Jedna z novinek společnosti Pernoire se jmenuje Kama. V sanskrtu toto slovo znamená vášeň, lásku, přitažlivost, touhu, sexuální potěšení a smyslné potřeby.
V hinduismu je Kama uctíván jako bůh lásky, ztělesnění – nebo spíše personifikace – libida a romantické touhy. Obecně řečeno, kama je jedním z životních cílů a hnacích sil, jednou ze čtyř takzvaných purušhart: dharmy (morálky), arthy (prosperity), kamy (lásky, sexuality) a mokši (osvobození od utrpení, úniku z koloběhu znovuzrození a smrti). Tvoří něco jako staroindickou verzi Maslowovy hierarchie potřeb.
Kama je považována za nejzákladnější z těchto potřeb, protože na rozdíl od ostatních purušárth je přístupná i zvířatům, která jsou neméně náruživá.
Bůh Kama je obvykle zobrazován jako přitažlivý mladý muž se zelenou pletí, který drží luk z rákosu (rákos se stává sladkým, když dozrává, ale jeho ostré listy mohou stále řezat) a pět šípů s květinovými hroty symbolizujících smysly (zrak, sluch, chuť, čich a hmat).
V Indii je téma smyslových požitků otevřeně zpracováno, což je podrobně popsáno v mnoha starověkých textech. Legendární Kámasútra (Zásady lásky neboli Průvodce kámou od Vatsjájany) je v podstatě pojednáním věnovaným kamě a jedním ze základních děl v této oblasti. Mnozí také znají chrámy lásky vyzdobené něčím, co lze nejlépe popsat jako erotické reliéfy. Najít skromnější ilustrace k tomuto tématu se ukázalo jako náročné.
Flakon Kama je zdoben ilustrací luku a šípu, i když spíše v evropské úpravě příběhu. Nám je tento lučištník známý jako Amor nebo Eros: v podstatě stejná postava, ale z jazykového hlediska se "Amor" přiklání spíše k vášni, zatímco "Eros" má romantičtější konotaci. Tradičně bývá zobrazován jako buclaté nemluvně (láska a vášeň často odporují logice) s křídly (což značí pomíjivost lásky), někdy bývá Amor zobrazován s páskou přes oči nebo dokonce slepý (jak se říká, láska je slepá).
Srdcem Kamy je kožený akord – je to poměrně klasická volba pro kompozice s erotickým, smyslným a intimním charakterem. Aspekt kůže je zde prozkoumán do složitých detailů: s nuancemi uzeného dehtu, kořeněnými fenolovými bylinami ve španělském stylu, travnatě-zvířecím odleskem z isobutylchinolinu, kouřovými kořeny nagarmotha (jedna ze složek, která pomáhá utvářet mnoho klasických profilů niche), s nádechem vetiveru a kosatce a jemným kašmeranem, který v tomto kontextu připomíná náznak oudu.
Výrazný rys vůně se objevuje hned na začátku: je to kontrast mezi lehce nahořklým okurkovým listem fialky s nádechem pozinkovaného kovu a šumivého karbidu, který připomíná původní Fahrenheit, a šťavnatým, pižmově-jahodovým akordem. (Z chemického hlediska jsou některé třídy moderních pižmů estery, které často mají ovocně-jahodový aspekt a značnou těkavost, což jim umožňuje objevit se hned v úvodních tónech vůně).
Pižmovo-jahodový motiv z úvodu se rozvíjí tóny cukrové vaty s jahodovou příchutí (jemně dávkovanými, pouze pro vyvážení hořkosti kožených akordů), které přecházejí do jantarovo-pižmového základu se zemitou hořkostí dubového mechu. Suché, pichlavé jantarově-dřevité materiály jsou zde použity na současné poměry umírněně – jen v dostatečné míře pro jemnou, lehce pryskyřičnou přítomnost. Základ nabývá příjemných pryskyřičných tónů, získává nádech kadidla a dokonce i slabý gumový nádech, který téměř naznačuje, že tvůrci vůně se mohli inspirovat legendárním sovětským jízdním kolem Kama s koženým sedlem – a možná i náhradní pneumatikou.
Pernoire si rychle získala oblibu, zejména u relativně mladého publika. Tuto vůni mohu s klidným svědomím doporučit všem milovníkům kůže a klasických mužných vůní, mužům a samozřejmě i ženám, kteří se neohlížejí na tradiční genderové konvence. Osobně by mě velmi zajímal váš názor: vzbuzuje tato vůně intimní svůdnost, nebo se odvážně hlásí k nezkrotnému libidu?
