Dr. Mike, vzděláním lékárník, známý také jako Michael Partouche, tvůrce značky parfémů Room 1015, formoval svůj hudební vkus v sedmdesátých letech. V tomto období na půdě hustě pohnojené "klasickým rockem" (The Doors, Rolling Stones, Led Zeppelin, The Who - právě ti byli známí divokými večírky a opileckým hýřením právě v onom pokoji v neblahém hotelu Andaz West Hollywood) začaly klíčit výstřední výhonky punku.
Vůně Room 1015 oscilují mezi rock'n'rollovou "totální svobodou" a precizností lékárenského receptu, přičemž se podle mého názoru často přiklánějí spíše k tomu druhému.
První vůně Michaela Partouche, které navrhl společně s Amelie Bourgeois a Anne-Sophie Behaghel, svým duchem velmi připomínaly nejlepší příklady vývoje a rozkvětu niche vůní od devadesátých do nultých let.
Nejnovější vůni Sonic Flower vytvořil Jérôme Epinette, široce známý svou prací pro nejvyhledávanější niche značky, jako jsou Byredo, Atelier Cologne, Frapin, Vilhelm Parfumerie, Olfactive Studio, Phlur a mnoho dalších. Sonic Flower vznikla jako pocta ženám v rock-n-rollu a kombinuje ženskou smyslnost, eleganci a jemnost s živelnými kytarovými riffy.
Poslední věc, kterou bych u "rockové" květinové vůně chtěl, je snaha ozdobit archetypálně ženský profil nějakými mužskými prvky, jako je drsná kůže nebo popelníky. To se naštěstí nestalo.
Sonic Flower začíná šťavnatým ovocným akordem, kde dominují poměrně realistické tóny hrušky a broskve. Vůni označuje primární bílo-květinová (konvalinka, lilie, jasmín) pižmová tonalita a v určitém okamžiku se zdá, že se vše zasekne v předvídatelném pro ženské vůně sladkém ovocně-květinovém scénáři.
A právě v tu chvíli se objeví hlavní hrdina: suchý dřevitě-kosatcový akord. Ozvěny ovocné šťávy byly sice stále patrné, částečně mi připomínaly Ilio a Fleur de Peau od Diptyque, ale v určitém okamžiku sladký ovocně-květinový začátek téměř úplně mizí a středem naší pozornosti se stává suchý, konkrétně-minerální, téměř zaprášený kosatcový kořen. V tomto okamžiku mi vůně připomíná spíše jinou "rockovou vůni", Les Bains Guerbois 1979 New Wave od Dominique Ropion. Připomíná mi také nedávnou vůni Dries Van Noten Neon Garden od Fanny Bal, která byla kdysi Ropionovou studentkou.
A "nic nevoní tak jako růže jako pelargonie", nic pak nevoní tak jako kosatec jako esenciální olej z mrkvových semínek. Hlavní tón oleje je sladce dřevitý, svěží, a přesto lehce zemitě kořenitý; má teplé, voskové, téměř jantarové tóny a bylinně-kořenité nuance. V kombinaci s dalšími kosatcovými surovinami může pomoci vytvořit velmi objemný a výrazný kosatec, zejména pokud chcete vytvořit spíše "rostlinný" kosatcový akord než líčidlem provoněný. Kašmeran a ambroxan umocňují dřevitou suchost a vnášejí jasnou minerální složku.
Tento profil kosatce naštěstí nikdy nebyl nijak zvlášť komerční, takže lze doufat, že olej z mrkvových semínek nepotká stejný osud jako mnoho jiných oblíbených ingrediencí a parfuméři ho budou nadále používat s mírou a "podle předpisu".
Je samozřejmé, že tato vůně není určena výhradně ženám; mohou ji nosit i muži. Rozhodně není méně mužná než například první Dior Homme. Já osobně jsem svůj vzorek vypotřeboval a vážně uvažuji o plné lahvičce. Navíc se pro ni brzy blíží ideální roční období: jestliže Iris Silver Mist je maximálně pohřební kosatec, asociující spíše nejpochmurnější dny pozdního podzimu, pak Sonic Flower je kosatec pro babí léto, kdy slunce jasně svítí a vše kolem je zbarveno do nepřirozeně živých červenožlutých odstínů.
Která image rockové hvězdy by podle vás nejlépe odpovídala této vůni? Je Sonic Flower podobnější Nině Hagen, Lauren Mayberry, Dolores O'Riordan, Debbie Harry, Beth Gibbons nebo Toni Halliday? Nebo někdo jiný?
