Tajemná láhev Alfonse Muchy
Sloupce

od Galina Anni
08/08/25 07:00:02

Před 165 lety, 24. července, se narodil Alfons Mucha – výjimečný malíř, šperkař, dekoratér, ilustrátor a hlas éry secese.

Právě jeho plakáty mu přinesly celosvětovou slávu: nejprve ty divadelní, zejména pro Sarah Bernhardt, a později i reklamní. Bylo to v době rozmachu tiskařských technologií během Belle Époque a po přijetí francouzského zákona o svobodě tisku z roku 1881. Od té chvíle začala vizuální identitu Paříže utvářet okázalá barevná litografie na plakátovacích sloupech. Mucha navrhoval reklamy na parfémy, čokoládu, cigarety, šampaňské, pivo, koňak, absint i sušenky.

Ten obraz známe všichni – žena s šátkem a lahvičkou parfému. Dnes se však na něj podíváme opravdu zblízka.

Jak se vlastně parfém a značka jmenují? Je Lance název firmy? Je Rodo název vůně?

Jaký flakon drží v ruce? A proč z něj uniká tak jemný, souvislý proud?

Možná vás to překvapí. Ta lahvička totiž stříká ethylchlorid (chlorethan), látku provoněnou parfémem – anestetikum i rekreační drogu. S bodem varu kolem 12 °C po otevření ampule uniká pod tlakem chladivá, voňavá pára. V reklamě se píše: „Rodo automaticky parfémuje a osvěžuje – bez navlhčení či skvrn. K dostání všude.“

Farmaceutický a parfumérský průmysl byly vždy úzce propojené. Například kumarin (1867), který syntetizoval William Perkin, byl považován za venotonikum. Heliotropin (známý také jako piperonal, 1885) a modifikovaný vanilin (1874) se používaly jako antipyretika. Nitro pižma, která poprvé vyrobil Albert Baur v roce 1889, se využívala jako antispasmodika v gynekologii. Chemici, kteří objevovali nové látky, často působili napříč farmacií i parfumérií.

Chlorethan objevil rakouský chemik Gehlen na přelomu 18. a 19. století. Za běžného tlaku a pokojové teploty existuje jen jako plyn. Na počátku 20. století jej začali zkapalňovat kondenzací v nádobách chlazených ledem a mořskou solí, poté jej uchovávali v hermeticky uzavřených skleněných či kovových ampulích.

Jako anestetikum se chlorethan používal již od počátku 19. století. Zajišťoval jak lokální znecitlivění díky intenzivnímu chlazení, tak celkovou anestezii. Koncem 19. století ve Francii soupeřili výrobci o co nejdokonalejší lékařská balení ethylchloridu a v letech 1890–1891 si je nechávali patentovat. Šlo o jednorázové ampule s předem naříznutým sklem i později o opakovaně uzavíratelné lahvičky s kovovým šroubovacím uzávěrem a gumovým těsněním.

V červenci 1897 si lyonská společnost La Société Chimique des Usines du Rhône zaregistrovala ochrannou známku Lance-parfum Rodo pro „vonné těkavé kapaliny“. Firma se specializovala také na syntézu surovin pro parfumerii. Podle legendy jeden z dělníků omylem spojil chlorethan se syntetickou fialkou – a právě tak prý vznikl nápad provonět ethylchlorid pro komerční využití.

Láhev i reklamní plakát navrhl Alfons Mucha.

Značka uvedla na trh širokou paletu tradičních vůní: Russian Leather, Spanish Leather, Eau de Cologne, Fresh Hay, Lilac, Carnation, Violet a Woodland Lily-of-the-Valley. V Musée International de la Parfumerie v Grasse jsem dokonce zahlédla flakonek Tea Rose z této kolekce.

Kde se však lance-parfum stal skutečně fenoménem? Tento lékařský sprej našel nečekané uplatnění jako karnevalový doplněk! Už před první světovou válkou se jich pro slavný karneval v Riu de Janeiru nakupovaly obrovské množství. Miliony těchto sprejů – chladivých, příjemně vonících a lehce omamných – se prodávaly s obrovským úspěchem. „Radost lidu,“ hlásal slogan v jedné z reklam, která tvrdila, že žádné neštěstí, jakkoliv hrozné, nemůže během tří dnů karnevalu zastínit štěstí lidí.

Karnevaloví návštěvníci se navzájem skrápěli parfémem.

Pod názvem Geyser dodávala spreje do Brazílie společnost Léon Givaudan.

Bitvy s konfetami, stuhami a parfémovanými spreji se staly oblíbenou tradicí. Ve 30. letech už se tyto parfémy vyráběly přímo v Brazílii. Ovládly jak okázalé karnevalové plesy v soukromých klubech, tak slavnostní pouliční průvody. Chladivé, voňavé proudy dopadaly na šíje kolemjdoucích – ve velkoměstě i na venkově.

Lança parfémy se staly natolik ikonickými, že se dokonce objevily na obálce Disneyho komiksu.

V 60. letech byly zakázány – nejprve prezidentským dekretem v roce 1961 a definitivně v roce 1964 rozhodnutím ministerstva zdravotnictví. Rozhodnutí vycházelo ze závěrů Biofarmaceutické komise a Ústavu soudního lékařství, které spreje na bázi chlorethanu označily za nebezpečné pro zdraví. Karneval roku 1965 byl prvním bez Lançy, přesto se našli ti, kdo pravidla dál porušovali. I dnes úřady s těmito spreji bojují, zejména mezi problémovou mládeží. Podle zpráv jsou moderní verze ještě škodlivější a návykovější.

V Evropě se však tyto parfémové spreje nikdy příliš nerozšířily a na našem kontinentu už dávno upadly v zapomnění. Pojďme však zalistovat několika zažloutlými stránkami zpátky v čase!
 

Zdroje:

https://www.muchafoundation.org/

https://www.persee.fr/doc/pharm_0035-2349_2008_num_95_357_6441

https://carnaxe.com.br/axelook/curiosidades/rodo_metalico_lanca-perfume/index.html