Voňavý nářek: Miracle Homme od Lancôme
Recenze parfému

od Alex (Sane-Witch) Osipov
10/22/23 13:00:02

Na dámský Miracle si vůbec nevzpomínám, ale mám čtvrt lahvičky pánské verze - a je to opravdu ono. Malý zázrak, díky kterému je přechod do chladného období tak snadný.

Comptine d'un autre été, l'après-midi je tu kvůli náladě, a ne proto, že tváří Miracle byl herec Mathieu Kassovitz. Pro reklamu na tento parfém byl však vybrán právě na vlně fenomenální popularity filmu Amélie, kde si zahrál nečekanou roli okouzlujícího, nevinného, milého Nina Quincampoixe, do kterého je hrdinka zamilovaná.

Ještě nečekanější bylo pozvání od společnosti Lancôme, aby propagoval jejich novou pánskou vůni. Ostatně Monsieur Kassovitz je především artový režisér a scenárista, držitel tří Césarů a jednoho Canneského lva za nejlepší režii. Na svém kontě má však také téměř padesát hereckých titulů. Ano, je také automobilovým závodníkem a je známý tím, že se vyjadřuje ke společensky závažným tématům. Proto milý, lyrický Nino mnohé překvapil.

Reklama na film Zázrak je také velmi lyrická a Kassovitz ji sám režíroval.

V reklamě lze rozeznat dotek zkušeného filmaře, který dokáže na pouhých pětadvaceti vteřinách obrazovky zprostředkovat stručný a emocionálně bohatý příběh.

Hlavní hrdina pošle stéblo trávy utržené z oroseného pole - nebo je to jeho vlastní duše? - do vzduchu, aby ho v jiném čase a prostoru znovu chytil a otočil směrem k vycházejícímu - nebo zapadajícímu? slunci.

Tak maličké, a přece tak velké.

Nejlepší filmová režie je ta, která se dotýká srdce a podněcuje k přemýšlení, a to se Kassovitzovi podařilo. Vytváří něco pomíjivého, krásného a neuchopitelného... a divák nesleduje jen maličký film, ale stává se spoluautorem zázraku, protože dostává symbol, klíč k významu, který samostatně uchopí.

Podle mě je to mnohem lepší reklama na vůni než obvyklé "narcistické svaly", flirt s omdlévající kráskou nebo machistický všeovládající hrdina. Je to nekonvenční, dokonce i v rámci mainstreamových standardů - a takový je i Miracle... i když v podstatě na něm není nic zvlášť výjimečného.

V mé sbírce parfémů je to, jak se ukázalo, jediná vůně označená jako "homme". Kdysi dávno jsem četl, že voní po spálených javorových listech a vychlazené kávě - a od té doby ji tak vnímám. Její vonný profil je velmi mužný - nebo spíš byl za takový považován před dvaceti lety. Dnes, kdy rozmanitost světa niche vůní (z nichž ne vždy je vše opravdu niche) pohlcuje i část luxusního segmentu, by se dala označit jako "pro ženy a muže".

Teoreticky, jak je uvedeno v naší dokumentaci, je zcela dřevitá. Přesto je tak jemná, tak jasná a lehce vlhká studenou sladkovodní vlhkostí podzimního deště, že mě tento popis poněkud rozladil. Můj nos si na ni zvykl na přelomu tisíciletí, kdy jsem prostě čichal čichové obrazy a viděl obrazy, neposlouchal jednotlivé tóny a nesledoval vývoj skladby jako "technický specialista." Dodnes ji vnímám v celé její šíři jako hudbu: nostalgickou, dojemnou, chladnou, lehce melancholickou... klidně přijímající pád a přitom připravenou udělat z něj vlastní zázrak - protože k čemu by jinak bylo žít?

Zdá se mi, že vůně v dnešní době poněkud zhrubly: trendem je nanášet na parfémářské plátno odvážnější, větší, čitelnější tahy. Zdá se, že vůně se staly více denními, jasnými a hlasitými. Miracle je naproti tomu zcela soumračná - a tichá; nejlépe se nosí během oné perleťové hodiny, která odděluje noc od dne nebo den od noci. Nebo pro někoho, kdo pohodlně a zvykově žije na hranici mezi snem a realitou.

Podivuhodný čichový akvarel Francise Kurkdjiana je skutečně postaven na průzračných a čistých dřevitých tónech: hladkých, drsných, hřejivých, chladivých, temných a téměř světélkujících. To vše je však vykresleno nikoli jako mozaika ostrých, hranatých kousků, ale jemným deštěm ve stříbřité, ústřicové, brusinkové, olivové a béžové paletě. Na tomto pozadí lze, chceme-li, rozeznat zelený vetiver a červený pepř, suchý a ohnivý, ale obojí je velmi jemné. V dnešní době by byly pravděpodobně prezentovány výrazněji, živěji a jasněji, což by tuto křehkou snovost zničilo.

Totéž platí pro kávu. Studená voní úplně jinak než horká - jednodušeji, jemněji a melancholičtěji. Horká káva je běžným gurmánským tónem, ale vychlazená a zdánlivě lehce zamlžená mlékem se stává krajinnou, atmosférickou a náladovou. Ve spojení s těmi samými spadanými javorovými listy, mokrými, červenými, trpkými a se sotva znatelným nádechem kouře, okamžitě vyvolává pocit sladké samoty, vnitřního klidu, otevřené knihy na lavičce, jejíž stránky jemně obrací vítr...

Označit Miracle za kancelářskou vůni by bylo nespravedlivé. Není to vůně pro spěchání do práce v sedm hodin ráno, oblékání prosté uniformy obleku ani pro předvádění rutinních firemních tanečků. Je pro ty, kdo se v klidu vydávají do prolézajícího parku, kolem krku si obtáhnou sedm stop šedé šály a dlouhé hodiny sedí pod javory s šálkem kávy, aniž by spěchali s pitím. U jejich nohou odpočívá podobně rozjímavý pes.

Tato vůně nenabízí živé vjemy ani netlačí člověka k hrdinským činům. Je však pozoruhodně rafinovaná, tiše emotivní, snivá a zvláštním způsobem se dotýká duše a nepustí.

Je velká škoda, že se již nevyrábí.