Zoologist Perfumes: Portuguese Man O' War
Recenze parfému

od Matvey Yudov
01/14/26 07:45:04

Z pohledu laika je portugalská válečná loď (Physalia physalis), v angličtině známá také jako bluebottle, poměrně děsivý tvor. Setkání s ní neslibuje nic příjemného — jed obsažený v jejích chapadlech je pro člověka smrtelný a jeho účinek se často přirovnává k jedu kobry. Portugalské válečné lodě však proti nám nemají nic osobního. Hydrozoa — skupina, do níž patří — existují na Zemi zhruba 1 700krát déle než lidé.

Pro zjednodušení si představme, že se celá historie života na Zemi vejde do jediného roku. První známky života se objeví o půlnoci 1. ledna a my jsme teď — večer 31. prosince — u vánočního stromku a chystáme se poslouchat odbíjení. Na téhle časové ose se portugalská válečná loď objevuje někdy kolem poloviny února, zatímco lidé přicházejí 31. prosince přibližně ve 23:20.

Portugalské válečné lodě si lidé často pletou s medúzami. Ačkoli se jim navenek podobají a jsou skutečně blízkými příbuznými, jejich organizace je zásadně odlišná. Physalia totiž není jediné zvíře, ale rozsáhlá kolonie organismů zvaných zooidy, z nichž každý je stavbou homologický buď polypům, nebo medúzám. Všichni členové kolonie jsou geneticky identičtí — pučí z jediné larvy physalie. Každému nově vzniklému zooidu je přidělena konkrétní funkce (a samozřejmě se výrazně liší vzhledem). Některé zooidy tvoří chapadla k lovu kořisti, jiné zajišťují trávení a další se starají o pohlavní rozmnožování. (Ano, navzdory pučení je i to součást systému — portugalské válečné lodě existují v samčí i samičí formě.) Vědci rozlišují sedm funkčních typů zooidů, které physalii tvoří. V tomto smyslu to trochu připomíná mravenčí či včelí společenstvo, jenže physalia funguje jako jediný organismus — a přesně tak ji také vnímáme: jako jedno nedělitelné plovoucí plavidlo.

Portugalská válečná loď má měchýř (obvykle 20–30 cm dlouhý), který jí umožňuje plout po hladině oceánu — tato struktura vzniká už v larválním stadiu. Existují důkazy, že za určitých podmínek dokáže válečná loď měchýř vyfouknout a klesnout do větší hloubky. K měchýři je připojen centrální stonek kolonie, z něhož chapadla směřují dolů. Chapadla jsou kontraktilní: ulovenou kořist zvedají k trávicím zooidům, které ji před vstřebáním zkapalňují pomocí enzymů. Chapadla mohou dosahovat délky až 50 metrů. Stonek kolonie je vůči měchýři uložen asymetricky, což vytváří takzvané "levotočivé" a "pravotočivé" jedince. Protože portugalské válečné lodě nedokážou aktivně kormidlovat, tato evoluční vlastnost brání tomu, aby při silném větru byly celé populace najednou vyvrženy na břeh — levotočivé a pravotočivé kolonie driftují opačnými směry.
 

Foto: Doug Perrine, bioGraphic.com

Některá mořská zvířata jsou vůči jedu portugalské válečné lodi imunní. Například ryba shepherd fish nachází ochranu tím, že se ukrývá mezi jedovatými chapadly. Pro některé ryby a želvy je physalia jednoduše vhodným zdrojem potravy. Dechberoucí krásný nahožábrý plž Glaucus — takzvaný modrý drak — se s chutí živí žahavými buňkami portugalské válečné lodi. Jedové kapsle zůstávají nestrávené a jsou přeneseny do specializovaného orgánu, takže měkkýš může ukradený jed znovu využít k obraně, nebo dokonce k útoku. Samci chobotnic rodu Tremoctopus volí ještě jednodušší postup — jedovatá chapadla ukousnou a nosí je s sebou jako zbraně.

Zoologist, založený v roce 2013 Victorem Wongem — narozeným a vychovaným v Hongkongu, dnes usazeným v Torontu — už dávno přerostl nálepku, která se k němu kdysi lepila: "Frédéric Malle’s Editions de Parfums pro řemeslné parfuméry." Značka výrazně dozrála a dnes si může dovolit spolupracovat se zavedenými profesionálními parfuméry. Nedávné novinky nesou podpis Juliena Rasquineta (Seahorse), Nathalie Feisthauer (Cow), Lucy Maffeiho (Harvest Mouse), Mackenzie Reilly (Macaque Yuzu Edition a Macaque Fuji Apple Edition) a Fanny Bal (Rabbit).

Nová vůně Portuguese Man O' War vznikla pod rukama Antoine Lie.

Úvod Portuguese Man O' War je nezaměnitelně určen zasvěceným a silným povahám. Ostrý, svěží, nos šimrající zázvor; zelená, vegetální nať mrkve (vůně čerstvě vytažené mrkve, přesně v místě, kde se oranžový kořen potkává se zelenými natěmi — kosatec, snad?); zelená, kovová pelargonie; a také hřebíček — zelený, nejednoznačný, nerozhodný, zda je květinou, nebo kořením.

Úvodní akord je skutečně ostrý, pronikavý a lehce zneklidňující — a v tomhle žánru nemá Antoine Lie sobě rovného. Ačkoli, pokud člověk chce, lze v něm zaslechnout ozvěny jeho dalších známých prací — kovový rosé oxide a aldehydy i nitrily připomínající hmyzí krev z hravého tria Secretions Magnifiques/Mercury [80Hg]/RED+MA (které Portuguese Man O' War propůjčují nečekanou mandarinkovou, svátečně laděnou nuanci); plastově-latexový, indolicko-aldehydický akord (zřejmě jako střelný prach — nejspíš proto, že jméno tvora odkazuje na podobnost jeho pneumatoforu s plachtou středověké portugalské válečné lodi) z XX±Latex; ambra a smil z Ambre Suprême; mořské řasy z Belle de Jour — nic z toho nepůsobí jako autocitace. Portuguese Man O' War je zcela nová čichová forma, na kterou fanoušci Antoina Lieho i výše zmíněných vůní dlouho čekali.

Je pozoruhodné, že Portuguese Man O' War spojuje dvě Antoineovy oblíbené linky. Zaprvé jeho schopnost vytvářet extrémně neobvyklé, vysoce kontrastní, téměř děsivé a brutální konstrukce pouze jazykem parfumerie. Umí vyvolat tíseň, aniž by sáhl po okatých znacích zápachu; dosahuje toho nečekanými, disonantními protiklady. Kdo by si pomyslel, že vůně s kokosem, santalovým dřevem, kosatcem a opoponaxem může v tomhle směru fungovat tak přesvědčivě? (A je to i připomínka, jak zavádějící a prázdné dokážou být pyramidy tónů.) Zadruhé vůně předvádí jeho virtuózní práci s přírodními ingrediencemi a dokazuje, že i naturální materiály mohou — když se chce — vyvolat psychedelický, surrealistický efekt.

Nemohu říct, že by vůně v čase procházela nějakou radikální proměnou. Spíš se jedovatá, nebezpečná zeleň postupně stáhne do pozadí a uvolní místo laktonickému santalovému dřevu, které nese jádro mrkvovo-slaného pelargoniového akordu. Díky tomuto posunu je vůně plně nositelná a bez výhrad skutečně příjemná — a překvapivě jsem za ni dokonce sklidil nečekaný kompliment.

Takže shrnuto: Portuguese Man O' War vřele doporučuji milovníkům ostrých vjemů i obdivovatelům tvorby Antoina Lieho. Pro mě se stala novým favoritem v řadě Zoologist.