Existují parfémy, které přicházejí tiše, bez velkých kampaní a algoritmů, a zůstávají s námi dlouho poté, co se trendy posunou dál. Dávno předtím, než sociální sítě zrychlily cykly vůní a novinky se staly měnou, formovaly některé vůně naše chápání krásy, smyslnosti i přítomnosti. Nenositly se proto, aby se o nich debatovalo, pitvalo je nebo je řadilo do žebříčků — nosily se proto, aby se prožily.
Můj vztah k parfémům se zrodil v té dřívější krajině, kde flakony jako YSL Opium, Guerlain Samsara, Dior Poison a Dior Dolce Vita nesly váhu a charakter i bez vysvětlování. Byly to vůně, které vyžadovaly trpělivost, sebevědomí a ochotu být zapamatována. Naučily mě, že vůně může být dramatická, intimní a bez okolků výrazná.
Vracet se k nim dnes je cvičením v nostalgii i perspektivě. Když je vnímám moderní optikou, neodhalují přemíru, ale záměr — kompozice vystavěné s jasnou identitou a trvalým emočním otiskem. V době rychlých uvedení a prchavých dojmů nám tyhle parfémy minulosti připomínají, že vůně kdysi nespěchala — a očekávala, že ani my nebudeme.
Tady v Nigérii byly vůně vždy nezbytným luxusem. Z dětství si pamatuji, jak si moji rodiče, tety a strýcové vůně užívali a dělaly jim radost. Vyrůstala jsem v 90. letech a na maminčině toaletním stolku stála malá, pečlivě vybraná sbírka parfémů, které bezvýhradně milovala. Dodnes si vybavuji její Elizabeth Taylor mini parfums, ale většinu z nich jsem už zapomněla. Nedávno jsem se jí na ně ptala a ona zmínila Guerlain Samsara, YSL Paris, Estee Lauder Beautiful, Calvin Klein Obsession, Chloe Lagerfeld, Guerlain Shalimar, Cacharel Anais Anais, Paloma Picasso, Calvin Klein Eternity, Van Cleef & Arpels First a Armani Giorgio Armani. Moji strýcové z otcovy strany byli proslulí svou „parfémovou závislostí“. Táta vůně také miloval, ale zdaleka ne v takové míře jako oni. Už tehdy měli velké sbírky. A protože jsme byli jako rozvětvená rodina hodně semknutí, kdykoli někdo cestoval, všichni si od něj objednávali vůni — buď jako dárek, nebo na zaplacení.
Dnes budu mluvit o vůních, které vznikly před rokem 2000. Některé mám ve vintage podobě, jiné v novějších formulacích.
Myslím, že to byla první vůně, do které jsem se kdy zamilovala. Koncem 90. let ji dostala jako dárek moje blízká teta z maminčiny strany. Pamatuji si jen to, jak jsem se do ní zamilovala ve chvíli, kdy se jí teta velkoryse postříkala. Byla jsem posedlá tím, že ji pořád očichávám, protože mi ji nedovolili nastříkat na sebe. V té době jsem nedokázala pochopit, co vlastně cítím — jen to, že mě to naprosto opájí. Když jsem později objevila Fragranticu, okamžitě jsem si o ní zjistila všechno a objednala si největší flakon. Jenže když dorazil, nevoněl tak, jak jsem si pamatovala. Byla to nejnovější formulace. Snažila jsem se ji mít ráda, ale nefungovalo to. Nakonec jsem ji poslala dál, a až později jsem si na eBayi sehnala malý vintage flakon. Hned po prvním stříknutí jsem byla zpátky u tety a její lahvičky.
Je naprosto nádherná. Krásná vůně, v níž dominují broskev a citrusy, s velkou dávkou skořice na základu vanilky, santalového dřeva a cedru. Má i krásné květinové tóny — nejvíc z nich cítím lilii a magnólii. Je hrozně těžké ji popsat. Je jasná a povznášející, a přitom zároveň útulná a konejšivá.
Původní Opium jsem ve skutečnosti objevila teprve před pár lety. Dřív jsem měla novější formulaci, ale pustila jsem ji dál. Byla sice moc krásná, jenže jsem po ní skoro nesahala. Až díky Suhaesiným vláknům o vrstvení jsem zjistila, že vintage verze je věc sama o sobě — nádhera a navíc skvělá na layering. Pořídila jsem si flakon a je to, mírně řečeno, neskutečně krásné. A taky pořádný „powerhouse“: kdykoli ji nastříkám, je to jediná vůně, kterou doma cítím. Tohle už se dneska nedělá. Je hluboká, komplexní a mnohovrstevnatá. Má tolik tónů a akordů, ale nejvíc ze všeho vnímám jantarově-dřevitou linku s hromadou koření, lehkými ovocnými akordy, trochou indolických květin a živočišnými podtóny. Je v ní i hluboká, pryskyřičná vrstva. Na vůni s tolika složkami je až překvapivě dokonale propojená.
Na své parfémové cestě jsem si prošla obdobím posedlosti santalovým dřevem. Samsara bývala často doporučovaná jako esenciální santalová vůně. Koupila jsem ji naslepo, protože jsem si nedokázala vybavit, jak voněla ta z maminčiny sbírky. Na první přivonění to pro mě nebyla láska; santal jsem cítila, ale byl schovaný hluboko v komplexní stavbě. Postupně jsem ji začala oceňovat, pak jsem se zamilovala a v jednu chvíli to byla moje podpisová vůně. Mluvím o Samsara v červeném flakonu. Je převážně santalová, ale propletená bohatstvím květin — hlavně jasmínem, kosatcem a ylang-ylangem. V základu je slavná, nádherná Guerlinade vanilka. Je to naprosto opojná vůně. Pořídila jsem si ještě starší flakon v čirém skle, který je také úžasný. Je hebčí, bohatší a santal je v něm mnohem hladší než v červeném flakonu. Červené flakony si pořád nechávám, ale ty nejnovější formulace už nemám.
Poté, co jsem se zamilovala do Samsara, rozhodla jsem se prozkoumat další vůně ze stejné olfaktorické rodiny. Tak jsem objevila Amarige. Její vintage verzi jsem nikdy nezkusila, ale i v současné podobě je to nádherná vůně. Krásná, odvážná, dekadentní směs bílých a žlutých květin, přičemž žluté květy mají navrch. Celou strukturou jsou protkány ovocné tóny a v závěru se usadí do dřevita a sladkosti, kde vanilka a tonka pomáhají vybalancovat tu naprostou květinovou směs kompozice. Kombinace santalového dřeva, žlutých květin a vanilky mi Samsara rozhodně připomíná. Došlo mi to poté, co Tony z fór upozornil na jejich podobnost. Je to ohromující, slunná, povznášející květinovka, která mi připomíná dobré dny, svatby, štěstí a smích.
***
Tady se zastavím a v další části budu pokračovat klasikami Poison, Allure, Coco a Casmir.
Stojí za zmínku, že tyto vůně jsou odvážné, expresivní a komplexní — nic jako většina nových designérských novinek, které bývají sladké, minimalistické a „bezpečné“. Tohle jsou parfémy, které je potřeba pořádně otestovat, a rozhodně nejsou bezpečné na nákup naslepo!
Děkuji za přečtení!!!
Které parfémy z minulosti milujete a stále po nich saháte? Ráda si o nich přečtu v komentářích.
Úvodní obrázek z Fragram; Děkuji, Marto!
