Vždy na mé poličce: Osobní výročí s Coco Noir Chanel
Sloupce

od Dariia Fessalonika
07/22/24 04:15:02

Když jsem znovu obdivovala svou sbírku, napadlo mě napsat o vůních, které budou mít v mé poličce vždy své místo – jakmile jeden flakon dojde, okamžitě ho nahradí nový. Všechny tyto flakony zaujaly své neotřesitelné místo na poličce z různých důvodů a každý z nich má svůj vlastní příběh. Ráda bych začala svým vlastním příběhem, který je věnován Coco Noir od Chanel.

Za dvanáct let od uvedení vůně na trh se mi nashromáždilo už asi deset použitých lahviček Coco Noir (dávám přednost 35 ml lahvičkám, protože často trávím čas na cestách). V prvních letech jsem do sebe nenasytně lila několik lahviček ročně, ale v posledních letech – jedna malá lahvička zcela postačí na 2-3 roky. Možná si z těchto lahví jednou udělám umělecký předmět, protože jsou krásné: rozpoznatelný tvar lahve Chanel v černé barvě působí minimalisticky a velmi stylově.

Coco Noir od Chanel jsem poprvé vyzkoušela díky mamince. Bylo mi kolem dvaceti a měla jsem nezlomné nadšení vyzkoušet téměř vše, co voní, a hledala jsem svou " podpisovou vůni." A velmi často mě mé hledání zavedlo do "svatyně svatých " – na poličky mé maminky. Tam jsem se setkala s vůní Coco Noir, která se v té době právě objevila v obchodech. Vzpomínám si, že mi voněla tak dospěle elegantně; zdálo se mi, že tady je: chybějící detail, který mi pomůže vypadat sebevědoměji, upraveněji... Svou náladou mi vůně vzdáleně připomínala Magie Noir a Opium, které moje matka milovala, ale na rozdíl od nich působila vzdušněji a moderněji: na mladé pokožce se harmonicky otevírala.

Mé seznámení s Coco Noir bylo tak úspěšné, že se flakon mé maminky k její nelibosti začal rychle vyprazdňovat (opravdu se stydím). Maminka, zatímco mi nadávala, se rozhodla, že mi na příští oslavě daruje můj vlastní flakon Coco Noir, aby zastavila nekonečnou pouť k její poličce s parfémy. Kdo by to byl řekl, že se z této vůně později vyklube jedna z mých nejnostalgičtějších...

Už ve skupinovém článku o vztahu mezi vůněmi a hudbou jsem psala, že Coco Noir Chanel ve mně vyvolává vzpomínky na večery, slova a myšlenky, které později změnily běh mého života.

Miluji vůni Coco Noir z límce své kožené bundy za teplého podzimního večera... a tuto vůni nosím vždy s totálně černým outfitem. Coco Noir pro mě nejlépe vystihuje neméně nostalgická píseň od Adele Someone Like You. Magický hořkosladký opar přitahuje pozornost, zahalí vás, vtáhne a způsobí vám husí kůži: jak píseň Adele, tak Coco Noir od Chanel jsou jednoznačně o lásce s příměsí dramatu.

Kromě černobílého klipu Adele se mi však podařilo najít i video věnované Coco Noir značky Chanel, které pro mě velmi věrně odráží emoce spojené s touto vůní:

V mém životě se s touto vůní pojí mnoho příběhů. Jednou mi dokonce podávali Coco Noir jako koktejl. Bylo to ve Fragrance Bar v Berlíně, který se nacházel v hotelu Ritz Carlton. Když jsem přijela do Berlína na služební cestu, nemohla jsem tento senzační podnik minout, a tak jsem se vydala studovat koktejly založené na nejikoničtějších vůních naší doby podle Ritz Carlton. Mezi vůněmi spárovanými s koktejly byly Portrait of a Lady od Frederica Malleho, Honour od Amouage, Amour Nocturne od L'Artisan Parfumeur, Vaara od Penhaligon's a další.

Po vyzkoušení jednoho z těchto koktejlů jsem dlouho zamyšleně postávala u regálu s vůněmi, snažila se vybrat druhou a uvědomila si, že se nemohu rozhodnout – ze zvědavosti jsem chtěla vyzkoušet všechno. Mixolog, který si všiml mého trápení s výběrem, se rozhodl přijít a nabídnout mi pomoc. Po diskusi o vůních se mě zeptal, jestli mám s sebou nějakou vůni, která se mi líbí. A já měla v tašce lahvičku Coco Noir. K mé radosti mi nabídl, že mi připraví experimentální koktejl inspirovaný Coco Noir. Vzpomínám si, že jsem byla naprosto okouzlená, když jsem viděla, jak se koktejl podává: na tácku se kouřilo z kousků olibanum...

Mnoho lidí srovnává Coco Noir Chanel s Coco Mademoiselle Chanel, ale podle mého názoru, kromě charakteristického akordu Chanel, tam není žádná podobnost. Navíc i přes můj respekt k domu Chanel je Coco Noir jedinou vůní této značky, která zůstala na mé poličce.

Coco Noir je dokonalým příkladem rafinované krásy moderních orientálních vůní v rozpoznatelné, elegantní interpretaci značky Chanel. Je to přesně ten případ, kdy se harmonický zvuk nechce rozkládat na jednotlivé složky, kdy jednotlivé tóny díky kalibrované vyváženosti vůbec nevyčnívají, ale tvoří magickou symbiózu, kterou chce člověk popsat jen pocitově.

V Coco Noir vnímám nesmírně rafinované pryskyřice a koření v luxusním květinovém buketu rozprostřeném na pačuli-jantarově-vanilkovém základu. Dostává se mi obklopujícího, mystického kadidla, nesladké dřevité vanilky, chladivé hořkosti bergamotové kůry... a květin! Výsledkem je mnohovrstevnatý květinový akord, v němž jasně cítíte chladivé pelargónie na pozadí jasmínu, růže a narcisu, složitě protkané monolitickým nádherným vzorem. A cítím také kouřový nádech suchého černého čaje...

Coco Noir elegantně vyvažuje hřejivou pikantnost a chladivou hloubku: současně příjemně hřejivý a hrdě chladivý pocit. Je to rozporuplná vůně: silná, s jádrem, a zároveň vzdušná a beztížná. Je jako černý průsvitný šifonový závoj. Je jednoznačně elegantní, a dokonce bych mohla říct aristokratická.

Mnozí označili vůni Coco Noir za sexy... Mohu ji nazvat sexy? Ano i ne. Její sexualita je zcela nepřímá, nikoliv primitivní. Podle mého názoru je to spíše diskrétní, elegantní flirt s lehkým nádechem nadřazenosti a dokonce arogance. Krása Coco Noir je s charakterem: strohá, dokonce trochu pochmurná, ale zároveň okouzlující a nekonečně ženská.

Podle mého názoru vytvořil Jacques Polge s parfémem Coco Noir další mistrovské dílo, které bude mít úspěch i v příštích desetiletích: vznešenou a lehce mystickou vůni plnou důvěry, která právem zaujímá své místo v kolekci Chanel.