Dnes se Dzintarsovo Bolero objevuje na historických aukcích jen zřídka a lidé si ho sotva kdy vybaví. Přesto si nelze představit, že by se v té době netěšil široké oblibě: flakon i obal byly exklusivní a vůně nádherná.
Bolero (1968) rozhodně nebyla limitovaná edice, protože se v katalozích objevovala až do poloviny 80. let. Jediným vysvětlením její současné naprosté neznámosti je minimální náklad, omezený pracným procesem ruční výroby saténem potažených a krajkami zdobených krabiček, což znamenalo, že se k vůni dostalo jen několik šťastlivců.
Bolero v katalogu ze 70. let 20. století
Bolero vytvořila parfumérka Bronislava Schwarzmanová v roce 1968, v době rozkvětu Dzintaru, kdy se věřilo, že design flakonu by měl zdůrazňovat vzácnost a luxus vůně. Na počátku 70. let se však přístup k designu výrobků zcela změnil. Od té doby se všechny připravované verze Dzintars dodávaly v lahvičkách se šroubovacím uzávěrem (kromě Šarms a Būrve) a jejich krabičky byly zdobeny pouze papírem. Nicméně výroba starých hitů v jejich broušených skleněných lahvích a prezentačních krabičkách, jako Rīgas cēriņi, Rīdziniece, Konsuello, Latvia, Jolanta, Madrigals, pokračovala, ale hlavně na export a zřejmě na zvláštní objednávku. To vysvětluje přítomnost některých z nich v exportních katalozích Dzintars až do roku 1991, přestože mezi běžnými zákazníky panovalo všeobecné přesvědčení, že jejich oblíbené výrobky se již dávno nevyrábějí.
Vedoucí parfumérka společnosti Dzintars Antonina Vitkovská předvádí výrobky vyvážené do Francie. Patří mezi ně Medaljons, Bolero, Mana Dzimtene a také pánské kolínské vody Prometejs a Rīdzinieks.
Přesto se mnoha zákazníkům po Boleru stýskalo a na začátku roku 2010 marketingové oddělení Dzintars, unavené dotazy návštěvníků oficiálních webových stránek společnosti, sestavilo řadu moderních analogů pro ty historické vůně, které nostalgičtí zákazníci pravidelně žádali znovu vydat – a Bolero bylo na seznamu! Místo ní bylo doporučeno utěšit se vůní Intriga No2. Vůně Intriga se mi líbily; utišily můj stesk po mnoha starých, již nepoužívaných vůních, a to nejen od Dzintars. Intrigu No2 bych však nenazvala obdobou Bolera a nedoporučila bych ji jako náhradu, hlavně proto, že patří do dvou různých směrů: Intriga No2 je krásný, ale zcela zemitý ovocný chyprový tón s drsným a výbušným charakterem, zatímco Bolero je nedefinovatelné kouzlo přímo z nejlepší éry Dzintars.
Bolero a Konsuello v katalogu ze 70. let 20. století
Ti, kdo vyzkoušeli mistrovská díla Bronislavy Schwarzmanové ze 60. let, pochopí, co mám na mysli. V dobových katalozích je Bolero popisováno jako pikantní a lehce hořké. Pokud se někdo pokusí přeložit takový popis do známého moderního jazyka popisů parfémů, je to kouřová, jemná, hladká a chladivá vůně, která začíná tónem hořkého pomeranče, který skrývá kosatce a růže stoupající v srdci a končí dubovým mechem a labdanem v základu kompozice. Bolero obsahuje tón šalvěje typický pro Schwarzmanové klasické chypry – a zcela netypický tón levandule. Navzdory dubovému mechu a šalvěji bych řekla, že Bolero má blíže nikoli ke slavným Dzintarsovým chypre, ale ke Konsuellu, a to díky charakteristické směsi syntetického pižma a mastných aldehydů, kterou najdeme v mnoha Dzintarsových vůních. Takové parfémy se kdysi nazývaly "fantazijní parfémy" a řadily se mezi večerní vůně. Dodala bych, že Bolero je velmi smyslná vůně: je v ní zřetelný pocit tělesnosti – vůně teplé ženské kůže nebo dětských vlasů.
Oficiální pyramida vůně Bolero:
Vrchní tóny: pomeranč, fialka, kosatec, bergamot;
Střední tóny: šalvěj muškátová, levandule, růže, fazole tonka, jasmín;
Základní tóny: pižmo, dubový mech, pačuli, labdanum.
V jednom z exportních katalogů se uvádí, že vůně Bolero evokuje představu dusného jihu Španělska. Možná právě na tuto myšlenku přivádí tóny hořkého pomeranče. Jiný katalog dodává, že tento parfém je určen pro temperamentní brunety – zřejmě se předpokládalo, že Bolero zaujme zákazníky ze zemí, kde tento typ převládá. Zajímavé je, že Schwarzmanová ve Španělsku nikdy nebyla, ale "odhadla" to docela přesně a v podnebí jižního Španělska působí Bolero velmi organicky.
Portrét španělské infantky Luisy Fernandy, vévodkyně z Montpesier
Franz Xaver Winterhalter, kolem roku 1847
Obecně se exotická španělská tematika jeví jako velmi netypická pro Dzintars 60. let 20. století i samotnou Bronislavu Schwarzmanovou. Domnívám se, že Schwarzmanová se v tomto případě neinspirovala geografií ani lidovou kulturou, ale opět se obrátila k literatuře: Bolero, pojmenované podle španělského tance, se zřejmě spojuje s Konsuellem, vytvořeným o dva roky dříve, neboť hrdinka stejnojmenného románu George Sandové byla rodilá Španělka a tento tanec byl přítomen v jejích vzpomínkách. Navíc samotné vůně Bolero a Konsuello působí jako dvojice, které se vzájemně doplňují.
Tanečnice Bolera, Antonio Cabral Bejarano, 1842
Krajková výzdoba na krabičce nebyla jen pro parádu: šlo o imitaci krajky Chantilly, jednoho ze dvou nejoblíbenějších materiálů pro tradiční španělský šátek mantilla. Díky tomu vypadalo Bolero velmi slavnostně, což z něj činilo ideální dárek!
Zdá se však, že Dzintars měl s krajkou určité problémy: pokaždé byla jiná a setkala jsem se s pěti různými vzory krajek. Aby bylo toto elegantní balení chráněno, mělo Bolero navíc vnější krabici z obyčejného kartonu. Můžete ji vidět na fotografii zveřejněné v roce 1976 v novinách Rīgas Balss, která je uvedena v polovině tohoto článku. V doprovodném článku bylo zmíněno, že Bolero bylo vyváženo do Francie.
Nebel Voyage 16 La Mantilla, 1836
