Pokud hodnotíte vůni Valentino Donna Born in Roma Green Stravaganza podle jejího zadání, tedy jako "esenci svěžích římských zahrad... s luxusní směsí čaje Lapsang Souchong a jasmínové absolue", pak je tato vůně neúspěšná. Není dostatečně kouřová, aby reprezentovala Lapsang Souchong s jakoukoli opravdovostí, její květinovost není dostatečně jemná, aby přesvědčila nositele přírodního jasmínového absolutu, a sotva nese i kontrast mezi žvýkací medově-růžovou a třešňově-dřevitou hořkostí, aby zprostředkovala jakoukoli odrůdu černého čaje. Pokud se však opřete do podivnějších obratů, které jsou v kompozici patrné, její fantazie přenese vaši mysl do cizí smyslovosti možné pouze v parfumerii, jako čichová halucinace nevěrná a nepovedená při vyjádření v jiných smyslových modalitách.
Říkám to hlavně proto, že je těžké si představit hmotné kvality něčeho, co je zároveň měkké a ostré jako obraz nebo zvuk. Jistě, možná že olíznutí smirkového papíru kočičího jazyka nebo chlupaté zaúpění kůže kiwi by mohlo sedět v obou táborech, ale obvykle váš mozek upřednostní jednu haptickou vlastnost před druhou v holistické salenci měkkého nebo ostrého jako bezpečného nebo nebezpečného. Je to skutečně jen chuť a čich, které mohou tak bez námahy evokovat topografickou abstrakci špičatosti i zakřivenosti (z čehož lze extrapolovat analogie jako kuželovitost versus rozlehlost, sbíhavost versus spojitost, neměnnost versus pohyblivost) v jedné jediné kognitivní projekci, která, dalo by se říci, sedí diskrétně v jednotě mezi imaginativními možnostmi nosu a jazyka, odtržená a oddělená od pout, která obvykle drží horní smysly při vnímání hmotných věcí.
Při aplikaci této teorie na realitu Donny Green Stravaganza si položte otázku, zda si vůni dokážete spolehlivě představit a zda v této představě zohledňujete celou šíři a detailnost vůně, kterou máte před sebou. Samozřejmě existuje nespočet vůní, pro které by tato taktika mohla být užitečná a zajímavá; stalo se, že mou zvědavost vzbudila zvláštní silueta Donny Green Stravaganza optikou jednosmyslové parametriky.
Donna Green Stravaganza mi evokuje něco podobného paradoxu zubatého polštáře, pichlavé kožešiny nebo krému ostrého jako břitva. Její ovocnost je intenzivně zralá a kulatá, kombinuje hedvábnou příchuť jahod s cukrkandlovým výbuchem pikantních malin. Vanilkový základ je svěží a polštářovitý, křídový jako bílý ruměnec pivoňky z make-upu a ranní mlhy, ale také viskózní jako voskovaná zeleň narcisu. Základ mi hodně připomíná J'Aime od La Perla jako opulentní pírko plameňáka zalité džemem a vínem.
Vrchní jasmín upouští od obvyklého vzhledu květiny jako sušeného čajového lístku zkvašeného v prášku a pylu a místo toho zostřuje své zelené listy do škrobové kyseliny, která zbavuje jazyk neutrálního pH se stejně ostrým pocitem, jako když kousnete do silně nedozrálého banánu, se slupkou a vším všudy! Jasmínové, pod povrchem skryté fazety zeleninového stonku a naběraného manga, lehce medové a velmi zelené, drží banánovou fata morgánu na předním místě ve vaší mysli. Na jedné straně superměkké a prachové, na druhé straně palčivé a hranaté.
Kombinace ostrých a plstnatých tónů v jedné láhvi samozřejmě není nic nového, ale v Donna Green Stravaganza existuje přesvědčivý argument, že tyto dva póly působí tak těsně od sebe, že se spojují a jsou jedinečné jako jeden tvar, jedna textura, jeden pocit. Zajímavá zvláštnost nebo možná zajímavá aspirace na vývoj vůní budoucnosti. Přivoňte si k ní a představte si její zvláštnost sami.
