Když pomyslím na Juliette Has a Gun, mám pocit, že se dívám na značku, která se nebojí pohrávat si s identitou, postojem i osobností v každém jediném stříknutí. Od provokativního názvu až po vůně, které zpochybňují samozřejmé, dům vytvořený renomovaným parfumérem Romano Ricci dokáže předat myšlenku čichové svobody, jež se vymyká tradičním stereotypům zakořeněným ve světě parfumerie. Každá vůně je tu koncipována téměř jako manifest – prohlášení o přítomnosti, které vybízí nositele, aby bez strachu z rozporů zkoumal různé stránky sebe sama: rocker, elegantní, intenzivně sladký nebo lahodně nečekaný.
Přiznávám, že moje spojení se značkou začalo excentrickou Calamity, první vůní, která mě doopravdy uchvátila a nakonec se mnou odešla domů; dodnes bydlí v mé skříni. Byla to láska na první hluboké přivonění; ta zvláštní rovnováha mezi květinovým a gurmánským – zároveň jemná i obklopující. Chytila mě způsobem, jaký dokáže jen málokterá vůně. Calamity není jen parfém; je to smyslová pozvánka vracet se ke vzpomínkám a pocitům s dotekem rebelské sladkosti. Právě tahle zkušenost mě přiměla prozkoumat další kousky z portfolia značky, podělit se s vámi o své dojmy a zjistit, jak se na téhle cestě potkáme!
Calamity J. Juliette Has A Gun
Calamity je jedním z velkých mistrovských děl v mé parfémové sbírce – a přitom jsem ji dlouho podceňoval. Začal jsem ji nosit až dva roky po koupi. Nebyl jsem si jistý jejím konceptem, flakonem ani recenzemi, dokud se mi skutečně nedotkla kůže. Bezpochyby jde o vysoce exkluzivní vůni, která sedne jen málokterému nosu, ale když jí dovolíte se rozvinout, čeká vás velký objev. V úvodu vás kopanec dřevité skořice rozhodí z rovnováhy a doslova smete z nohou; je to hnací, pulzující skořice s orientální kouřovostí, která vytváří jedinečnou auru a vyvolává jakýsi amok.
Ve střední fázi voní jako objetí – něco jako zaprášená květinová stopa, a přesto „jemná“, prokreslená dřevinami. Objevují se velkorysé doteky ambry, suchého vetiveru, vytříbeného pačuli a vůně země provoněné kořeny, které jsou zároveň ušlechtilé i špinavé. Pocit v této fázi je trochu divoký, ale právě tady sklízí celá kompozice nejvíc komplimentů. Po zhruba 12 hodinách vyzařuje sladkou, zralou vůni – vážnou, a přitom lahodnou – s temnými pryskyřičnými nuancemi a hutnými, všestrannými, někdy až invazivními květinovými tóny! Calamity má neuvěřitelnou výdrž a proměňuje se s každým pohybem. Stala se klenotem mezi mými parfémy a já cítím obrovskou hrdost, když ji nosím – díky exkluzivitě jejího vývoje i vlně sebevědomí, kterou mi dodává.
Ode To Dullness Juliette Has A Gun
Nic ve zlém, ale na mé kůži působí mnohem víc žensky než unisexově. Kvalita prezentace i vývoj jednotlivých tónů jsou nepopsatelné – a přesto se přistihnu, že přemýšlím, jestli se mi líbí natolik, abych si ji přivlastnil a odnesl domů. Ode To Dullness se líbí snadno a připomněla mi celebrity vůně, třeba ty od JLo. Na mně vybuchne pronikavým květinovým úvodem, ideálním na příležitosti typu svatby pod širým nebem. Je plná vlhkých bílých květů, které se s nádechem kosmetického pudru rozplynou do jemnější, uhlazenější, „exkluzivnější“ vůně; zapomeňte na to, že byste si ji vzali jen tak pro rohlíky nebo do kina na anime – na tohle nebyla stvořená.
Na rozdíl od většiny lidí, kteří hvězdicový anýz ucítí hned, u mě se tahle nota objeví až v drydownu – aromatická, sladká a štiplavá. Je to anýz, jaký běžně známe; nic jako anýz od Lolity Lempické, ne, ale přesvědčivý, protože působí přirozeně a organicky. Možná se pletu, ale v téhle fázi cítím i lahodný nádech fenyklu. Jako téměř všechny vůně Juliette Has A Gun nese i tahle pižmový otisk připomínající čerstvě umytou kůži – přirozený, s jemnými nuancemi zasychajícího potu –, což je dělá návykovými a v rámci „lidské vůně“ jedinečnými. Postupně se stáčí do dřevita a čistoty, připomíná šampon ze salonu. Začínám chápat, že je to možná vůně navržená tak, aby provoněla a zvýraznila to, kým už jste – v obyčejný, nenucený den.
Not A Perfume Juliette Has A Gun
Značka sama nás ujišťuje, že jde o jednosložkovou vůni: Cetalox. To je ošemetné, protože – alespoň za sebe – ji cítím, nosím, stříkám a vnímám v ní tolik dalších věcí, jak se usazuje, vyvíjí a nakonec mizí. Tady je lepší držet se pocitů; věřte mi, nakonec to bude lepší pro nás oba. Not A Perfume je čistá. A přesto – s ohledem na jedinou oficiálně uvedenou notu – mohu bez váhání říct, že minimalistický koncept sahá mnohem dál než jen k marketingovému triku „skin scent“. Vyzařuje smyslnost skrze svěží a jemný dotek s dřevitým základem, který s časem nabírá na těle i intenzitě a popírá tak samotný název vůně.
Cetalox je syntetická molekula vytvořená tak, aby aromaticky napodobila vůni ambry, a každé kompozici, v níž figuruje, propůjčuje olfaktorický minimalismus a téměř permanentní výdrž; tady je to až hmatatelně pravdivé. Romano Ricci, její tvůrce, ji popsal jako „jedinečnou a nenapodobitelnou dřevitou a pižmovou finesu“ – a povedlo se mu to, protože snad není nikdo, kdo ji ucítí a okamžitě neprojeví obdiv a zájem. Přiznávám, že procházím intenzivní aromatickou a čichovou „detoxikací“ po záplavě arabských vůní naložených litry esenciálních olejů a ultra syntetickými tóny, které mi v poslední době čich úplně přesytily. Sáhl jsem po čistších, neutrálnějších a elegantnějších vůních – takových, které se líbí nejdřív *mně* a teprve potom tomu Druhému. Funguje to a připadá mi to jako cesta, kterou jsem objevovala pomalu, ale možná už je nevratná. Nikdy to netestujte na papírku; vždy na kůži, aby odhalila všechna svá tajemství.
Another Oud Juliette Has A Gun
V poslední době mě nudí, kolik oudových vůní se pořád uvádí – něco, co mi dnes připadá spíš jako rutina než jako krok vpřed. Vůně, které s touhle notou ještě snesu, ji musí mít jen jako vedlejší roli, anebo ji musí krotit kyselé, hořké a/nebo mandlové akordy. Pokud to nesplní, jsem venku. Přiznávám: Another Oud si mě nezískal hned – a kupodivu mě to vůbec nepřekvapuje. Úvod je citrusový, čistý a příjemný, se šťavnatým citronem, jako by byl právě vymačkaný na kůži: svěží a zářivý. Postupně se tahle svěžest osladí, získá ovocné a téměř likérové tělo, jako by se parfém zhluboka nadechl, než ukáže své pravé barvy.
V drydownu ale přepne výhybku. Vynoří se nečekaně chyprový charakter s nuancemi připomínajícími eukalyptus a kafr – zároveň přidušený a podivně vzdušný. Je to parfém, který v navazujících vrstvách střídavě zahřívá i osvěžuje, nesený elegantními dřevinami a lehce medicinálním závanem, jenž se nakonec stane návykovým. Tady Juliette Has A Gun ukazuje talent hrát si s kontrasty, aniž by ztratila nit. Nakonec se usadí na zemito-ambrovém základu, právě tak „špinavém“, jak má být, s kontrolovaným zvířecím dotekem, který nikdy nepřekročí hranici vkusu. Oud působí zkroceně, domestikovaně – spíš jako náznak než prohlášení – a pořád ho obkresluje ten chyprový pocit, který prostupuje celou vůní. Není to láska na první stříknutí; je to jeden z těch parfémů, které potřebují čas, kůži a ticho… a nakonec zůstanou.
Juliette Juliette Has A Gun
Od vůně, která nese jméno značky, jsem čekal tolik – a našel tak málo. Cena vysokých očekávání bývá právě tahle: vyrovnávat se s frustrací, které se možná dalo předejít, kdybychom šli krok za krokem. Je to vůně, která nabízí běžný profil a ani zdaleka neobhájí svou cenovku – ledaže vám nevadí mít ve sbírce intimní vůně a připlácet si za ně. V tomhle nespoutaném vesmíru parfumerie existuje profil na všechno, to je fakt. Juliette přichází na trh jako další sladká třešňová vůně mezi mnoha dalšími. Úvod je lehce kořeněný, vyvažuje citrusy kyselejší stránkou, která se podle mě snaží napodobit nuance třešňové slupky. Krátce nato vůně nabere předvídatelnou sametovou texturu, doprovázenou cudným květinovým tónem – nic urážlivého, ale taky nic intenzivního, vtíravého nebo zapamatovatelného, v co jsem se, přiznávám, pořád ještě snažil věřit. Jdeme dál.
V drydownu se objeví ambra, která vůni na kůži udrží o něco déle, spolu s mandlovým a lehce pryskyřičným tónem, který mě také neohromí. Všechno je správně, čistě a srovnaně, ale bez výraznějších křivek nebo rizika. Konstrukce, která projde bez klopýtnutí – a zároveň nezanechá stopu. Upřímně, čekal jsem víc. Kdybych byl značkou a uváděl vůni nesoucí moje vlastní jméno, vložil bych veškerou sílu do něčeho propracovanějšího a výraznějšího. Ledaže je tohle skutečně podstata Juliette Has A Gun a pro ně to představuje dopad a identitu. Mně si srdce nezískala.
A tak dál procházím arzenál Juliette Has A Gun se zvědavostí, skepsí, vášní a občas i frustrací – protože to k té hře patří. Značka si mě získala Calamity, ale jako v každém dlouhém vztahu přicházejí dny úžasu i dny otazníků. A právě to mě drží: ten pocit, že nikdy přesně nevím, co přinese další stříknutí. Pořád na mě – a na nás – čeká spousta dalších Juliettes.
V dalších částech budu pokračovat v rozplétání dalších vůní po blocích, vůni po vůni, bez filtru a bez pevného scénáře. Ale chci slyšet vás: Která z nich už si našla domov na vaší kůži? Která vás zasáhla nejvíc, která zklamala a kterou byste bránili zuby nehty? Řekněte mi všechno. Chci číst vaše zkušenosti, vaše nesouhlasy, vaše nepravděpodobné lásky. Zůstaňte naladěni – tenhle příběh teprve začíná.
