Už je to dlouho, co naše městečko navštívil putovní veletrh LoubiWorld! Je hezké, že umělci na tuto oblast nezapomněli a potěší nás novými vystoupeními.
Jak se na cirkusové umělce sluší a patří, jejich úkolem není uspokojit vytříbený vkus vyšší společnosti, ale zaujmout široké publikum a vydělat slušný balík... peněz, tedy vydělat si tolik, aby mohli v zimě vytápět své domovy a po skončení sezóny měli co vařit na plotně.
Jejich předchozí vystoupení zanechala v divácích trvalý dojem - jak by ne, když vám do uší duní trubky, u nohou vám dupou sloni a klauni vám do obličeje házejí... snad jen třpytky z kbelíku, protože nikdy nevíte, co se ještě může stát.
Ale pokud to myslíme vážně (Vážně? O LoubiWorldu? Nerozesmívejte mě!), předchozí vůně od obuvnického mága Christiana Louboutina, stáčené do kýčovitých flakonů (které pak strašily něžná srdce v nočních můrách!), byly jednotně silné, harmonické, živé a barevné.
Všechny až na jednu.
LoubiMar, jeho první pokus o "lehkou vůni", byl vytvořen stejnými hutnými barvami, ale s maximální jemností a v převážně pastelové paletě. Vzpomínám si, že mě na pozadí celé kolekce docela potěšila. I když ne natolik, aby mě skutečně uchvátila.
Abych byla upřímný, od té doby jsem si občas vzpomněl na další členy této cirkusové dynastie a s potěšením vytahoval z kufru jejich vzorky. Okouzlující LoubiMar se mi však z paměti nějak úplně vytratil. Tak to dopadá, když se odchýlíte od rodinného stylu!
Mořský koník LoubiHorse se rozhodl pokračovat ve stejném jemném a mladistvém způsobu a dělal to zdánlivě dobře, ale tak bezduše, že se člověk neubrání podezření: ten chlapec cirkus vlastně nenávidí a nejraději by z pouti utekl a stal se, řekněme, literárním korektorem. Konkrétně v nakladatelství specializovaném na knihy určitého druhu. Však víte, ty, kde je na každé obálce polosvlečená kráska omdlévající v náručí pohledného hrdiny... Pořád vám to není jasné? Dobře, zkusíme to v jiném jazyce.
Citrusově-bergamotový začátek, který je sám o sobě příjemný, by v chladném a vlhkém vzduchu pravděpodobně vydržel déle, ale v teple mizí během několika vteřin a ustupuje téměř rozkladně sladkému neroli. Tato nóta se chová tak divoce, že se s mořem prostě nespojí... ale počkejte! Pokud je tropická noc, svítí hvězdy a na útulné písečné pláži u břehu dovádí tentýž krásný hrdina s polobezvědomou hrdinkou, pak ano. Rozhodně ano. Ano, ano, ano, bože, ano!
Omlouvám se, zdá se, že se náš útěkář nechal unést.
Mimochodem, ta neroli není vůbec špatná. Má nádech opilé tuberózy a nějakého zkvašeného podzimního ovoce: možná švestka spadla ze stromu na trávu a začala hnít, melancholicky vzdychat... nebo možná broskev, nebo, nedej bože, nektarinka.
Ptáte se, co s tím má společného mořský koník? Ha! Věděli jste, že tito půvabní tvorové, pardon, ryby, jsou považováni za symbol vášnivé lásky? Jsou jako labutě: když jedna z páru uhyne, druhá, která nesnese odloučení, ji brzy následuje. Kromě toho jsou mořští koníci, nebo spíše hroši, silní a mužní rybí koně, kteří táhnou Neptunův vůz po vlnách. Na uzávěru láhve je navíc vyobrazen mořský koník na pozadí mušle s výrazným designem - typické pro zobrazení Venuše přicházející z moře.
Celkově tato "lehká mořská vůně" nepůsobí lehce, a už vůbec ne mořsky: je to explicitní a jednoznačná bílá květinová zhýralost, banální a až příliš známá. Na testovacím proužku trvá bergamotový úvod mnohem déle a dokonce se honosí hořkými, bylinnými nuancemi - bylo by skvělé, kdyby se vůně takto rozvinula na kůži, ale bohužel ne.
Časem se bílý květinový akord zklidní, zjemní a, jak už to u něj bývá, vyvine se nenáročně příjemný, ale bezvýrazný - k tomu přispívá v neposlední řadě i lehký, matný opar světlého pižma vanoucího od moře. Obraz je krásný, ale tak matný, že vás ukolébá ke spánku. Není tu vůbec žádná mořská vůně... No dobře, řekněme to takhle: "Svěžího nedělního rána slabá mořská mlha nesměle zahalila zahradu utopenou v bílých květech přímořské vily..." Možná je v tom přízračný náznak slanosti, ale nejsem si jistý, jestli si to jen nepředstavuji.
Ale ne, nepředstavuji si to.
Bílé květy jsou najednou znatelně slanější a vůně se konečně stává krásnou. Rozumějte mi, prosím, správně: přístup je tak standardní, že ani nepůsobí umělecky; je spíš... řemeslný. Když však k výsledku přivoníte, zažijete potěšení. Je lehká, něžná, sladká a lyrická. Miliony kupujících po celém světě nepotřebují nic jiného.
Je také mladistvá, čistá, voní po vanilce a je sentimentální - ne zajímavá, to ne, ale skutečně okouzlující. Tato nevinná nota však ve vůni dlouho nevydrží a opět se přikloní k erotice, ale ne skrze alkohol, nýbrž skrze slanou, lehce krémovou tělesnost mladého, zdravého těla, které se... aktivně věnovalo něčemu venku - možná právě běhalo křížem krážem po mořském pobřeží. Ale teď je v něm rozhodně něco živého a vzrušujícího. Je to zvláštní, ale nyní z klasických bílých květinových akordů cítím krystalický tón konvalinky. Je to docela skvělé, a dokonce zábavné.
Této vůni nechybí styl a charakter. Chce se prostě líbit, a abychom mladému mořskému koníkovi dali za pravdu, docela se jí to daří. Vedle "stříbrných" a "egyptských" linií rodiny působí poněkud bledě, ale i ona má své kouzlo. Snad si časem přijde na své. Možná se vrátí do rodiny a za pár let se znovu objeví jako nová hvězda přehlídky - jako silák, velký kouzelník nebo hudební excentrik...
Ale zatím je velmi jednoduchý, hezký a lehce sexuálně zaujatý, nic víc.
Možná by stálo za to dát mládí šanci? Nebo co si o tom myslíte vy?
