Ve svém nedávném článku o novoročních pomanderech jsem se zmínila, že Serge Lutens je pro mě esencí svátečního domu. Je pravda, že Lutens má v nabídce i celou řadu vůní, které s duchem svátků ostře kontrastují – tělesná a dravě okouzlující Muscs Koublai Khan, ponurá Rose de Nuit, nebezpečně svůdná Tubereuse Criminelle nebo meditativní Gris Clair. Přesto téměř všechny mé oblíbené novoroční vůně patří také „maestrovi z Palais Royal“: Chypre Rouge, Fille en Aiguilles, Five O'Clock Au Gingembre, Rousse, Arabie, Baptême du Feu a Mandarine Mandarin.
Dnes se chci znovu ponořit do těchto světlých, kořeněných a hřejivých kompozic – vůní stvořených k tomu, aby pozvedly ducha a zažehly sváteční náladu.
O Mandarine Mandarin jsem už psala ve svém textu o svátečních pomanderech. Mně osobně připomíná vůni křehkých, vysušených pomerančových koleček – křupavých a téměř zaprášených, a přitom stále nesoucích aroma, které časem získalo výrazně dřevitý odstín, jako by byl ten citrus vyřezaný ze suchého, drsného dřeva.
Tento jedinečný, vyloženě nešťavnatý citrusový akord doplňuje aromatické koření: nejprve čerstvě nastrouhaný muškátový oříšek, po něm výrazný černý čaj, připomínající masalu bez mléka. Nakonec se vůně usadí do základu sladkých balzámů – hřejivých a obepínajících, ale ne ulepených – a zůstane po ní jen slabá, přízračná ozvěna kandované pomerančové kůry.
Chypre Rouge není chypre v tradičním smyslu. Nenajdete tu ani hořký, dubovým mechem přetížený akord starých mistrů, ani „čokoládovo-pačuliový“ základ moderního neo-chypre. Přesto zdědil ušlechtilé držení těla těch velkolepých chypre z minulosti – kvalitu, která se v současné parfumerii objevuje jen zřídka.
Úvod evokuje zvláštní svařené víno z mimořádně trpkého, suchého červeného. Místo cukru je přidaný přírodní včelí vosk (vůně medových pláství po vytočení), který dodá bohatost bez očekávané sladkosti. Špetka kmínu kořenného – odlišného od římského kmínu a na svátky docela neobvyklé volby – přináší podmanivou, kořeněně hořkou linku.
Jak se vůně rozvíjí, vystoupí jehličnaté tóny: štiplavé borovicové jehličí a syrová kůra, jako byste právě přinesli domů čerstvou jedli a osekávali kmen, aby se vešel do stojanu. Základ je ambrový, ale přísně ve stylu raných lutensovských mistrovských kusů – bez dnešních přeslazených, sirupových vanilek. Je to vůně s charakterem a váhou; nenabízí měkký kokon, spíš sváteční triumf.
Další vůně, která zachycuje ducha „vintage Lutens“ – s jeho okamžitě rozpoznatelným akordem koření, kouře a sušeného ovoce. Nespornou královnou této kompozice je skořice. Pro můj nos je to jedna z nejvytříbenějších interpretací skořice v celé parfumerii. Musím přiznat, že zatímco v přírodě vůni skořice zbožňuji, v parfémech k ní často přistupuji opatrně – riziko, že se člověk promění v „chodící cukrovinku“, je prostě příliš vysoké.
Skořice v Rousse však není kulinářská; je jemně nasládlá, ale zároveň ostrá a štiplavá, podepřená velkorysou dávkou hřebíčku. V pozadí se objevují hořkosladké kandované pomerančové kůry a lehce zakouřené sušené meruňky. Dozvuk odhalí pro Lutense typické pryskyřice – mírně sladké a nikdy ulepené, ale hluboce hřejivé a útulné.
Podle názvu to možná není úplně nejzřejmější volba, ale pro mě je Arabie novoroční vůní par excellence. Vyvolává atmosféru domova plného blízkých přátel. Hostitelka položí na stůl vánoční ovocný chlebíček – a je jasné, že do něj nasypala všechno koření, které ve spíži našla: spoustu hřebíčku, skořice, muškátového oříšku a římského kmínu, k tomu pomerančovou kůru a hromadu datlí. Chlebíček je právě nakrájený a tak horký, že z jeho středu ještě stoupá pára. Ale… nejspíš nebude k jídlu, protože je dost připálený.
Jenže náladu to nekazí. Kdyby byl jedlý, určitě by byl až příliš sladký; takhle se z něj stane nádherná kadidelnice, která naplní dům svátečním aromatem. V krbu praská dřevo a jeho kouř podtrhuje vůni kořeněného, připáleného datlového koláče. Pro mě je to vyloženě radostná, útulná vůně na vrchol sváteční sezóny.
Tahle vůně potřebuje čas a chemii kůže, aby se doopravdy rozehrála. Měla by se nosit výhradně na kůži; na oblečení nebo na papírku zůstává utlumená – jen tichý šepot bergamotu, mletého pepře a dotek kadidla. Na kůži je ale mnohem vrstevnatější. Bergamot zazní čistěji a spojí se s fantastickým kakaovým práškem – suchým, hořkým a sytým – jako byste zabořili nos do dózy s čistým, opravdu kvalitním kakaem, bez přísad typu vanilin nebo cukr.
Postupně se v pozadí objeví „duch“ suchých čajových lístků (nejspíš díky bergamotu, který vyvolá asociaci s Earl Grey) a k tomu zázvor – ne čerstvý kořen, ale jemný, štiplavý prášek. Dozvuk zanechá na kůži abstraktní, hladký a měkký dřevitý základ. I když to možná není nejvýřečnější kreace Serge Lutens, je hluboce uklidňující. Dokonalý společník pro tiché sváteční chvíle doma – pod dekou, s knížkou a šálkem čaje.
Objímali jste někdy vánoční stromeček? Zní to možná zvláštně, ale mně to připadá nesmírně uzemňující. Miluju procházky jehličnatým lesem, když přitisknu nos ke kůře – je to pro mě forma meditace. Fille en Aiguilles je jedna z nejpřirozenějších jedlových vůní, jaké jsem kdy potkala. Nevoní jako esenciální olej, ale jako živý strom: pryskyřičné dřevo, suchá červenozlatá kůra, šťavnaté voskové jehlice – a dokonce i šišky pod nohama, zaprášené lesní cestou.
Představte si to: během svátků, unavení hostinami a večírky, vyrazíte na procházku do borového lesa. Stojíte u stromu, hltavě vdechujete mrazivý, balzamický vzduch, a pak… vytáhnete z kapsy krabičku cigaret – něco drsného, nefiltrovaného. Místo abyste si zapálili, rozdrtíte cigaretu mezi prsty a sledujete, jak se vůně suchého tabáku přirozeně mísí s lesním vzduchem. Náhlý poryv větru přinese vůni hořícího kadidla z malého kostelíka na okraji lesa. Setřesete tabákový prach, posadíte se na mechem porostlý pařez a z druhé kapsy vytáhnete sáček sušených jablek – zbytky z pečení svátečních dobrot.
Fille en Aiguilles je vůně pro období po Novém roce; je kontemplativní, pomáhá vám o samotě bilancovat uplynulý rok a najít vnitřní harmonii.
A nakonec poslední položka na mém seznamu: Baptême du Feu. Tohle je možná nejnovoročnější vůně od Serge Lutens – zachycuje všechno, co si s tímto obdobím spojujeme: perník, klasické svařené víno, kandované ovoce i jemné pramínky kouře, které zůstávají ve vzduchu, když už ohňostroj dohořel.
Baptême du Feu je výjimečně sladká a kořeněná, nositele obepne přátelským objetím; nemá žádné podivné zvraty ani skryté stíny. Možná je to právě to, co v tomto čase potřebujeme. Všichni občas zatoužíme po tradičním a známém – po něčem teplém, bezpečném a hluboce konejšivém. Baptême du Feu nabízí přesně tenhle pocit útočiště.
Šťastný nový rok!
