Lorenzo Pazzaglia jede jako na vlně. Sotva se otočím, už slyším o další novince z jeho řady – a každá z nich si okamžitě získává pozornost.
Na Esxence 2025
Tato kolekce má svůj specifický styl, který přesně vystihuje současný trh – nekompromisně výrazné vůně, sladkost až na hranici únosnosti a nápadné, barevné etikety na temně černých, lehce gotických flakonech, které na každé poličce okamžitě vyniknou. Není divu, že tohle jméno znáte.
Pro mě osobně jsou ale vůně této řady často až příliš – sladké jako z cukrárny. Mám pocit, že jsem spadl do smoothie, do cupcaku, nebo rovnou do mixéru s obojím a není cesty ven.
Ale kvůli své práci a popularitě této značky v niche komunitě prostě nikdy neodolám nové LP lahvi – i když je to často i výzva pro mé čichové dobrodružné já.
*
Mám si dnes v devadesátistupňovém vedru zabořit nos do ganache polevy? Hmm... zjistíme to...
*
Novinka v kolekci Reserved Perfumery („Není pro každého. A ani nechce být.“), Que Chimba!, je ódou na kolumbijské letní odpoledne – plnou oslavy a vášně.
¡Que Chimba! je kolumbijský výraz, který se do češtiny nedá doslova přeložit, ale znamená něco jako „To je bomba!“ nebo „To je pecka!“ A přesně taková byla moje první reakce, když jsem k ní přivoněl.
Jenže pozor. Tohle je vůně, která rozděluje – rozhodně to není naslepo do sbírky. Zatím to vypadá, že patří do kategorie „miluj, nebo nenáviď“. Pokud nemáte rádi lékořici, rovnou na ni zapomeňte – už od prvního nádechu je tu hodně výrazný anýz, který zůstává po většinu doby trvání vůně.
Jinak je to extrémně nápaditá, divoká, hlučná a zábavná vůně, která roztočí vaše čichové buňky bez jakýchkoli zábran.
Úvod bych upřímně popsal jako „viscerální“. Všechno na vás útočí najednou, intenzivně a živě – grandiózní sladkost vám zasáhne dásně, přehnaně šťavnatý ovocný mix vám rozvlní celé patro, opojná směs podzimního koření – skořice, hřebíček, anýz, zázvor – polechtá v krku. V nose vám zajiskří citrusová kyselinka. Nic není ztlumeno. Celá vaše čichová i ústní dutina zůstane na chvíli v šoku, než se zorientuje.
Nebojte, všechno se rychle usadí, jako když mlha ustoupí ve vánku, a vy pak dokážete rozpoznat každý prvek a jeho místo – což je velká poklona Pazzagliovi jako parfumérovi, protože tahle šťáva je nabitá opravdu intenzivními tóny.
Tropické ovoce začne zářit, když sladkokyselá, sluncem prohřátá guava dodává jemné, šťavnaté, sluncem pečené broskvi ostřejší hrany, které ale obrušuje květinově-citrusová maracuja. V tomhle živém koncertu máte pocit, že tu salsu přímo cítíte na jazyku, zalitou teplými letními paprsky.
Letní hřejivost pak postupně střídá kořeněné teplo – a právě tady nastupuje lékořice/anýz, a to opravdu nahlas. Nejsem zrovna fanoušek anýzu, ale neuráží mě, má své místo – a tady je to jeden z nejodvážnějších anýzových tónů, jaké jsem kdy ve vůni cítil.
Opojná vanilka a jantarové pryskyřice se mísí s kořením, letním i podzimním, v jakési nesourodé harmonii – stejně sladké a hřejivé, ale každé jiným směrem, přesto se stejným výsledným pocitem.
Tahle vůně může být pro čistě západní nosy překvapivě netradiční – nejsme zvyklí kombinovat takové kontrasty, slunečnou sladkost s ostrým, pikantním žárem – ananas s Tajinem, mango s kořeněnou, ořechovou čočkou a zelenými chilli. My si tu raději dáme ambroziový salát a barbecue zvlášť.
Podle Pazzaglia stránek je to ale „výzva k oslavě života v celé jeho plnosti“ – a to přesně sedí. Je to bezuzdné hýření všemi čichovými texturami: sladké, kořeněné, krémové, jasné, květinové, ovocné, temné, teplé, osvěžující, šťavnaté, pryskyřičné – všechno na plné obrátky a s větrem ve vlasech. Ta vůně je divoce oslavná. A já jsem z toho nadšený.
Jsem z ní nadšený hlavně proto, že v nesprávných rukou by to mohla být naprostá katastrofa. Balancuje na hraně, je to hlučná vůně, ale právě ta dávka zdrženlivosti ji drží pohromadě – nikdy se nevymkne kontrole, žádný tón se nerozbije o jiný. Každý aspekt si může dovolit jít až na doraz, a přesto se vzájemně neruší, i když si leckdy odporují. A z devatenácti uvedených tónů jich skutečně většinu ucítíte v celé jejich kráse. Právě tohle je ta směs drzého dobrodružství a technické zručnosti, kterou vždycky doufám najít v nějakém flakonu.
Finální drydown se po několika hodinách promění v bohatý tabák s kořeněnou vanilkou, v pozadí s marmeládově sladkým ovocem, jemně poprášeným chai kořením. Je to vůně, která opravdu vydrží a prochází mnoha fázemi – a i během nich se stále objevují nové nuance. I když působí velkolepě sladce, přesně v duchu trendů, které táhnou generace Z až A na TikToku, nenechte se oklamat tou kapající sladkostí – pod ní se skrývá opravdová kvalita. Je to nádherně komplexní, mistrně zvládnutá vůně a divoká, úžasná jízda pro hlavu i nos.
Lorenzo Pazzaglia je pro mě osobně někdy trefa, někdy ne, ale když se trefí, je to opravdu homerun. I když netoužím pravidelně vonět jako výstavní kousek z pekárny, parfumérské umění za tímto flakonem je nepopiratelné – a tohle je podle mě Pazzaglia v nejlepší formě.
Fotografie z Esxence: Sandra Raicevic-Petrovic a Zvezdan Petrovic
