První květinovou vůní z kolekce Supercritique od Les EAUX Primordiales pro mě byla Plumeria Supercritique.
Gurmánská, pudrová a mandlová Plumeria Supercritique, která vůbec nevoní po plumérii, mě uchvátila a usadila se v mé parfumerii vedle Loukhoum Eau Poudree od Keiko Mecheri a Tendre Nuit od Isabey - pro případ, že bych chtěla něco koketního a sladkého, ale ne tak sladkého jako Loukhoum Eau Poudree.
Po takové plumerii jsem samozřejmě chtěla prozkoumat všechny ostatní květinové vůně Les EAUX Primordiales.
Přemýšlela jsem, zda všechny květinové parfémy Arnauda Poulaina jsou spíše fantazií o květinách než pokusem o jejich ztvárnění.
Ukázalo se, že většina z nich ano.
A nemohu ani říct, že Plumeria Supercritique je všechny předčí svou extrémní nepodobností květině, která jí dala jméno. Kdybych se před objevením Plumeria Supercritique seznámila s celou květinovou sbírkou, nepřekvapilo by mě, že tato plumérie je ve skutečnosti mandloňová třešeň...
Pojďme se projít květinovou zahradou Les EAUX Primordiales.
Vím, jak voní Champaca, a v Champaca Supercritique ji nenacházím.
V Champaca Supercritique ucítíte jasmín s ylang ylang, hojně posypaný syrovým a chladivým kosatcovým práškem. Květiny zde však nemají hlavní roli.
Champaca Supercritique je ovocně-květinová vůně, ale s jasným důrazem na ovocné téma. Ylang-ylang, jasmín, svěžest kosatce tvoří pozadí pro voňavou dužinu zralých banánů, kyselou sladkost zralých žlutých švestek, sladké šťavnaté klementinky a některé další nevýrazné tropické ovoce.
Ovocný blok voní velmi autenticky, ale ten květinový mi připomíná vintage parfémy, zejména při jeho nošení se na kůži objevují i krémové a mýdlové aldehydy.
Miluji aldehydy, miluji vintage parfémy, miluji odvážné kompozice a Champaca Supercritique mi připadá jako odvážná kompozice... Ale k tomuto parfému je třeba přistupovat opatrně. Připravte se na to, že se setkáte s ne úplně květinou, dokonce ani ne květinou.
Pokud máte rádi vůni vintage mýdla Chanel No 5, Champaca Supercritique vám udělá velkou radost, protože se v ní mezi ovocem, květinami a pryskyřicemi skrývá kousek tohoto konkrétního oválného krémového mýdla.
Crocus Supercritique je velmi hořký, zároveň kořeněný a jarně svěží.
Svěžest v Crocus Supercritique není listí, ani tráva, dokonce ani okvětní lístky, ale květinová cibulka, z níž vyrašil zelený klíček...
Okvětní lístky tu však jsou a při rozvíjení vůně se rozvoní v jasných velikonočních barvách. Nejdřív tam bude hořkost, spousta hořkosti, nejdřív tam bude pyl, nejdřív tam bude šafrán a zázvor. Nejdřív se bude zdát, že je to rozsypané koření a nic jiného. A pak se objeví čerstvý, světle zelený výhonek budoucího krokusu ... A otevřou se okvětní lístky, jejichž jas je zalitý pryskyřičně sladkými, vanilkovými a jantarovými tóny benzoinu a labdanum, sladkostí fleur d'orange a dokonce i zralého pomeranče.
Když se objeví pomeranč, proměna je dokončena, krokus rozkvétá.
Ve skutečnosti skutečné krokusy voní tiše a hořce, zatímco Crocus Supercritique voní hlasitě a hořce. Proto byly pro znázornění krokusu z květu odebrány cibule, pyl a jas okvětních lístků. Bylo zapotřebí i dalších barev.
Přes veškerý jas a sladkost však Crocus Supercritique zůstává obzvláště hořký. Každý, kdo je unaven sladkostí v parfumerii, má šanci užít si seznámení s touto květinou.
Gardénie tu byla, ale ne na dlouho. Neměla ani šanci plně projevit svou přirozenost, svou tesknou a znepokojivou vůni, své krémové a houbové podtóny, svou slabou hořkost a kafrovitost - všechny tyto rysy, které jsou vlastní vůni přírodní gardénie, v Gardenia Supercritique nenajdete, neboť gardénie se ponořila do mléčně-vanilkové lázně a rozpustila se v ní. Nyní hlavní mléčný motiv tohoto parfému doprovází pouze slabý tón gardénie.
Větší pozornost je věnována ovoci: snad chtěl Arnaud Poulain zprostředkovat ovocný nádech gardéniové vůně, ale trochu to přehnal? V každém případě Gardenia Supercritique voní především po zralé žluté hrušce s vanilkovou zmrzlinou a vanilkovým likérem, samotným vanilkovým mlékem, v němž se gardénie rozpustila, a nádechem jasmínu. Rozpoznáte také tóny broskve, sladké švestky a kdoule...
Není to však jen další jemná mléčně-vanilková bílá květinová vůně: Gardenia Supercritique má drsný základ ze surového pačuli a suchého santalového dřeva. Navíc se základ stává výraznějším, jak se vůně rozvíjí, i když je zpočátku sotva znatelný.
Vlhkost pačuli lehce evokuje houbový nádech gardénie... Nedokážou však oživit květinu, která se od samého počátku rozhodla vyhýbat pozornosti. Pod vanilkovým mlékem, opilou hruškou a jasmínem se tedy skrývá pačuli, nikoli gardénie.
V Magnolia Supercritique není absolutně žádná magnólie, vůbec žádná... I když můžete zaznamenat určité prvky magnóliové vůně, jako je kombinace sladké bílé květiny s lehkým citronovým nádechem, přesto to není magnólie.
Jedná se o sladko-sladkou tropickou plumérii, vítr nesoucí vůni fleur d'orange, limoncello... A chladivost limonády vyrobené ze skutečných citronů a snítky rozmarýnu. Džbán je plný ledu, ale všechen ten led nedokáže zchladit horkou sladkost plumérie.
Na magnólii zapomeňte, ta tam není. Tento příběh je o plumérii, která pilně předvádí všechny tropické odstíny svého kvetení, voní po vanilce a smetanových bonbonech a má sladkou, jemnou vůni. Plumerii doplňuje osmanthus, spíše ovocný než čajový, vonící po meruňkách a broskvích, přecházející v meruňky a broskve. Je v ní hodně tropické sladkosti, hustého nektaru, prázdninového tepla, blaženého klidu a potěšení ze hry slunce s teplou modrou vodou.
Magnolia Supercritique by byla prostě krásná, kdybych v ní necítila ambroxan... Ale je zalitá medem a broskvovou marmeládou: ve snaze učinit svůj svět sladkým a příjemným. Pokud milujete tropy a potřebujete prázdninovou náladu, musíte vyzkoušet Magnolia Supercritique.
Mimoso, kde jsi?
Žádná odpověď...
Z mimózy v Mimosa Supercritique zůstává jen pocit pylu, pudru a nadýchanosti... Této nadýchanosti však chybí lehkost, ten jarní chladivě zelený nádech, pro který my, seveřané, mimózu milujeme.
Mimosa Supercritique je velmi důkladná a solidně sestavená. Je oslazena jasmínovým cukrem, medem fleur d'orange a kapkou nejsladšího jedu z jádra tuberózy. Mně voní také po rozkvetlé slunečnici a podzimní tansy. Je v ní cosi vintage, připomínajícího vintage parfémy i tělové pudry. Má sametovou texturu zralého ovoce a hebkost luxusních osušek.
Vyzařuje z ní mohutný, sebevědomý klid. A bzukot včely, zatížené nasbíraným nektarem, která vlétá do již přeplněného úlu. A matné zlato srpnového slunce. A ten vzácný pocit jistoty nejen zítra, ale i pozítří... Takovou náladu cítím v Mimosa Supercritique. A proto se mi líbí.
Ale mrzí mě absence skutečné mimózy.
Plumeria Supercritique nebyla první gurmánskou květinou v kolekci: Neroli Supercritique ji překonává nejen sladkostí, ale i mírou přeměny květinového motivu v cukrářský.
Květiny zde vlastně slouží pouze jako pozadí, fleur d'orange a jasmín splývají v jedno ve své bělosti a sladkosti, zatímco aldehydy dodávají nádech studeného krému. Tento bílý a sladký monolit již nelze oddělit. Není možné pochopit, kde je jasmín, kde fleur d'orange, ale na tom nezáleží...
Nejdůležitější je to, co je v popředí: sladké pískové sušenky namočené ve fleur d'orange vodě, nadýchané piškoty ozdobené tuberózovým krémem, medovo-oříškové orientální bonbony pokapané květinovým sirupem a horký zelený čaj s bergamotem.
Nebýt čaje a chladu aldehydů, byla by Neroli Supercritique nesnesitelně sladká, ale čaj a aldehydy ji vyvažují a je prostě sladká, blaženě sladká, hédonistická a stylová.
Na první pohled se zdá, že jde o luxusní růži pro milovníky orientálních růží...
Ano, Rose Supercritique byla přehnaně pomazána balzámy a vykouřena aromatickými pryskyřicemi. Zdá se, jako by její okvětní lístky ztvrdly a byly připraveny k uložení do hrobky egyptské královny, aby ji doprovodily do posmrtného života.
Sladký život však v této růži stále přetrvává. Stále voní po růži a medu. Stále dokáže přitahovat pozornost nejen kněží či archeologů, ale i včel.
Navíc v současnosti neleží v hrobce, ale na čajovém stolku v zahradě. Nedaleko se line vůně černého čaje a kardamomových sušenek, na tenkém stole jsou naaranžovány citrony, v malých miskách je nachystán rybízový džem a čerstvé maliny. Zahrada je neudržovaná, zarostlá a plná bujné zeleně. Kromě toho tu rostou další růže, umírající, malé, bledé, ale živé.
A tyto bledé růže mezi zelení aktivně konkurují balzamické medové růži, narušují její vládu, vnášejí do vůně shon a kakofonii...
Bylo by lepší, kdyby tam nebyly. Ale jsou a nedá se s tím nic dělat.
Dříve parfuméři zbožňovali sladkou a tesknou tuberózu v plném květu, pak všichni začali vyrábět sotva kvetoucí zelené tuberózy, ale Arnaud Poulain mě překvapil nečekaným řešením: pro Tubereuse Supercritique si vzal na paškál vůni vadnoucí, uvadající tuberózy, kdy bílé květy ztrácejí svou záři a tmavnou. V tu chvíli voní obzvlášť sladce, jako koncentrovaný tuberózový sirup, a zároveň jako přezrálé ovoce. Jedovaté, ale lákavé.
Arnaud Poulain se však rozhodl účinek trochu zjemnit a velkoryse pokryl vadnoucí tuberózu aldehyd-jasmínovým práškem, ochladil její poslední vášeň, ponořil kořeny květu do jemné sladkosti mandlového mléka a doprovodil ji ylang-ylangem, stejně sladkým, sirupovitým a téměř ovocným, ale na rozdíl od tuberózy ne jedovatým. Pak je ochránil vyřezávanou zástěnou ze santalového dřeva a ponechal jen otázky, jak blahodárný ylang-ylang utěšuje tento nádherný umírající vamp: tuberózu.
Tubereuse Supercritique je mým favoritem v kolekci. Tuberóza je zde přesně taková, jakou ji mám ráda - nestydatá, svůdná a nebezpečná.
