Můj kontroverzní názor: mám raději zmrzlinu než čokoládu. Kdybych si měla do konce života vybrat jen jedno z toho, vítězí zmrzlina. Z toho logicky plyne, že mám slabost pro mléčné, zmrzlinové vůně a poslední dobou si opravdu užívám ty nové, povýšené gurmánské kreace, které nejsou příliš lepivé ani přeslazené, ale mají gurmánský nádech zasazený do sofistikovanější struktury. S tím vším na paměti by pro mě Raspberry Ripple od Jo Malone měla být jasná volba. Ale je tomu tak?
Vrchní tón
červený rybíz
Srdce
malina
Základ
bílé pižmo
Raspberry Ripple začíná trpce ovocným tónem. Je docela jasný, opravdu mi připomíná červené ovoce, ale šťavnatost je potlačená, velmi zdrženlivá. Následně se rozvine tlumený malinový tón. To se mi vlastně líbilo – nebyla přeslazená ani vtíravá, a přestože působila trochu synteticky, byla lepší než většina malinových vůní, které jsem měla možnost vyzkoušet. Vše drží pohromadě jakýsi růžový nádech, který rychle převzal vládu nad ovocností a sám měl víc síly. Celkový dojem je ale velmi tenký, průsvitný a lehký. Problém je v tom, že to nepůsobí záměrně – spíš to vypadá, že se opravdu šetřilo na ingrediencích.
Nemám nic proti éterickým, snovým vůním, které nevydrží celý den. Pokud jsou mistrovské, nevadí mi to vůbec. Raspberry Ripple tím ale, bohužel, není. Při vší té zmrzlinové atmosféře v marketingu jsem čekala buď bohatou, krémovou, lahodnou druhou polovinu, nebo aspoň dojem milkshaku – a ani jedno se nedostavilo.
Objeví se sice o něco hladší, krémovější stránka, když odezní kyselé ovoce v úvodu, a na papírku je to znatelnější než na kůži, ale i tak působí řídkým a nevýrazným dojmem. Nevzbuzuje ve mně pocit zmrzliny, spíš jen jemnější, uhlazenější kvalitu. Není to nepříjemné, jen je to vlastně o ničem.
Poslední fáze by měla patřit bílému pižmu. Asi už tušíte, že i tady je to slabé. Často se setkávám s bílým pižmem, které je opravdový dravec – vytrvalé a intenzivní, ale tady ne. Tohle je spíš mokrá sirka než bílé pižmo. Efekt je sice jakž takž čistý a svěží, ale působí to, jako když vyperete prádlo ve druhořadém pracím prášku – není sice špinavé, ale rozhodně ani ne zářivě čisté.
Snažila jsem se tuhle vůni mít ráda, opravdu moc, ale je tak mdlá, že je těžké si na ni vůbec vytvořit nějaký názor. Když o ní chci psát, je těžké zachytit cokoli, čeho by se dalo chytit. Je tu minimum nuancí nebo hloubky, jen pár dobře sladěných tónů, které jsou ale natolik nevýrazné, že je těžké o nich říct něco víc, než je prostě znovu vyjmenovat.
Kdyby byla Raspberry Ripple hudba, byla by to ta, která vám hraje ve výtahu nebo při čekání na lince. Taková ta hudba, která vás prosí, abyste necítili vůbec nic. Prostě tu buďte a čekejte. Potichu. Kdyby to byl člověk na večírku, vymlouvali byste se, že si potřebujete odskočit na toaletu nebo doplnit pití. Kdyby to byla barva, byla by to magnolia.
Sama o sobě nemá Raspberry Ripple žádný zásadní problém (tedy kromě výdrže, ale k té se ještě dostaneme), jen je prostě nesmírně, nesmírně nudná. A to je škoda, protože mohla být mnohem víc. Mohla to být nádherná óda na zmrzlinu, letní pokušení, ale upřímně – měla jsem deodoranty a aviváže s větší osobitostí než tuto vůni.
Nejhorší na Raspberry Ripple je ale výdrž, která je přímo otřesná. Ani to nedokážu říct zdvořileji. Na mé kůži vydržela méně než dvě hodiny, na papírku jen o něco déle. Ne všechno musí držet celé dny, to naprosto chápu, a ne všechno musí být tak výrazné a charakterní jako vaše babička po dvou sklenkách sherry – to taky chápu. Ale Raspberry Ripple působí, jako by si ze spotřebitele dělala legraci – absolutní absence jak charakteru, tak výdrže.
Upřímně, Jo Malone by mohla prodávat vůni, která by voněla jako zkažený sýr, a lidé by ji stejně kupovali, protože je to Jo Malone – ale měla by to dělat? To už nechám na vás. Takto silná značka by měla určovat trendy, ne jen špatně kopírovat to, co niche scéna dělá tak dobře. Tahle vůně z povýšeného gurmánu dělá něco tak nudného, že kdyby to byla jediná vůně na světě, vážně bych uvažovala, že raději ušetřím a použiju jen deodorant. Najdu snadno nějaký s víc nuancemi a charakterem – a vydrží i déle. A o to jde, tohle není žádná levná drogérkovka. Za cenu 128 liber najdete spoustu vůní, které by odvedly lepší práci, jen nemají takovou marketingovou sílu jako Jo Malone.
Takže pokud chcete jeden z nejbezpečnějších a nejméně provokativních parfémů na trhu, směle do toho, zkuste si tuhle tající zmrzlinu. Koneckonců, pokud vám dělá radost – a té bychom v životě měli mít víc – nebudu „fuj na cizí mňamku.“ Jen mějte na paměti, že Jo Malone si při tom nejspíš mnou ruce, protože marže na téhle vůni musí být naprosto šílené. Ale má roztomilou mašličku, tak možná je to důvod odpustit jí všechno ostatní?
