Přírozené jako denní světlo

Jestli existuje něco, co zcela mate mysl a smysly lidí, kteří konzumují parfémy jako předměty osobní hygieny, sběratelské předměty nebo luxusní zboží, pak je to rozdíl mezi přirozeností parfému a jeho složením, které je buď přírodní, nebo syntetické. Dnes jsem se rozhodl podělit se s vámi o část svého času a zkušeností na toto téma.

Kdysi dávno se parfémy kovaly a konfigurovaly podle palety, kterou dávala k dispozici vůně a aromata matky přírody. První lidé a lidské skupiny byli okouzleni krásou květin, listů, kořenů, kůry, pryskyřic a květů a hledali způsoby, jak tyto vůně uvěznit do nádob, které by se používaly jako forma uctívání božství. Prvním z těchto způsobů bylo spalování těchto surovin a díky voňavému kouři začali věřit, že jejich modlitby se přenášejí k bohům. Historické záznamy ukazují, že všechny kultury bez ohledu na svou víru měly a stále mají formy vykuřování, což dokazuje, že tato praxe provonění přetrvala až do dnešních dnů.

S rozvojem lidstva a vědy byly vyvinuty nové metody získávání vonných látek, například destilace, a tak bylo možné začít z těchto materiálů získávat éterický olej. S příchodem destilace a dalších metod získávání vonných látek, které následovaly, se postupně staly nejčistší formy vůní známé člověku a katalogizované v čichových paletách parfumérů. Až do počátku 20. století se do parfémů přidávaly pouze přírodní složky a jen velmi málo syntetických (většinou konzervační látky), což v průběhu let vedlo k přesvědčení, že pouze zcela přírodní parfémy jsou dostatečně dobré a syntetické parfémy jsou horší nebo špatné.

První záznamy o použití syntetických aromatických řetězců v parfumerii byly považovány za významný pokrok v chemii ve 20. století. Pomohly stabilizovat receptury, předvídat budoucí reakce a zvýšit účinnost mnoha květinových, dřevitých, ovocných, pižmových a pryskyřičných řetězců. Jako příklad mohu uvést aldehyd a vanilin. Když byly díky nástupu organické chemie objeveny, ukázalo se, že jsou zesilovači některých tónů a dokonce náhradami jiných, čímž se zvýšila výkonnost, životnost, snížila cena a prodloužila trvanlivost parfémů.

Chanel No 5 je jedním z největších představitelů syntetických parfémů s aldehydy a dodnes zůstává ikonou. Shalimar používal ve svém složení vanilin ve velkých dávkách a byl revoluční při vytváření sladké orientální rodiny. Mohl bych zmínit mnoho dalších ikon, které ve svém složení používají syntetické látky a jsou to vlastně neuvěřitelné parfémy, ale o to nejde.

V průběhu let mnozí uvěřili, že syntetické molekuly jsou horší než ty přírodní, přitom ve skutečnosti máme ekvivalent, který je často stejný nebo lepší. Dnes je možné v laboratoři vyvolat aspekty a pocity, které se nám na určitých molekulách líbí, což bychom s přírodními tóny nikdy nedokázali. Je také možné vytvářet vůně prostřednictvím vjemů, jako jsou sluneční tóny, světelné tóny, kovové tóny, minerální tóny, ledové tóny, ozónové tóny, vodní tóny a mnoho dalších nekonečných možností, které bychom si bez vědy nedokázali představit ani ve snu.

Vzhledem ke všemu, čeho jsem se zde stručně dotkl, je zřejmé, že přirozenost parfému je dnes mnohem abstraktnější než kdykoli v historii parfumerie. Takže i ten nejpřirozenější parfém může obsahovat nějakou syntetickou složku a ten nejsyntetičtější parfém může působit přirozeně jako denní světlo. Zbývá jen rozšířit naše obzory o tyto nekonečné možnosti.