Pochybuji, že byste tu byli, kdyby vás nebavilo číst názory ostatních na vůně (i když se mezi vámi stále najdou tací, kteří i po 150 komentářích pod recenzí na nějaký Hugo Boss tvrdí, že subjektivita je irelevantní – což je samo o sobě humorné na nejvyšší úrovni). Právě v tomto duchu mě zaujal Alexův pohled na Black Orchid Reserve od Tom Forda. Stejně jako on vnímám tóny „terpentýnu nebo retsiny“ a „černé hořké čokolády s whisky, velmi rašelinové, ale se zvláštní alkoholovou sladkostí“. Opravdu mi to připomnělo směs rumu a rozinek v neznámém formátu. Možná někde mezi zmrzlinou a další vývojovou fází dubajské čokolády.
Nesouhlasím ale s Alexovým tvrzením, že se s edicí Reserve Black Orchid „najednou stala velmi mužnou“, ani s představou, že „ylang a země spolu nesplývají, ale zůstávají vedle sebe v kontrastu. Ještě nějakou dobu člověk instinktivně čeká na jejich splynutí, a když k němu nedojde, skoro vás to rozčílí“, zakončené „suchou, hluchou, sennou“ notou. Za mě je tím, co Reserve odlišuje od originálu, právě květinovost. Zatímco Black Orchid v1 voní vyváženěji mezi kakaem a pestíkem, Reserve mi naopak – oproti Alexovi – připadá výrazně, výrazně ženštější!
Přesto při doznívání skládám svůj dojem z úvodních fází Black Orchid Reserve do Alexova slovníku „uvolněné černé země, sítě bílých kořenů stromů a tlejícího suchého listí“. Bohatost Black Orchid mi v Reserve připadá povýšená na ceremoniální úroveň, máslová a lesklá, ale zároveň tříslovitá jako datle a kovová jako šafrán. Směřuje k oudu, ale stejně jako Guerlain Florabloom Absolu se tam nikdy úplně nedostane.
Po chvíli, kdy se čokoládová tabulka Reserve rozbalí, mě překvapilo, jak bestiálně a s boxerskou razancí se květinové tóny rozvinou. Ne cedrovým vousem nebo levandulovým bicepsem, ale bílými květinami vytočenými na maximum síly a intenzity. Je to téměř ohromující, bezohledně úderné – jako nečekaně odhalené poprsí na místě, kde byste to nečekali. Třeba v kavárně. Zpočátku trochu trnité, s náznaky zeleně škrábající se o ovocnou dužinu, květiny Reserve ukazují své indolické záměry naplno – banánové slupky, včelí vosk a tuberóza, která se krémuje v očekávání. A… zůstává to na mé kůži. Vábí, prosí, žadoní o opylení. K tomuto žhavému, smyslnému ženskému potu purpurových punčocháčů se přidává kulisa dusné džungle, zasazená do proslulé houbové, čokoládové půdy Black Orchid. Místo oddělenosti je to všechno jako jeden snový, kopulační sliz.
Značka Tom Ford znovu našla pevnou půdu pod nohama tím, že se vrací ke kořenům svých ikonických vůní. Zde, v Black Orchid Reserve, je vše, čím byl originál – jen ještě netrpělivější ke „skutku“, jako mucholapka navoněná tuberózou.
