Někdy rád dopřeju novinkám trochu času – aby se tekutina v čerstvě naskladněných flakonech usadila a aby i moje vlastní dojmy stihly nabrat nuance a komplexitu. A samozřejmě taky proto, aby se voňavá komunita – často rychlá v emotivních reakcích a ne vždy v těch promyšlených, zvlášť u velkých launchů – stihla trochu zchladit.
Přiznávám, že to ne vždycky vydržím. Některé dlouho vyhlížené premiéry hodnotím skoro okamžitě – napadá mě třeba Bleu de Chanel L'Exclusif nebo Tygar Extrait. Ale u Paradigme od Prada se mi podařilo zastavit – a jsem rád, že jsem to udělal. První dojem byl zkrátka neúplný.
Máme tu nový pilíř – vůni, která má určovat směr budoucím flankerům a na roky dopředu definovat identitu celé řady. Paradigme je zároveň ambiciózní projekt i z marketingového hlediska: tváří kampaně je Tom Holland, idol teenagerů.
Už od začátku launchové materiály hlasitě slibovaly přepsání pravidel pánské parfumerie. Očekávání byla nastavená hodně vysoko a upřímně – v té pohledné zelené lahvi jsem čekal něco opravdu nového: něco svěžího, přirozeného, v souladu s barvou. Naznačovala to i pyramida: v srdci byla uvedená pelargonie, dokonce ve dvou variantách, a pelargonie obvykle voní svěže, často i s mátovým nádechem.
Jenže realita se vyvinula jinak.
Je potřeba si připomenout, že u velkých launchů konglomeráty typu L’Oréal, Estée Lauder, Coty nebo Puig jen zřídka skutečně riskují. Před uvedením probíhá rozsáhlý průzkum trhu a finální produkt se ladí tak, aby byl co nejpřístupnější co nejširšímu publiku. Paradigme míří především na mladší generaci – na ty, kteří si Petera Parkera spojují spíš s Tomem Hollandem než s Tobeym Maguirem. To je publikum, které si vůni často nevybírá ani tak podle toho, jak voní, ale podle kampaně, designu flakonu a samozřejmě podle popularity na sociálních sítích. V takových případech nemusí být vůně hlavním důvodem nákupu – jen nesmí odradit.
Výsledkem je, že Paradigme působí jako jakési potpourri mladistvě laděných vůní posledních let. Pokud se Puig dřív o tuhle strategii opíral výrazně v projektech jako Phantom, L’Oréal ji teď převzal také.
Pozoruhodné je, že i přes tahle omezení to vůbec není špatná vůně. Možná nenaplní očekávání, která vyvolává zelený flakon a řeči o inovaci, ale uvnitř je další pánská fougère – udělaná s jistou chytrostí.
Základ Paradigme stojí na kumarinu, vanilinu a pižmech. Je to páteř mainstreamové orientální fougère ve stylu Le Male – profilu, který je dodnes populární, zvlášť mezi teenagery.
Tahle hutná, sladká fougère báze je spojená se svěžím zeleným srdcem. Pelargonie tu hraje spíš technickou roli: dodává svěžest, ale neurčuje příběh. Ten patří sclarene, materiálu, který se v posledních letech v pánských vůních používá ve velkém. Například celá kolekce H24 je postavená právě na něm.
V pyramidách bývá sclarene obvykle uváděn jako šalvěj, jenže ve skutečnosti není jen bylinný – je také kovový a suchý. Zároveň přirozený i syntetický. V Paradigme sclarene evokuje pocit rozpálené kovové žehlicí plochy nebo čerstvě vyžehlené látky. Tenhle efekt do velké míry určuje charakter kompozice: chlad pelargonie kontrastuje s horkem sclarene, které ještě zesilují všudypřítomné šafránové materiály. V srdci Paradigme navíc cítím i náznaky máty a tymiánu.
Zajímavý je i úvod. Připomíná mi Alien Man, uvedený po tom, co Mugler přešel pod křídla L’Oréal. Aldehydový, „prádlově čistý“ začátek – připomínající detergent – se mísí se zvláštní kořenitostí anýzovo-koprového akordu, který je zároveň suchý i zelený. Zajímavá hra mezi přírodním a antropogenním.
Ve výsledku L’Oréal vytvořil uhlazenější, „slušnější“ interpretaci Phantom – vůně, která pokyvuje směrem k několika populárním pánským kompozicím posledních let.
Jak k Paradigme přistupovat? Myslím, že si žádá střízlivý pohled. Je to velká premiéra a nemůže být revoluční – i kdybychom si to přáli. Krásu v ní ale hledat lze a leží v detailech.
Prakticky všechny velké pánské novinky posledních let se točí kolem zhruba stejného tématu – variací na Le Male tónovaných do různých odstínů. Dokonce i Dior tenhle trend následoval. V případě Paradigme jsou ty nuance přinejmenším zajímavé k prozkoumání.
V různých dnech se vůně rozvíjí jinak. Někdy je to hřejivá vanilkovo-kumarinová fougère. Někdy zelený kovový „sclarene steam iron“. Někdy vůně prádelny. Všechno záleží na venkovní teplotě a vlhkosti.
Možná budou budoucí flankery Paradigme zelenější a nekonvenčnější – nejen navenek, ale i uvnitř.
