V poslední době Guerlain a Dior chrlí ve svých vlajkových řadách tolik flankerů, že recenzovat každý jednotlivý už ani nedává smysl – chybí jim inovace. Proto se raději zaměřím na skutečné novinky.
Začněme u mé milované Miss Dior. Tahle řada už dávno změnila svůj tón i příběh, přesto si stále dávám záležet, abych vyzkoušela každou novou vůni, která se objeví.
Loni jsme byli svědky návratu Miss Dior Parfum. Pokud mám správné informace, Francis Kurkdjian – nyní dvorní parfumér Dioru – si dal za cíl znovu interpretovat všechny ikonické vůně domu. Začal s J’adore L’Or, a i když tahle verze byla jiná, ale zajímavá ve svém pojetí hlavního tématu, Miss Dior Parfum si s přehledem odnáší titul „Zklamání roku“.
Dřív jsem si stěžovala, že z kdysi nádherného zeleného chypré se stala pačuliová růže ve stylu Mademoiselle. Teď bych byla vděčná i za tu nejjemnější ozvěnu toho starého motivu.
Místo toho dostáváme beztvarou, mastnou skvrnu. Kompozice sice stojí na známém základu pačuli a růže, ale se svými předchůdci má pramálo společného. Namísto živé, pulzující růže je tu jen přemíra bulharského růžového oleje – přesně toho, který se kdysi prodával v malých lahvičkách schovaných v dřevěných suvenýrových krabičkách za dob Sovětského svazu. A aby toho nebylo málo, vůně je až přehnaně přeslazená. Po červených bobulích ani stopy; místo nich cítím lepkavý broskvový sirup rozlitý na kuchyňské lince. Pačuli bylo posíleno moderními ambrově-dřevitými ingrediencemi, jako by snad vůni dříve chyběla výdrž. Nakonec se pokazilo, co mohlo – skoro to působí záměrně.
Celkově je vůně zářivá, sladká a extrémně výrazná – s neuvěřitelnou výdrží. Na pokožce se rozprostře jako mastný film a odmítá zmizet. Chybí vrstvy, hloubka i jakýkoli koncept. Nejprve jsem se snažila představit si, kdo by mohl být cílovou skupinou, ale nakonec jsem to vzdala. Stejně se bude prodávat – protože je to Dior. Ale to není omluva pro tak slabé vydání. Skrývat se za slavné jméno je téměř svatokrádežné.
Letos přišla na řadu nová koncentrace – Miss Dior Essence. A tady jako by parfumérka vypilovala to, co se v Parfum nepovedlo. Tahle verze je očividně komplexnější, má rozměr i smysl. Od původní Miss Dior je však na hony vzdálená – místo květin dominují bobule a známá růže je pryč. Místo ní se na temném dřevitém základu třpytí jasmín, jeho bílé okvětní lístky jemně září v pozadí.
Francis Kurkdjian tentokrát místo pačuli sází na různé dřevité tóny, které používá s citem a v rovnováze. Výsledek je mnohem elegantnější než loňský flanker. Kompozici drží pohromadě bobulový akord – možná i díky své exotické povaze. Ostružina dnes v parfumerii není běžná nota a takto výrazné téma ostružiny prostě nelze přehlédnout.
Miss Dior Essence je ve skutečnosti velmi zajímavá novinka. Před našima očima nový dvorní parfumér Dioru dál přetváří strukturu i DNA Miss Dior. Uvidíme, kam to povede, ale zdá se, že éra růže s pačuli je definitivně uzavřená.
Mezitím v Guerlain někdo usoudil, že stejný profil by mohl vdechnout nový život už poněkud unavené řadě La Petite Robe Noire. Dnes už vyčerpanou dvojici třešeň-mandle vystřídaly medové růže. Čím je tedy nejnovější flanker La Petite Robe Noire Honey Rose výjimečný? Tady přichází nečekané překvapení – vůně totiž připomíná charakter Miss Dior v jejích dřívějších podobách. Zpočátku jsem svému nosu sotva věřila.
Hlavní téma a páteř nového flankeru tvoří temná růže oslazená vanilkou a pačuli s dotekem hořké čokolády. Nový prvek přináší náznak třešňového likéru a závoj průzračného, nelepivého medu, který stéká po sametových vínových okvětních lístcích.
Celkově působí kompozice osobitě, zaujme a dokonale sedí k nadcházející podzimně-zimní sezoně. Je to úplně jiný svět než rané Little Black Dress. Nemůžu se zbavit dojmu, že Dior předal své růže a pačuli Guerlainu, který je použil k „úpravě střihu“ své Little Black Dress.
Letos v létě Guerlain také přepracoval složení La Petite Robe Noire Eau de Toilette. Možná jste si všimli, že název na flakonu je nyní vytištěn bílou – jednoduchý způsob, jak novou várku odlišit bez luštění kódů šarží.
Nová EDT je lehčí a zářivější. Citrusové hlavy byly posíleny, zejména bergamot je teď výraznější. Právě on dává kompozici jas a vzdušnost. Temnou sladkost třešňové dužiny vyvažuje šťavnatá kyselost zeleného jablka. Upraven byl i poměr pačuli a růže: růže je tu více – jasnější, svěžejší, jiskří jako kapky ranní rosy na růžových okvětních lístcích. Pačuli bylo zjemněno a základ se nyní nese spíš v duchu vzdušných pižem než drsných tmavých dřev.
Nová EDT působí jemněji, jasněji a lehčeji. A dává to smysl. Předchozí verze se koncepčně příliš nelišila od Eau de Parfum. Teď jsou to dvě svébytné vůně – EDP pro chladné dny, EDT jako stvořená pro léto. Je v ní dokonce cítit lehkost Aqua Allegoria – jako by Guerlain zamýšlel tuto vůni jako snadnou letní záležitost. A přesně taková je.
Podle mého názoru nejsou letošní novinky od Dior ani Guerlain nijak zvlášť působivé. Nový dvorní parfumér Dioru stále hledá novou DNA vlajkových řad, zatímco Guerlain očividně pátrá po čerstvých nápadech. Jakmile najdou správný směr, dočkáme se hodnotnějších flankerů – jako tomu bylo v roce 2023 s La Petite Robe Noire Absolue.
Pokud jde o Dior, zdá se, že značka zůstane v přechodné fázi, dokud se její parfumér neusadí na tom nepolapitelném „pravém Dior“ stylu. Čas ukáže – ale zatím alespoň pokrok vzbuzuje určitou naději.
