Jestli existuje parfém, který mě nepřestává udivovat a probouzí ve mně téměř morbidní zvědavost – a přitom bezpečnou, zvláštním způsobem konejšivou –, pak je to Papermaking 滇结香 od Le Goût De Peau 肌肤之味. Zvědavost, kterou ve mně vyvolává, je trochu jako když jdete na túru a objevujete tropické jeskyně s místním průvodcem, který vám dodává mentální i fyzickou jistotu. Víte, že jste v bezpečí, a přesto vám srdce zrychlí, jakmile ucítíte všechnu tu cizost kolem sebe. Navzdory sobě samým vás to táhne k smyslovému vzrušení.
Některé parfémy jsou jako knihy, kterých si spíš všimnete, než abyste je hned začali číst. Možná jste prolistovali pár stránek nebo kapitol a udělali si dojem – jenže pak vás strhnou tisíce jiných možností, nebo vás odláká velká, okázalá reklama, která se snáz chápe a jednodušeji zařazuje. Kniha se někam založí: zmizí z dohledu, ale nikdy se úplně nezapomene. A pak ji nějak znovu zahlédnete, nebo vám ji určité setkání pořád připomíná – až víte, že se k ní musíte vrátit.
Mně tu připomínku přinesl starý strom s kůrou, která se odlupuje jako papír. Stojí cestou do školky mého dítěte a míjím ho každý týden. Moje dítě se pořád ptalo, jestli domorodí obyvatelé používali takovou kůru jako papír, a kladlo mi spoustu otázek o výrobě papíru. A tak jsem nějak díky tomu všemu věděla, že musím konečně napsat o Papermaking.
Je to parfém, který zpočátku trochu šokuje, ale nic nezvládnutelného. Je to jako narazit v přírodě na kůru stromu připomínající papír. Když se jí dotknete a přivoníte, rozbije vám to představu o tom, co je papír – zvlášť pokud pro vás po většinu života znamenal hladký, uhlazený, lehce statický kancelářský papír A4 do tiskárny. Jakmile si zvyknete na myšlenku, že existují přírodní materiály pro výrobu papíru a že papír se někde musí vyrábět, najednou začnete současně oceňovat moderní, čisté konečné produkty – papír – i nepořádné, a přesto elegantní přírodní suroviny a celý proces papírenství napříč historií.
Tak jak tedy tento parfém voní?
Papermaking si prý klade za cíl ukázat život moruše papírové (odtud čínský název 滇结香) – od svěže zelené kůry přes lehce rostlinně zapáchající buničinu až k papíru. Protože jsem se s „opravdovou“ verzí nikdy nesetkala, opírám se o to, co znám a k čemu si umím najít reference.
Celkově má Papermaking od Le Goût De Peau po celou dobu podmanivou chladnou zelenost – pro mě něco jako zelená, šťavnatá sladkost banánové slupky v lese. Rozvíjí se pomalu a klidně, nikam nespěchá, působí vyrovnaně a uzemněně. Není to klasická zelená vůně postavená na vznešeném galbanu a jeho mocných, drápovitých hranách. Spíš patří do té tiché – dokonce trochu znepokojivé – svítivě zelené krajiny, kterou najdete ve vůních jako Zoologist Bat nebo Mugler Aura, jen podané přirozeněji, jemněji a bez potřeby soutěžit o pozornost.
Úvodní vteřiny nesou svíravou notu nezralé zelené banánové slupky, která je dokonce lehce… „smradlavá“. Je povědomá, a přitom emocionálně matoucí – nechává vás chvíli bezradné, jak na ni reagovat. Podivuhodně ale, navzdory tomu, co sama o sobě říká, působí na můj nos uklidňujícím a snadným dojmem. Tohle nezralé banánové vyznění je intenzivně fotorealistické. Rozebírá na součástky jednorozměrnou, vyčištěnou, hezkou, stereotypní představu banánu, kterou mnoho komerčních „designérů“ ochotně vyrábí a kterou spousta lidí považuje za přímočarou a údajně snadno líbivou – třeba tu acetonově-květinovou, vizuálně sugerovanou banánovou halucinaci v Marc Jacobs Perfect. Tady je banán drsný, syrový a bez omluvy skutečný.
Připomíná mi to návštěvu muzea banánové plantáže v tropickém kraji. Cítíte celý životní cyklus banánů „naživo“ – na vlhkých svazích, nebo uvnitř skladů nacpaných ovocem. Není to jen sladké či jemné jako banánové smoothie nebo dezerty s banánovou příchutí; je to hmatatelné, tělesné, s texturou, navrstvené vzpomínkami na pot, práci a nepohodlí horkého dne. Ten zážitek je trojrozměrný.
Velmi rychle ta lehce zapáchající banánová nota ustoupí a vynoří se svěží zelená vůně listů, které tiše čekaly vzadu na scéně. Spolu s ní přichází chladný, lehce nasládlý vzduch, který mi připomíná netopýří jeskyně nebo tropické jeskyně u vodopádů – místa s jemným, přirozeným chladem. Je tu chladivá sladkost s nádechem mírné hořkosti, která evokuje hustou vegetaci.
Okamžitě mě to vrací k cestování po jihovýchodní Asii, k výšlapům k jeskyním nebo jezerům mimo hlavní trasy. Vzduch je vlhký a těžký, ale jakmile dojdete k netopýří jeskyni, celý svět se najednou zdá chladnější. Jako někdo, kdo si nošení Zoologist Bat opravdu užívá, je přirozené, že mě přitahuje Papermaking, který nese podobnou přítmou, jeskynní zelenost. Obě vůně sdílejí jemně sladkou, „pichlavě-horkou-pudrovou“ chladivost, aniž by se skutečně změnily v pudr – a vytvářejí tichý, nenápadně osvěžující pocit. Bat je ale ovocnější, sladší, hutnější a komplexnější, se hlasitějším, rušnějším základem. Papermaking se naopak otevírá jako měkký vánek, který vám přejede po tváři, a nese v sobě jakýsi nenápadný, tichý luxus.
Postupně se vůně posouvá k suchosti, k samotnému papíru a k něčemu jako sušené trávy nebo palmové vějíře. Ta chladná, jemně sladká svěžest z úvodu zůstává přítomná. Asociace palmového vějíře mi znovu stáčí myšlenky k létu a chladu. Vybavuje mi dům mých prarodičů v Číně na konci 80. a začátku 90. let. Letní večery často plynuly bez klimatizace i bez elektrických ventilátorů – možná kvůli šetření elektřinou, možná aby děti „nenastydly“, nebo obojí.
Místnost byla plná chladivé vůně Florida Water, třeba té od Liushen, nebo pudru proti potničkám. Pro mě je to vůně dětských letních prázdnin. Pamatuji si, jak mě babička ovívala palmovým vějířem, když jsem si stěžovala na horko, a říkala, že dokud se vějíř hýbe, nebude mi horko. Vzduch nesl suchou, vegetální vůni vějíře – chladnější a jemnější než usušená sláma. Anebo ta chladivost možná přicházela prostě z toho, že mi bylo řečeno, ať zklidním mysl, protože klid přináší chlad zevnitř. Ať tak či onak, ta vzpomínka je naplněná měkkým, emocionálně rozostřeným vánkem: ne ostře osvěžujícím, ale něžným a hluboce vrstveným citem.
V závěrečné fázi zelená vegetace úplně zmizí. Zůstane suchý vetiver s lehce nasládlou, bylinnou kvalitou. Někdy mi připomíná sladký prach nebo starou pracovnu plnou knih zalitou sluncem. Celkový dojem je uklidňující a mírumilovný, s tichým pocitem vyrovnanosti. Co se týče inkoustu – čekala jsem ho, ale nenašla jsem jasnou inkoustovou notu toho typu, který si spojuji s čínskou kaligrafií, ani „bílomuskový inkoust“ plnicích per. Možná se ten dojem inkoustu vstřebal do suchosti samotného papíru. Podobný efekt jsem si všimla u d’Annam’s Chinese Calligraphy, kde se „inkoust“ zdá být vystavěn jako suchý papír plus abstraktní představa inkoustu, který už zaschl a ztratil vůni. Osobně mě tahle papírově zaměřená interpretace docela baví.
Po setkání s až příliš mnoha „banánovými“ gurmánskými parfémy, s nespočtem vůní typu influencer-face na pozadí bílých květů, a na opačném konci spektra s uměřeným, odtažitým, emocionálně vzdáleným, téměř objektovým papírovým zážitkem jménem Diptyque L’Eau Papier, který jsem se upřímně snažila milovat, ale prostě to nešlo, po lehkém zklamání z naaranžované „fotosession“ kvality To Summer’s Leisure 闲 a po vlně za vlnou nenápadných, „quiet luxury“ inspirovaných východoasijských značek, které sázejí na vodní svěžest s dotykem kovové chladnosti, aby namalovaly uvolněnou náladu, cítím jistou únavu z té podobnosti. Samozřejmě na žádné z výše zmíněných vůní není nic špatně – je to jen otázka mých osobních preferencí.
Papermaking však působí zdravě jedinečně – a přitom je překvapivě snadno nositelný. Už jen tím, jak voní, má zvláštně přirozený, až terapeutický šarm.
Připomíná mi to komentář, který jsem kdysi četla o čínské spisovatelce Xiao Hong/Hsiao Hung (1911–1942) a o trvalé popularitě jejího románu Příběhy z řeky Hulan. Celou knihu jsem zatím nečetla, ale viděla jsem úryvky z její téměř proustovské prózy, která umí vyvolat melancholii. V době, kdy se mnoho autorů soustředilo na velké národní narativy, válku, odpor a povznášející kolektivní témata, ona se místo toho obrátila k malým životům, individuálním emocím a tichému utrpení. Časem její jméno přetrvalo a Příběhy z řeky Hulan dodnes v čtenářích hluboce rezonují.
Doufám, že Papermaking je podobným klenotem i ve světě parfémů. Nechce splynout ani se zavděčit všem – jen tiše vytrvává a čeká na ty, kteří jsou připraveni si ho všimnout.
Zdroj obrázku: Le Goût De Peau 肌肤之味, licencované stockové fotografie
