Číst Johnovo evokativní psaní o Mal-Aimé (což ve francouzštině znamená „nemilovaný“) od Parfum D’Empire byla radost: skvěle zasazuje do kontextu inspiraci celého projektu (plevel) i emocionální dopad výsledné kompozice. Značka říká, že ústředním motivem vůně je „běžná rostlina, jejíž esence je vzácná, oman (inula), a… průvod všech nemilovaných – bodláky, kopřivy, ostružiní, kořeny – tato ikonoklastická vůně jim konečně vzdává spravedlnost“. Johnova interpretace se točí kolem „divokosti – a ta je věrná životu… [sdílí] jistou mízovitost, zelenost a (odvážím se to říct znovu?) divokost v aromatu, která je úplně jiná než to, co jsme zvyklí v parfému cítit“.
Jen tak dál! Na Mal-Aimé je tak pozoruhodný jeho nabručený, vzdorovitý pocit, jako by se chtěl vymanit z flakonu i z konvencí. Je to živá, jiskřivá, pilovitá, bzučivá zelená vůně, která se jen málo podobá čemukoli jinému na trhu v daném prostoru a žánru. Zelenost v čichovém slovníku bývá často tlumená a uhlazená do sofistikované podoby; listovost si možná přejeme jako dotek přírody, ale přehnaně hořké a rozjívené závan y džunglového odéru a sukovitých křovin evokují agresi, která neladí s ambrově-dřevitými aspiracemi. Není zkrátka běžné najít záměrně konfrontační vůně – zaflakonované.
Mal-Aimé tenhle protikladný duch hlučné, rozmrzelé, nehrabaně „neupravené“ zeleně, která kypí životem ve své viridní bujnosti, rozhodně má. A přesto moje poznámky při prvním přivonění obsahovaly výrazy a čmáranice jako „hrachová polévka“, „celer“ a „koriandrový tonik“. Přes veškerou Mal-Aimé divokost si myslím, že je v té vůni i příběh o tom, že nespoutanost je spíš přelud než fakt; že tyhle nemilované rostliny nejsou tak děsivé, jak si je malujeme. Mal-Aimé voní jako láskyplný pohled na nedoceněné – a právě objetí parfému je tím, co krotí. V té směsi mátové, mízovité, osvěžující, štiplavé, rozjívené a bezstarostné zeleně je něco téměř majestátního: je syrová a neklidná, a přitom hluboce uklidňující a vyrovnaná. Jako chuť hrachové polévky s mátou doplněná koriandrovým tonikem.
Závěr vůně mi připadá dost příbuzný s Jovoy What Matters Is Inside – lehce minerální a pižmový. U hlavní vegetální složky bych se pro srovnání možná podíval na Green Water, Eau De Gentiane Blanche, Laurel a Panorama jako možné paralely. Ale Mal-Aimé si skutečně stojí samo za sebe – jako jedna z nejenergičtějších a nejzářivějších zelených vůní, jaké jsem kdy cítil!
