Do mé novoroční hitparády se vloudila jedna vůně, kterou jsem ještě nehodnotil – takže to spěchám napravit ještě před koncem roku.
Obvykle si jako první všímám názvu, příběhu, designu a prezentace – teprve pak se zaměřuji na samotnou vůni. Tentokrát to ale bylo naopak: nejprve tu byl malý flakónek, jehož obsah mě zaujal; pak přišel název a značka, a teprve později jsem se začal zajímat o tajemná písmena s tečkami na konci. Těmi však budeme muset začít.
W.T. by mohlo znamenat "white tie", což je dress code pro formální události, kde pánové nosí frak a bílého motýlka a dámy zdobí šperky a večerní róby dlouhé až na zem. Ale může to znamenat i něco úplně jiného. Estetičtí dědicové hraběte d'Orsay rádi vytvářejí pocit tajemna – nebo spíše chiaroscura –, pohybují se mezi žánry a pojmenovávají své výtvory tak, aby "vyvolávaly otázky". Dobře pro ně – já jsem pro! (Ale pokud někdo zná přesný význam písmen, nenechávejte si ho prosím pro sebe.)
Nechme záhadnou zkratku na jejich uvážení a přejděme k názvu – ten i doprovodný text prozrazují mnohé.
"V touze po rozvratu a zapálen posvátným plamenem tvořivosti jsem opustil svůj ostrov, abych se stal dobrovolným vyhnancem a přijal novou kulturu. A když se mé oči setkaly s rošťáckým leskem v těch tvých, žádná kulturní propast mi nemohla zabránit v tom, abych si uvědomil, že tohle je láska. Vzepřeli jsme se konvencím, nechali naši lásku růst a uspořádali pokojnou, ale vášnivou revoluci. Společně jsme tento vítr vzpoury přenesli do Země vycházejícího slunce, kde získal podobu říše oslavující umění asambláže. Tato sladká, rozvratná směs máty, jasmínu a kadidla je výrazem naší vizionářské lásky."
Musím říct, že název se značce jako celku a zejména Jeanu-Christopheovi Héraultovi skvěle povedl.
Samotná vůně působí poměrně jednoduše, ale je to taková jednoduchost, která se podobá poupěti pivoňky: hustá, dokonalá koule, která odlupuje vrstvu za vrstvou jemných okvětních lístků, než se rozvine v nadýchanou růžici květů. Ne, tyto parfémy nevoní po pivoňkách, jen pro upřesnění.
Jejich sémantická složitost, chcete-li, spočívá v tom, že:
a) voní jako klasická zářivá mužská kolínská,
b) voní jako tradiční francouzský dámský parfém,
c) voní neokázale, ale bez zbytečných příkras,
d) voní výrazně japonsky, dokonce evokuje styl a rukopis značky J-Scent.
První dojem, který vyvolává, je: "Tohle je jako citrusy od Nicolai!" Ale lepší – protože Nicolai je pro mě tichá, neživá značka, která se snaží předat obraznost, zatímco tady vůně začne mluvit okamžitě.
Vzdušná prázdnota čistého kyslíku však vyvolává známou lehkou euforii u každého, kdo ji zažil. Tóny citronu a máty jsou tak hladce zakomponovány, že působí spíše jako představa než jako skutečné vnímání.
Na první pohled se zdá, že jde o klasickou kolínskou. Ale ve Sweet Disruption je každý tón tak zaoblený a hedvábný, že vůně působí tradičně žensky, téměř aristokraticky – bezpochyby "pravý francouzský parfém".
Bez sebemenšího přechodu nebo kroku zůstává oxygenní, citronová a mátová, ale náhle se stává také jasmínovou. Ne pustoryl, ale pravý asijský jasmín. Přesto se stejně jako všechno ostatní zde chová s vytříbenou jemností. Nevím, jak jinak ho popsat: je ho tu spousta – není rozředěný ani vyplavený pižmem – ale mluví spíše šeptem než křikem.
Právě v nenápadné hlasitosti jednotlivých tónů a celkové průzračnosti podobné kyslíku vyniká výrazně japonská kvalita této vůně. Působí, jako by nebyla poprvé představena veřejnosti pouze v Tokiu, ale byla vytvořena speciálně s ohledem na tento trh.
Když jasmín řekne vše, co chtěl, a elegantně ustoupí do pozadí, znovu se ozvou citrusy a zeleň – tentokrát se máta drží za ruku s pelargonií. Tím se kompozice přikloní na mužnější stranu... ale bez toho, aby byla vyloženě mužná.
Existuje nádherné, i když bohužel zapomenuté slovo: "androgynie." V dnešním populárním diskurzu ho nahradilo slovo "nebinární", které dnes znamená něco mnohem méně elegantního. Androgynie se kdysi používala k popisu osobností, jako byla Tilda Swinton nebo David Bowie, jejichž vzhled a chování v sobě spojovaly jin a jang s harmonickou, rafinovanou a výrazně vyjádřenou rovnováhou. Možná proto, že se nebinární identita posunula od niche pojmu k rozšířenějšímu fenoménu, ztratila část své vyrovnanosti a vkusu a často působí buď trapně nevyrovnaně, nebo nesměle vymazleně, bez jasné definice.
Sweet Disruption je však skutečně androgynní vůně, která předvádí elegantní tanec jin a jang.
Dokonce ani poměrně silné pelargónie a pozdější posun k vetiveru a mechu (stále ve spojení se stále přítomnými citrusy) neproměňují Sweet Disruption v mužný fougère-chypre. Její vůně zůstává pozoruhodně jemná, téměř sopránově laděná.
Značka klade velký důraz na kadidlo, a dokonce ho rámuje vedle máty jako dva ústřední protagonisty vůně. Možná se tento tón pro mě dostává do slepé uličky, nebo je možná vykreslen tak decentně, že by se dal zaměnit za lehce slaný dřevitě-jantarový akord. Ať tak či onak, kadidlo v jeho známé, tradiční podobě – ani žádnou z dalších slibovaných pryskyřic – nezaznamenávám. Nevadilo by mi, kdyby byly výraznější – mohlo by to dodat krásnou, niche hloubku – ale nejsou tam.
Přesto i bez kadidla jsou elegance, vyváženost a bezstarostnost Sweet Disruption naprosto podmanivé. Klidné, lehké vůně často riskují, že budou nevýrazné, neinspirativní nebo příliš uvolněné – ne však tato. Dnešní hrdinka je zasněná a zároveň živá, bez námahy kombinuje francouzský styl s japonským minimalismem ku prospěchu obou.
Foto flakonu: Elena Knezevic
