Policromia od Bois 1920 je jako fontána čerstvých, studených, sladkokyselých šťáv. Povzbuzující. Kupodivu probouzí žízeň a zároveň ji hasí. Už při prvním vdechnutí se Policromia jako by dotkla vašeho jazyka a okamžitě vás přiměje zatoužit po této úžasně voňavé a jistě lahodné tekutině. Pak přijde kaskáda ovocné hojnosti – a vy máte pocit, jako byste nejen pili různé šťávy a jedli různé ovoce, ale skutečně plavali v bazénu jimi naplněném a při proplouvání odstrkovali plovoucí půlky ovoce. Možná divoká fantazie, ale živě se mi vybaví pokaždé, když nosím Policromia.
Zpočátku je Policromia celá limetková – zelená, kyselá, s kousavou kůrou. Brzy se přidá sladký citron a sluncem zalitý pomeranč. A ananas: možná není uveden v oficiálních tónech, ale já ho cítím jasně – zralý, zlatavý ananas, sladký a zároveň pikantní, pro mě výraznější než ostatní. A maliny: divoké, intenzivně vonící, sladké i trpké. Tato ovocně-jahodová trpkost, stínící sladkost, je v Policromia obzvlášť patrná a podle mě je tím, co dodává kompozici svěžest a realističnost.
Pyramida vůně Policromia se zdá být mnohem skromnější než samotná vůně, v níž se nové ovocné fasety rozplývají jedna za druhou a nechávají vás hádat a identifikovat každou z nich... Karambola? Feijoa? Jablko? Liči? Mučenka? Mám pocit, že jsou tu všechny. Všechny šťavnaté, všechny chladné. Všechny lákavé. Policromia vás vtáhne dovnitř a vybízí vás, abyste se naklonili blíž a rozeznali každý tón, abyste zjistili, co dalšího se skrývá v tomto velkorysém koši.
Mezitím se uprostřed ovoce začínají objevovat květy. Pyramida zmiňuje tuberózu a jasmín, ale já tyto květiny nezaznamenávám. Je zde uvedena také orchidej... Přesto si nejsem jistá, jak mají orchideje vonět, protože ty, se kterými jsem se setkala, voní každá jinak (některé vůbec). V parfumerii jsou orchidejové tóny často zobrazovány jako velmi květinová verze vanilky. V orchideji Policromia však cítím frangipani s jeho charakteristickým ovocně-květinovým tónem a především konvalinku – jasnou, chladnou a krystalickou, která vyniká nejvýrazněji.
Jakmile květinové tóny rozkvetou, připojí se ke kompozici opožděně meloun. Překvapivě, přestože není uvedena, je pro mě vůně sladkého, vlhkého, chladivého melounu nezaměnitelná a evokuje živou představu čerstvě rozkrojeného, karmínového, zrnitého melounu s hladkými černými semínky zapuštěnými do jeho křupavé dužiny.
Tento bohatý buket ovoce a květin se příjemně usadí na kůži a vydrží pozoruhodně dlouho – déle než většina svěžích ovocných parfémů. A přesto se Policromia nespoléhá na ostré syntetické materiály, které se často používají k posílení dlouhé výdrže, což je velká úleva. Možná právě tak působí Kirke od Tiziany Terenzi na ty, kterým ambrocenid nevadí.
Lahvička Policromia pro mě vynikla i uprostřed zářivé rozmanitosti Esxence 2025: vypadají, jako by prošly indickým festivalem Holi, poprášené barevnými prášky gulal. Flakon dokonale ladí s parfémem – naprostá harmonie obalu a vůně! Každý flakon je individuálně ručně malovaný: zatímco paleta je jednotná, rozmístění a intenzita barev činí každý flakon jedinečným. S Elenou jsme si dokonce zpočátku myslely, že Bois 1920 vydala několik nových parfémů.
Podle mého názoru je Policromia velmi zdařilá vůně. Málokdy mám ráda ovocné parfémy, ale Policromia nosím s potěšením. Je svěží a šťavnatá, zářivá a dlouhotrvající. Hraje a třpytí se, a stejně jako se barevné skvrny každého flakonu liší, každá aplikace Policromie vytváří trochu jiný vonný obraz. Troufám si říct, že Policromia je jednou z nejlepších ovocných vůní, s jakou jsem se kdy setkala.
