Upíří parfumerie
Sloupce

od Elena Prokofeva

Miluji strašidelné pohádky; miluji mystickou literaturu a horory; miluji legendy o všemožném zlu a nemrtvých, o všech nadpřirozených bytostech – ale nejvíc ze všeho miluji upíry. Samozřejmě ty klasické: ty, kteří žili v literatuře a filmu ještě před romány Stephenie Meyerové a jejími třpytivými školáky… Upíry, kteří se bojí slunečního světla, spí v rakvích a za svou nesmrtelnost platí věčným zatracením. Upíry, kteří pijí lidskou krev, děsí je kříž a zemřou, když jim probodnete srdce kůlem (ano, useknutí hlavy je také nutné). Ti krásní a děsiví upíři z Polanského Upířího plesu, Jordanova Interview s upírem a především můj nejoblíbenější – Bram Stoker’s Dracula v režii Francise Forda Coppoly. Ale mám ráda i upíry z What We Do in the Shadows: trocha humoru nikdy neuškodí a ostatně – i tihle upíři jsou vlastně docela tradiční (na rozdíl od těch třpytivých školáků).

Dříve jsem sledovala vše, co mělo s upíry něco společného, a kupovala si každou knihu na tohle téma. Později jsem začala být vybíravější: všichni ti školáci a upíří akademie můj zájem sice úplně nezchladili, ale spíš mě naučili větší selektivitě. Přesto se občas objeví kniha nebo film o upírech, který je mi příjemný a vystihuje přesně to, co od upírské tematiky očekávám. Co se týče knih… Dobrá, přiznávám, že už dlouho jsem na žádnou dobrou nenarazila – vracím se ke starým. A poslední film, který mi opravdu sedl, byl Nosferatu od Roberta Eggerse s jeho viktoriánskou a autenticky gotickou estetikou.

Sbírám také parfémy s upírskou tematikou. Přátelé mi posílají vzorky všemožných rarit a výtvorů malých niche značek, pokud v názvu najdou něco upírského. Bohužel většina parfémů s takovými názvy nemá s upíry ani gotikou nic společného a jejich tvůrci se ani nesnaží vnést do vůně něco skutečně upírského nebo gotického. Myslím, že prostě vybírají kompozice, v nichž vidí prodejní potenciál, a dávají jim jména, která lákají milovníky všeho tajemného. Ale existují i výjimky – a právě kvůli nim stále hledám a zkouším „upírské“ parfémy.

Vlad Dracul od Sixteen92 voní nejprve petrichorem, jedlovým balzámem a tou zvláštní vůní rozdrceného smrkového jehličí, už zčervenalého, vyschlého, částečně proměněného v lesní zeminu, jak ji cítíte za šera v jehličnatém lese. Vůně spíš pro zálesáka než pro upíra. Nebo pro velmi starého, divokého upíra, který si vykopal hrob v lesní samotě a čas od času přepadne houbaře… Pak se však ta neobvyklá vůně mění a stává se banální, prostě svěží – připomíná levnou vodu po holení.

Dracula od Voyage Royal je příjemná, lehká citrusová kolínská s rozmarýnem, citronovou trávou, vlhkou zelení a hřejivými tóny cedru. Je v ní trochu sladkosti pomerančových bonbónů, něco ze svěžesti verbenového mýdla, ale celkově jde o dobrou klasiku. Není vůbec ponurá, ale je velmi dobrá. Dracula Voyage Royal by se líbil upírovi, který byl proměněn v sedmdesátých letech dvacátého století a navždy si uchoval slabost pro pánské vůně té doby.

Dracula od Badr Harqan je novým přírůstkem do mé malé sbírky: narazila jsem na něj na Esxence 2025. Ke stánku této saúdskoarabské značky mě přilákala neobvyklá jména jejich parfémů, a samozřejmě především Dracula. Dracula od Badr Harqan je příjemný orientální parfém. Cítím sladké pryskyřice a hřejivé dřevo, jemně pálivé koření a květiny. Právě květiny jsou tady nejzajímavější: vnímám jak deklarovaný hřebíček, ostrý a svěží, tak i nedeclarovaný sladký jasmín, který parfém krásně povznáší a zbavuje ho banality. Deklarovanou měď, která měla Draculovi zřejmě dodat „krvavý“ odstín, necítím. Škoda, mohlo by to být zajímavé.

Americká značka Immortal Perfumes vytváří parfémy se zajímavými názvy, ale… Jak to říct jemně… Nejsou příliš profesionálně udělané. Nejsou ani moc výdržné, ani nijak zvlášť originální, působí spíš jako trochu amatérské směsi. Ale protože jsem je vyzkoušela a zapadají do upírského tématu, nemůžu si odpustit zmínku o dvou vůních Immortal Perfumes.

Carmilla od Immortal Perfumes je věnovaná krásné, děsivé, viktoriánsky vypadající, nevinné a přitom tajně zlomyslné upírce Carmille, hlavní postavě gotického románu Josepha Sheridana Le Fanu z roku 1872 (Carmilla předběhla Draculu Brama Stokera o 25 let). Immortal Perfumes si z nějakého důvodu myslí, že Carmilla by měla vonět jako lahodně sladké svařené víno s obrovskou dávkou koření, opilými třešněmi a cukrovým kohoutem na špejli. Nic zlověstného. Jen sladkost a koření.

Oceans of Time od Immortal Perfumes je inspirována větou z mého nejoblíbenějšího upírského filmu všech dob, Coppolovy adaptace Draculy Brama Stokera: „Překročil jsem oceány času, abych tě našel.“ Tahle slova říká Dracula své milované princezně Elisabetě, když ji znovu najde v podobě Angličanky Miny Harker. Dodnes mi z těch slov běhá mráz po zádech, i když jsem ten film viděla už v roce 1992, kdy měl premiéru… Bohužel, vůně Oceans of Time žádné mrazení nevyvolává. Voní po nasládlém dřevu, slané ambře, peruánském balzámu a něčem připomínajícím mořský osvěžovač vzduchu. Je to zvláštní, nevyrovnaná směs. Když zapojíte představivost, Oceans of Time by mohla vonět jako stará plachetnice, rozbitá bouří, vyvržená na opuštěný břeh, zarostlá mořskými živočichy, smutně se rozkládající… Možná se v temnotě podpalubí skrývá monstrum, ale doufám, že to není pravda; bylo by mi ho líto.

Transilvania od Calaj voní jako šelma – možná chlupatý vlkodlak, který se vykoupal v třešňové šťávě, snědl spoustu čokolády, od hlavy k patě se potřísnil medem a ulehl k odpočinku mezi keře jasmínu. Po srsti se mu lepí květiny, mokré od šťávy a lepkavé od medu, ale pod tou všudypřítomnou sladkostí je pořád cítit zvířecí šelma. A ne zrovna nejčistší a nejspanilejší šelma. Slyšela jsem, že různé verze Transilvanie od Calaj se údajně liší podle edice. Ale ta, kterou jsem vyzkoušela já, byla divoká a neobvyklá. Velmi sladká, ale zároveň velmi animální.

Vampire Blooms od Demeter Fragrance voní jako sušené květiny, suchý dámský pudr, suché dřevo a velmi suché vanilkové sušenky. A pak jsou tu ovocná lízátka, barevná a různých příchutí. Není to vůně upíra ani krve, ani slibovaného rulíku v pyramidě, ale vůně čistotné staré paní, která žije v malém domku, zařízeném starým nábytkem a svazky sušených květin. Pečuje o sebe a hojně se pudruje, čeká hosty… Jenže sušenky, které chce podávat k čaji, byly upečené a uložené do dózy před lety. Možná je ta stará paní už duchem; jen si to sama neuvědomuje, zapomněla na svou smrt i pohřeb a myslí si, že stále žije ve svém útulném, dávno opuštěném domě.

Vampire Blood od Bath & Body Works je ovocná, šťavnatá, hravá. Ani se nesnaží působit temně. Kompot z červeného ovoce: maliny, brusinky, rybíz. Červené jablko v karamelu. Hrst ovocných lízátek – přesně jako ve Vampire Blooms od Demeter. Není to ani halloweenská sladkost, je to prostě sladká ovocná vůně s názvem Vampire Blood. Možná by se mohla líbit školačkám, které milovaly Twilight a The Vampire Diaries: je sladká, nenáročná a jméno má něco společného s upíry… Jenže Vampire Blood od Bath & Body Works vyšla v roce 2023, takže tyhle školačky už jsou dnes dospělé a nosí úplně jiné parfémy.

V roce 2024 vyšly dva parfémy s názvem Nosferatu. Předpokládám, že oba souvisejí s uvedením filmu Nosferatu od Roberta Eggerse. Oficiální stránky Xyreny sice uvádějí, že jejich Nosferatu je věnován němému filmu Nosferatu – Symfonie hrůzy z roku 1922 od Friedricha Wilhelma Murnaua, ale oba parfémy Nosferatu mi přišly příjemné a oba mají výrazně gotický charakter. Tvůrci se nespoléhali jen na jméno, ale snažili se do vůní vtisknout něco upírského a nadpozemského.

Nosferatu Xyrena má údajně tón jiřinek. A i když jsem nečekala, že ho skutečně ucítím, Nosferatu od Xyreny ho má: ostrou, hlubokou hořkost stonků jiřin, když je řežete do kytice… Cítím v ní také vůni mokrých kamenů, jako byste stáli mezi ruinami starého hradu a vdechovali vlhkost, která na nich ulpěla, a dýchali mlhu, která se mezi těmi kameny drží. Vůně rozkvetlých kosatců je jemně vetkaná do té mlhy. Nosferatu od Xyreny je zvláštní, chladná a vlhká, minerální a jen lehce květinová, ale má své zvláštní kouzlo. Není v ní žádné drama ani krev, ale dokonale mi evokuje neurčité světlo, které vyzařuje filmové plátno při promítání černobílého filmu.

Nosferatu od Heretic Parfum je asi nejpovedenější z parfémů v této kolekci. Je výrazně gotický a skvěle zapadá do estetiky filmu Roberta Eggerse. Nosferatu Heretic Parfum voní jako šeříky po dešti – po studeném dešti! – těžké trsy napité vodou, hořké a plné šeříkové trpkosti. Voní jako mokré fialky. Petrichor. Zmačkaná tráva. Vůně vlhkosti, která ulpívá na kamenech. Ale nejsou to kameny zchátralého hradu, nýbrž náhrobky na starém hřbitově. Tam kvetou šeříky, rostou fialky, tráva je hustá… Mramorový anděl roní ledové slzy, vonící po šeříku a fialkách. A teplé pižmové, tělesné podtóny Nosferatu od Heretic Parfum oživují obraz nesmělé viktoriánské slečny, která v polospánku opouští dům a v negližé míří rovnou na hřbitov. Její tělo i dech voní ospalým, pomačkaným teplem, které kontrastuje s chladem téhle jarní noci. Slečna se nejspíš probudí na schodech nějaké krypty a bude mít potíže dostat se domů (v tomhle stavu!), ale možná jí pomůže policista. Nebo se probudí brzy – v náručí upíra… aby s ním znovu usnula, ve stejné rakvi. V nejhorším ji probudí vyděšený křik tuláka, který chtěl jen přespat na hřbitově s lahví ginu, ale spatřil bledou dívku vystupující z noční mlhy. Jenže Nosferatu Heretic Parfum je natolik romantický, že do jeho gotického světa tuláci nepatří – a policisté také ne. Jen upíři. Všechno, opravdu všechno je na Nosferatu od Heretic Parfum skvělé – až na cenu a výdrž… Ale za potěšení z téhle úžasné, melancholické šeříkové vůně se dá zaplatit, i když mě vždycky mrzí, jak krátce to potěšení trvá.