Nedávno jsem o Eros přemýšlel v souvislosti s Jickym, Pour Un Homme, Le Male, XJ 1861 Naxos atd. Samozřejmě, že všechny nejsou ze stejné předlohy, ale je snadné si je všechny přiblížit jako vůně s fougére nádechem, které v různém poměru zdůrazňují vanilkový frangipanový základ. Rozhodně jsou všechny vytvořeny ve stejném duchu – vitalita v drzých bylinách, laskavost v pudrovém pižmu. Polarita mezi oběma polovinami se ve výše uvedených olfaktorických modelech od sebe vzdaluje více než ve standardních dřevitých ambrách, a přitom vykazuje jakousi empatickou rozhodnost. Není to já proti světu v podobě zuhelnatělého ananasu Aventus ani útulná domácí pohoda Tobacco Vanille, ale něco uprostřed.
Případ Eros je zajímavý zejména ve vztahu k Le Male prostřednictvím kontextu linie fougère. Le Male je nepochybně fougère; Eros je v této kategorii sporný. Už Le Male se snažil rozebrat prototyp Pour Un Homme (sám o sobě extrémnější a zjednodušený Jicky, řekl bych) na sladkou a štiplavou (jakože silnou) abstrakci přírodních bylin a dortových sirupů, s drásavou příchutí třešňového léku proti kašli, která zároveň říkala zůstaň stranou a pojď sem, vyjádřeno v termínech metrosexuálních mužů 90. let a počátku roku 2000 (Joop! je odkazem i na tento postoj, v němž Naxos pokračuje dodnes).
Eros jde ještě o krok dál a svým extrémním minimalismem se vysmívá historii. Lze pocity fougére zprostředkovat pouze pomocí máty, jablka, tonky a vanilky? Ano, jsou tu i další ingredience, ale kolik z Erosu by se zachovalo, kdyby se zbytek složil? Řekl bych, že téměř všechno. Nebo jinak řečeno, kdybyste ucítili dohromady výhradně jablko, mátu, tonku a vanilku, vybavil by se vám Eros? Při redukci fougère na hranice obrysů a sugesce šla rafinovanost a jemnost stranou. Výsledkem je svalnatá vůně pro chvástání v šatně. Voní a páchne jako pižmové bělidlo, ale zároveň uklidňuje svou podobností s charakteristickými profily (jak z designu vůně, tak z výsledku aerosolových formátů) tělových sprejů Axe / Lynx. Eros kombinuje jemnou parfumérskou esoteriku se společnou paměťovou bankou všednosti raného dospívání.
Je to důvod, proč vydržel, zatímco současní konkurenti, kteří ztvárňovali podobné tóny, vyprchali? Pozdní mileniálové si mohli užít její minimalismus (několik nápadů provedených s přehledem), zatímco retro-maximalistické aspekty vintage přitažlivosti a bombastické škály možná více oslovily generaci Z, která si dodnes udržuje její prodeje (generaci Alfa je teprve 14 let, takže ne tak docela). Mojito. Kožešinový koberec. Jablečný koláč. Deodorant. Sladký doutník. Tátovo Brut. Šedesátá léta, devadesátá léta, nynějšek. Vysoko, nízko, tady, tam, všude.
Je Eros erudovanější než hra na to, kam až lze zajít s fougérem, než se zhroutí? Pokud jde o to druhé, řekl bych, že právě takhle daleko.
