se od roku 1872), ale Penhaligon's o své dědictví skvěle pečuje a věřím, že současný Hammam Bouquet voní stále podobně.

Trápí mě zde toto: Nenašla jsem jediný citát z primárních zdrojů, který by se zmiňoval o Oscarově lásce k Hammam Bouquet. Buď jsem takový citát zatím nenašla, nebo se může jednat pouze o legendu pěstovanou společností Penhaligon's...

Hammam Bouquet od Penhaligon's byl minimálně třicet let po svém uvedení na trh velmi módní a Oscar Wilde dával přednost nikoli módním, ale originálním parfémům. Módu spíše sám vytvářel, než aby ji následoval. Ačkoli parfémová móda viktoriánské éry ještě nevyžadovala, aby muži nosili výhradně vůně definované jako mužské, téměř vše, co si Oscar vybral, bylo spíše ženské, teskné, sladké, něžné, a dokonce smyslné... V mládí se však mohl nechat zlákat módním parfémem a Hammam Bouquet byla vůně, s níž se Wilde jistě mnohokrát setkal. Navíc podle moderních měřítek voní Hammam Bouquet od Penhaligon's sladce a žensky, i když nedokážu posoudit, zda se ve viktoriánské éře zdála dostatečně sladká.

Ale možná ji Wilde skutečně nosil? Přinejmenším v mládí?

V každém případě jsem si svůj flakon Hammam Bouquet koupila právě proto, že je tento parfém připisován Oscarovi.

Hammam Bouquet voní především po růžích. Má mnoho odstínů růží, ale mně se dostává především lehce vybledlé, ale stále svěží, sametové a velmi sladké růže. Je zde specifická vůně sušených okvětních lístků růží. Je v ní cítit čajovo-taninový tón – některé druhy černého čaje voní po růžích a tento tón nacházím i v Hammam Bouquet. A nakonec úplně úžasný tón jedinečný pro růže v Hammam Bouquet je sladký a viskózní tón s tmavým vanilkovým podtónem, jako by to bylo labdanum podobné pryskyřici, ale vonící po růžích.

Je zde také silně zastoupena levandule, ale ne sladká nebo v plném květu. Místo toho je to suchá, studená levandule, která se často používá k provonění prádelních skříní nebo jako vůně do mýdel. Mimochodem, v Hammam Bouquet cítím také mýdlový tón... a něco léčivého. Je v ní hodně kosatcového pudru a kandovaného jasmínu, nebo je to jasmínový sirup? – a semiše.

Pod vrstvami různých růžových tónů se skrývá to nejkrásnější santalové dřevo a cedr, které přinášejí čistou, nadčasovou vůni, spolu s teplým jantarem a jakýmsi luxusním teplým pižmem, které voní jako objetí, skoro jako Muscs Koublai Khan od Serge Lutens, které naprosto zbožňuji... Nevadilo by mi, kdyby toto luxusní pižmo bylo v Hammam Bouquet výraznější a kdyby zcela chyběla levandule, která mi zde připadá kyselá a kovová.

I s levandulí a všemi těmi mýdlovými, léčivými tóny je mi Hammam Bouquet příjemný, ale moji blízcí, jak můj životní partner, tak můj otec, ho bohužel nemohou vystát. Sdílejí odpor k několika mým nejcennějším vůním (včetně všech ročníků Guerlain a zejména Shalimaru), takže tyto parfémy musím nosit, jen když jsem sama. Nezmiňuji se o tom proto, abych si stěžovala na své blízké, ale abych sdělila, že Hammam Bouquet má specifickou vůni pro moderní nosy. Nekupujte si ji naslepo.

Nebo tak učiňte pouze v případě, že jste zamilovaní do Oscara Wildea a všeho, co ho mohlo obklopovat.