Skadi od Pana Dora mě skutečně překvapila. Ambra, ambrette, růže a hruška – to by člověk čekal spíš sladkou nadýchanost marshmallow obalenou v ovocných bonbonech (něco mezi Glossier You, Clean Reserve Radiant Nectar a Byredo Mojave Ghost). Nejblíže jí ale strukturou – a troufám si říct, že možná i inspirací – je Another 13. Podívejte se, jak podobné jsou si v pyramidě. Jejich vyznění je však jiné: Le Labo je svěžejší, pižmovější, zatímco Pana Dora mnohem květinovější.
Fialkové tóny ve Skadi jsou oproti Another 13 výrazně posílené, což vůni ubírá na průzračnosti. Místo toho je to něco hutnějšího, s vyloženě starosvětskou jemností, noblesou a grácií. Skadi je vůně do opery, ne do kavárny. Čím déle jsem ji měl na sobě, tím víc mi připomínala L’Heure Bleue! Opravdu. Pudrově-kořeněná květinová s dřevitě suchým dozvukem.
Dalším rozdílem mezi pižmovým květem Le Labo a lesní kyticí Pana Dora je dominance mechově zeleného akordu. U Pana Dora je vlhčí, temnější a drsnější, takže – ať už to značka zamýšlela, nebo ne – Skadi získává mnohem výrazněji chyprový charakter oproti současné „polštářové“ náladě Another 13. Listové kadidlo přidává do úvodu křupavý řez, který působí papírově a příjemně křehce. Něco pevného a důvěryhodného.
Inspirací značky pro Skadi je „severská bohyně zimy a hor … vysoké lesy … zimní ticho … ledová krajina zahřátá ohněm, samota dotčená smyslností, válečnický duch zahalený do elegance.“ Osobně tu žádné Skandinávie necítím – ani v krajině, ani v kulturním stylu. Pro mě je Skadi klasicky francouzská vůně, vytvořená v duchu Guerlainu, určená moderní ženě. Otevírá se krémově-pepřově s jantarově-semišovým základem, který přechází do vůně zatuchlého koberce, růžových plesových šatů a pohledu, pro který byste zemřeli. Ne přísná, ne laskavá, ale ten typ vstupu, který ovládne místnost a nepotřebuje pozvání – protože je zkrátka tou nejdůležitější osobou v rodině.
Hlavní obrázek s laskavým svolením RawSmells na Fragramu
