od Yi Shang (怡 商)
01/07/25 02:40:01

LE GOÛT DE PEAU 肌肤之味 je nově vznikající značka "Chinese perfume artistique", která si klade za cíl prozkoumat skryté aspekty orientální civilizace vytvářením parfémů inspirovaných čínskými menšinovými kulturními skupinami. Podle mě lze značky niche parfémů zhruba rozdělit do dvou kategorií s různou mírou toho, co dělají: ty, které vytvářejí relativně populární, masově chutné niche vůně snadno pochopitelné pro milovníky vůní, a ty "niche-niche" značky, které čerpají inspiraci z obskurních témat, často neznámých pro průměrného milovníka parfémů. LE GOÛT DE PEAU u mě nepochybně spadá do druhé kategorie.

Tato značka mi připomíná něco podobného jako nádherně specifický, kulturně bohatý kostým, který byste nikdy neměli příležitost nosit, nebo exotický gobelínový suvenýr, který nemá ideální místo k zavěšení v moderní domácnosti. Moje vzorky z LE GOÛT DE PEAU zpočátku sdílely podobný osud, donedávna schované. Během prázdnin jsem se přistihla, že doháním nově populární počítačovou hru Black Myth: Wukong (většinou sledováním zajímavostí, které můj drahý manžel nashromáždil během hodin hraní hry, pravda). Úžasná vizuální stránka hry mě přenesla do vzpomínek na méně turistické destinace v Číně. Tyto vizuály mě náhodně přiměly k tomu, abych se znovu podívala na vzorky značky a vydala se na nečekanou olfaktorickou cestu.

Ačkoli nemohu říct, že by na mě marketingový přístup #MinimalisticPerfume a jeho debutová kolekce The Traveler příliš zapůsobily – některé z nich mi připadaly poněkud lineární, téměř akordeonové, s nízkou projekcí –, jejich novější kolekce La Légende Orientale je nepopiratelně fascinující. Každý parfém v této kolekci je hluboce fascinující, zejména ve spojení s jeho příběhovým popisem. Debata o tom, zda by měl parfém stát sám o sobě a užívat si ho čistě pro jeho vůni, mi připadá jako falešné dilema. Osobně považuji za nemožné oddělit vůni od složité tapiserie předsudků vytvořených její značkou a vašich osobních předsudků. Zvláště v případě La Légende Orientale; s radostí přijímám nabízené teatrální předpoklady a beru je s rezervou, zatímco se vydávám na svou čichací cestu. Doprovodná slova jsou zde stejným katalyzátorem zážitku jako vůně samotné a vytvářejí zcela pohlcující průzkum.

Hoh Xil 可可西里

Mým oblíbeným produktem z této kolekce je Hoh Xil 可可西里.

Hoh Xil 可可西里 z kolekce La Légende Orientale je podle mě nejhřejivější a nejnositelnější vůně pro ty, kteří znají orientální gurmánské vůně a zároveň mají rádi čisté a zároveň příjemné pižmo.

V úvodu parfému mám pocit hřejivé máslové hebkosti s nádechem sladkosti zabalené do krémové textury, kombinované s jemnou stopou pačuli a slabým inkoustovým nádechem pižma. Tyto prvky jsou však jemné; máslový nádech zůstává hlavní hvězdou představení. Máslová sladkost a textura jsou nuancované, odlišné od máslových tyčinek na pečení, které se obvykle používají v západním pečivu, nebo od těch namazaných na chleba. Značka to přisuzuje 酥油 neboli tibetskému máslovému čaji, který si místní obyvatelé v himálajské oblasti vychutnávají. Po předchozím ochutnání máslového čaje mi připadá prodyšnější a poněkud řidší než samotná máslová nóta, samozřejmě srovnáváme máslový čaj s máslem. Je to podobné jako rozdíl mezi pravým lidským mlékem, které svým různě vodnatým a tučným složením vyživuje kojence, a pasterizovaným, homogenizovaným kravským mlékem, které najdete v supermarketu.

Přes máslovou chuť občas prokouknou náznaky zemitých, houbových tónů, které vytvářejí překvapivě lahodný a vyladěný efekt. Mně osobně se toto inkoustové pižmo s nádechem hub líbí, protože působí střídměji než ostrá inkoustovost čistých bílých pižmových parfémů a méně nadýchaně než květinová pižma, která se často objevují v pracích prostředcích. Je to taková střední cesta: vyvážená a jemná. Důležité je, že máslový tón zde zůstává dominantní.

Brzy se začne objevovat slabý, nesladký tón bílé čokolády, který vůni dodává teplo a evokuje jemnou živočišnou pohodu. Občas tato hřejivá směs másla, pačuli a dřevitých tónů vyvolá letmé dojmy něčeho citronového. Není to ten čerstvý druh citronu, ale spíše hřejivá citronová esence, kterou získáte při pečení jablečného koláče smíchaného z rozpuštěného másla, vařených jablek a kapky citronové šťávy. Tato vůně mě neuvěřitelně uklidňuje a navozuje pocit domova.

Občas zahlédnu záblesky vůně Angel od Thierryho Muglera nebo Les Exclusifs Coromandel od Chanelu, ale Hoh Xil mi připadá jasnější a rozvernější. Možná je to teplem, které působí intimněji, nebo střídmým použitím materiálů, díky němuž je méně agresivní než Angel a méně připomíná tmavě laděnou interiérovou opulentnost Coromandelu.

Čas od času mě vůně překvapí prchavým okamžikem něčeho, co připomíná lehce močopudnou dřevnatost, možná osobní asociaci se santalovým kadidlem a neuklizenými veřejnými toaletami. Přesto se tento chvilkový nádech v Hoh Xil rychle rozplyne a zanechá za sebou chladnější, krémově máslovou vůni. Působí méně hřejivě a rozmazaně než v úvodu, rozplývá se do mléčné hladkosti protkané slabě znatelným santalovým dřevem.

Drydown se mění podle počasí. V teplejších podmínkách se základ přiklání k teplému, lehce živočišnému pižmu, jako starý kožich, který působí uklidňujícím a zároveň trochu zaprášeným dojmem. Podobně jako klidnější a orientálnější pojetí TM Angel. V jeden relativně chladnější den jsem však objevila překvapivě čistý dry-down. Santalové dřevo a slabá slaná mýdlovost ve mně vyvolaly vzpomínky na to, jak jsem si v dětství myla ruce santalovým mýdlem. Také mi evokovala meditativní vůni lehké dávky santalového dřeva, která se používá v moderních gelových perech pro kaligrafii, a mýdlovou kvalitu připomínající Amazing Grace nebo Pure Grace od Philosophy. Tato kombinace prvků přinesla pocit uvolnění a proměnila mé vnímání Hoh Xil z drsné, máslové orientální gurmánské vůně na něco s jemným, duchovním půvabem. Při nošení před spaním vyzařuje atmosféru připomínající Shalimar od Guerlaina, který působí uklidňujícím a relaxačním dojmem.

Yubeng 雨崩

Yubeng 雨崩 by byla krásným, prodyšnějším doplňkem sbírky každého milovníka růžového pačuli. Podle mého názoru se z těchto tří vůní nosí nejsnadněji, a to hlavně proto, že téma růže-pačuli zůstává ve světě parfémů už nějakou dobu základem. I když nemusí být vždy v centru pozornosti, pro mnohé je stále známou a spolehlivou volbou.

Úvod je teplý, sladce hořký a lehce dřevitý, s nádechem něčeho, co připomíná cypřiš, a kapradinovým tónem nesoucím slabou sladkost podobnou pomerančovým bonbonům. Nechybí ani sametová jemnost podobná růži, spojená se známým zkroceným pačuli, které se často objevuje v růžovo-pačuliových vůních. Zanedlouho se však vůně promění – jako vonná verze Transformera – a složí se v něco s nádechem pižma připomínajícího houby. V tomto pižmu je zavěšena zelená, mechová svěžest, která zabraňuje tomu, aby se kombinace růže a pačuli stala příliš stereotypní. To vše je zabaleno do hřejivé, lehce sladké, vanilce podobné krotké dřevitosti bez skutečné vanilky.

Tato mechová, zelená nuance, která drží vůni pohromadě, se ukáže být čajovou zemitostí čaje Pu-erh, jak je uvedeno v tónech. Podle mých zkušeností má čaj Pu-erh často tento druh zemitého podtónu, zatímco jeho kouřovější, táborákové, nebo dokonce kožené aspekty mají tendenci převládat. Zde je však Pu-erh osvěžujícím způsobem nenápadný, měkký a deštěm nasáklý a nabízí jedinečný zvrat, který vůni odlišuje od konvenčnějších tmavších a sametovějších růžovo-pačuliových kompozic.

Brzy poté se ve vůni odhalí bezproblémové spojení zemité hřejivosti čaje Pu-erh s máslovou hebkostí. Ačkoli tato kombinace může znít těžce, je překvapivě přirozená a organická a vyhýbá se jakýmkoli vtíravým nebo ohromujícím pocitům. Tato máslová hřejivost mi dokonce připomíná vůni Hoh Xil 可可西里. Ale nebojte se – jemná houbovitá pižmovost je pomíjivá a ustupuje celkově teplejšímu profilu.

Podle mě je ve vůni cítit slabá energizující kvalita, která připomíná esenciální olej z pelargonie, ačkoli samotná pelargonie není výrazná. Místo toho je abstrahováno a zahaleno dřevitými a zemitými tóny spolu s nádechem suchých, pražených čajových lístků. Jako člověk, který má rád dřevité a orientální vůně – a který je shodou okolností tak trochu závislý na růžích – považuji Yubeng 雨崩 za nejlépe nositelnou a nejvíc uklidňující vůni z kolekce Orientale této značky. Působí jako kašmírový svetr, který se na kůži zahřeje, stane se intimní a uklidňující.

Protože jsem již dříve přirovnala Hoh Xil k Shalimaru, dovolím si nabídnout západní protějšek pro Yubeng 雨崩: nejblíže by jí byl Midnight Poison od Diora, který je zaměřen na růži a pačuli. Přesto jsou dojmy, které tyto dvě vůně zanechávají, velmi odlišné. Yubeng 雨崩 působí jako zahalená do mlhy, s orosenou zelení a pocitem vlhké vitality z hlubokých horských lesů. Jeho nošení evokuje představu někoho téměř izolovaného a klidného, drobné postavy ponořené do rozlehlé, majestátní přírodní krajiny. Oproti tomu Midnight Poison působí více soustředěně na nositele, s méně rozlehlým pozadím. Obě jsou svým způsobem ohromující.

Leigong Mountain 雷公山

Leigong Mountain 雷公山 je nejzvláštnější vůní v této kolekci. Cizí, ale přesto lákavá, připadá mi téměř osudové, že se s ní spojím. Hora Leigong se nachází na jihovýchodě prefektury Qiandongnan v provincii Guizhou. Přestože žiji nedaleko východního pobřeží, mám náhodou vzpomínky z raného dětství, kdy jsem cestovala a pobývala v hornaté oblasti Guizhou, konkrétně v jednom z těch chodbovitých ubytovacích komplexů postavených proti horám. Tyto stavby byly určeny pro ty, kteří byli nuceni "dobrovolně" migrovat z větších měst, jako je Peking a Šanghaj, během Maovy vlády a jeho kampaně "do hor a dolů na venkov, aby podpořili třetí frontu".

Na začátku 90. let jsem tam krátce byla jako mladá dívka na pohřbu příbuzného. Tehdy jsem se zblízka setkala s místními lidmi Miao, ozdobenými těžkými stříbrnými pokrývkami hlavy a tradičními etnickými oděvy, když vedli dobytek, aby se napil z potoka. Pro městského předškoláka, jako jsem byla já, byl tento zážitek fascinující a nadpozemský – téměř jako kontakt s přátelskými mimozemšťany ve filmu. Tyto živé vzpomínky výrazně posílily mé uznání tohoto parfému a dodaly mu nostalgickou a emocionální vrstvu. Jinak by mě možná odradila jeho chladná, hořká a zemitá zeleň, zahalená do mlžného, vábivého vzduchu.

V této vůni je něco, co evokuje pocit většího než městský život, téměř ponurý a vzdálený všedním starostem každodenního života – jako je vyřizování pochůzek nebo přemýšlení, zda v domácnosti nedošlo mandlové mléko. Je to jako pohled do úplně jiného světa.

Co se týče samotného parfému, Leigong Mountain 雷公山 se otevírá osvěžující hořkostí a něžnou zelení, téměř vytváří iluzi citronu a trávy – ale hořké, bez jiskřivého optimismu typického pro sladké, ovocné citronové parfémy. Tato počáteční jasnost působí v kontextu vůně povznášejícím dojmem, ale brzy se do popředí dostává hořkost, která byla přítomna od samého začátku.

Uvedené tóny zahrnují vetiver a Selaginella tamariscina ve středu. Podle mě celkový dojem není uhlazený, dřevitý profil, který vetiver v popkultuře často zprostředkovává, ani kancelářsky přívětivá estetika typického pánského dřevitého parfému. Vůni Selaginella tamariscina, běžně známé jako rostlina vzkříšení, je náročné popsat. Nejde o mech ani dřevo, ale o trsnatý mech – rostlinu, která se zdá být scvrklá a mrtvá, ale po kontaktu s vodou se rozvine a rozkvete. Vzpomínám si, jak jsem si v dětství při lezení po horách s otcem koupila sáček těchto rostlin jako suvenýr. Dovolil mi udělat tuto zbytečnou, ale neškodnou chybu, možná proto, aby mi dal lekci, jak odmítnout vlezlé vesničany, kteří se vám snaží něco prodat.

Vůně křísů není příliš aromatická, ale má výraznou, ostrou, zemitou, zelenou a kořennou vůni – evokuje vegetaci toužící po vodě nebo po svém přirozeném prostředí. V žádném případě se nejedná o rafinovanou, vzdušnou eleganci vůně Hermès Terre d'Hermès. Naopak, Leigong Mountain je syrová a neošetřená – vůně přežití. Voní po vegetaci, která tvrdě bojovala, padla a znovu povstala, nese stopy bláta, krve a rozdrcených kořenů. Je to vůně hluboké horské divočiny, kterou nezajímají trendy ani tržní preference a která si pevně stojí za svou vlastní identitou.

Působí jako vhodný čichový společník hry Black Myth: Wukong – zejména první kapitoly Black Cloud, Red Fire nebo závěrečné kapitoly Unfinished. Obě etapy se odehrávají v bujné hornaté oblasti plné prastaré vegetace, která tiše svědčí o běhu času a událostech lidského světa.

Dry down zjemňuje hrany této intenzivní cesty. Vlhká, zemitá hlína zůstává, ale je zmírněna slabou prachovostí připomínající dubový mech. V parfému se také objevuje tón jalovce, o kterém jsem nikdy předtím neslyšela. Rychlé vyhledávání odhalilo, že se používá především k léčebným účelům a má jemnou zelenou, zemitou, travnatou vůni, která navozuje iluzi lesního prostředí. Pravděpodobně přispívá k celkové zelené a zemité atmosféře parfému.

Závěrečné myšlenky? Leigong Mountain je pro mě ze všech tří parfémů z kolekce La Légende Orientale nejtěžší na nošení. Přesto je také nejzvláštnější a nejúžasnější. Moje pochmurná vzpomínka na účast na pohřbu v Kuej-čou, kde má Leigong Mountain svůj původ, dodává zážitku emocionální váhu. Možná se na tuto vůni budu vždy dívat mírně melancholickou optikou – optikou, která mi připomíná, že jsem se cítila ohromně bezvýznamná a zároveň podivně významná, zatímco jsem vstřebávala nadčasovou, nelidskou krásu onoho mlhavého, hornatého kraje.

Co si myslím o této své voňavé cestě?

Pro mě je Le Goût De Peau 肌肤之味 zajímavý dům. Podle informací o značce pochází její zakladatelka Mylène Xiao Han z uměleckého světa, má zkušenosti s ochranou kulturního dědictví a zálibu v tvorbě tradičního tibetského umění thangka. Ačkoli nemůžeme plně odvodit charakteristiku značky parfémů pouze z původu její zakladatelky, nemohu si pomoci, ale cítím – nebo si možná podvědomě vsugerovávám –, že je v tom touha po spojení s něčím prvotním, starobylým, něčím, co není sterotypní moderní Čína. To je obzvláště patrné v sérii La Légende Orientale, která jako by ukazovala nebo znovu navazovala na dávnou podstatu, která se zdá být zapomenutá.

Přesto, čistě z hlediska vůně, mám často pocit, že by mě řada La Légende Orientale mohla nadchnout ještě o něco více. Vůně mi někdy připadají lehce dvojrozměrné, a to i přes nádherné prvky, které v nich dokážu odhalit. Možná je to způsobeno střetem mezi klidnějším a tlumenějším profilem "pěkného parfému" a mou základní linií, která je nastavena silnějšími nebo polarizujícími parfémy, jako je vintage Thierry Mugler Angel z 90. let. Nicméně, když je zažijete vedle všech jejich nevonných aspektů, každý parfém se stane fascinujícím!