Z pohledu laika je portugalská válečná loď (Physalia physalis), v angličtině známá také jako bluebottle, poměrně děsivý tvor. Setkání s ní neslibuje nic příjemného — jed obsažený v jejích chapadlech je pro člověka smrtelný a jeho účinek se často přirovnává k jedu kobry. Portugalské válečné lodě však proti nám nemají nic osobního. Hydrozoa — skupina, do níž patří — existují na Zemi zhruba 1 700krát déle než lidé.
Pro zjednodušení si představme, že se celá historie života na Zemi vejde do jediného roku. První známky života se objeví o půlnoci 1. ledna a my jsme teď — večer 31. prosince — u vánočního stromku a chystáme se poslouchat odbíjení. Na téhle časové ose se portugalská válečná loď objevuje někdy kolem poloviny února, zatímco lidé přicházejí 31. prosince přibližně ve 23:20.
Portugalské válečné lodě si lidé často pletou s medúzami. Ačkoli se jim navenek podobají a jsou skutečně blízkými příbuznými, jejich organizace je zásadně odlišná. Physalia totiž není jediné zvíře, ale rozsáhlá kolonie organismů zvaných zooidy, z nichž každý je stavbou homologický buď polypům, nebo medúzám. Všichni členové kolonie jsou geneticky identičtí — pučí z jediné larvy physalie. Každému nově vzniklému zooidu je přidělena konkrétní funkce (a samozřejmě se výrazně liší vzhledem). Některé zooidy tvoří chapadla k lovu kořisti, jiné zajišťují trávení a další se starají o pohlavní rozmnožování. (Ano, navzdory pučení je i to součást systému — portugalské válečné lodě existují v samčí i samičí formě.) Vědci rozlišují sedm funkčních typů zooidů, které physalii tvoří. V tomto smyslu to trochu připomíná mravenčí či včelí společenstvo, jenže physalia funguje jako jediný organismus — a přesně tak ji také vnímáme: jako jedno nedělitelné plovoucí plavidlo.
Portugalská válečná loď má měchýř (obvykle 20–30 cm dlouhý), který jí umožňuje plout po hladině oceánu — tato struktura vzniká už v larválním stadiu. Existují důkazy, že za určitých podmínek dokáže válečná loď měchýř vyfouknout a klesnout do větší hloubky. K měchýři je připojen centrální stonek kolonie, z něhož chapadla směřují dolů. Chapadla jsou kontraktilní: ulovenou kořist zvedají k trávicím zooidům, které ji před vstřebáním zkapalňují pomocí enzymů. Chapadla mohou dosahovat délky až 50 metrů. Stonek kolonie je vůči měchýři uložen asymetricky, což vytváří takzvané "levotočivé" a "pravotočivé" jedince. Protože portugalské válečné lodě nedokážou aktivně kormidlovat, tato evoluční vlastnost brání tomu, aby při silném větru byly celé populace najednou vyvrženy na břeh — levotočivé a pravotočivé kolonie driftují opačnými směry.
Foto: Doug Perrine, bioGraphic.com
Některá mořská zvířata jsou vůči jedu portugalské válečné lodi imunní. Například ryba shepherd fish nachází ochranu tím, že se ukrývá mezi jedovatými chapadly. Pro některé ryby a želvy je physalia jednoduše vhodným zdrojem potravy. Dechberoucí krásný nahožábrý plž Glaucus — takzvaný modrý drak — se s chutí živí žahavými buňkami portugalské válečné lodi. Jedové kapsle zůstávají nestrávené a jsou přeneseny do specializovaného orgánu, takže měkkýš může ukradený jed znovu využít k obraně, nebo dokonce k útoku. Samci chobotnic rodu Tremoctopus volí ještě jednodušší postup — jedovatá chapadla ukousnou a nosí je s sebou jako zbraně.
Zoologist, založený v roce 2013 Victorem Wongem — narozeným a vychovaným v Hongkongu, dnes usazeným v Torontu — už dávno přerostl nálepku, která se k němu kdysi lepila: "Frédéric Malle’s Editions de Parfums pro řemeslné parfuméry." Značka výrazně dozrála a dnes si může dovolit spolupracovat se zavedenými profesionálními parfuméry. Nedávné novinky nesou podpis Juliena Rasquineta (Seahorse), Nathalie Feisthauer (Cow), Lucy Maffeiho (Harvest Mouse), Mackenzie Reilly (Macaque Yuzu Edition a Macaque Fuji Apple Edition) a Fanny Bal (Rabbit).
Nová vůně Portuguese Man O' War vznikla pod rukama Antoine Lie.
Žhnoucí slunce se třpytí a tříští na vzduté hladině rozzuřeného tropického moře. Mezi vlnami se pohupuje karavela, její vysoká plachta bičovaná horkým, slaným větrem. Pod přízračným plavidlem se ve vzedmuté vodě hrozivě kolébá závoj smrtících chapadel. Portugalská válečná loď driftuje a nechává nic netušící kořist připlout blíž. Její krajková chapadla, dlouhá až 30 metrů, při sebemenším dotyku vylučují ochromující jed. V jediném okamžiku je kořist paralyzována a jak se její orgány pomalu zkapalňují, kolonie zooidů se začíná krmit.
Zatímco v přírodě je moudré se portugalské válečné lodi vyhýbat, při setkání s tímto parfémem Zoologist se připravte na nebezpečí i vzrušení. Křupavý zázvor a kovový střelný prach vyšlehnou v úvodu ohnivým žihadlem, než vás nechají unášet vlna slaného absolutu mořských řas, smilu a pelargónie. Tahle podmanivá vůně vás nadchne — a jedinou bolestí tu bude lahodné bodnutí touhy.
Úvod Portuguese Man O' War je nezaměnitelně určen zasvěceným a silným povahám. Ostrý, svěží, nos šimrající zázvor; zelená, vegetální nať mrkve (vůně čerstvě vytažené mrkve, přesně v místě, kde se oranžový kořen potkává se zelenými natěmi — kosatec, snad?); zelená, kovová pelargonie; a také hřebíček — zelený, nejednoznačný, nerozhodný, zda je květinou, nebo kořením.
Úvodní akord je skutečně ostrý, pronikavý a lehce zneklidňující — a v tomhle žánru nemá Antoine Lie sobě rovného. Ačkoli, pokud člověk chce, lze v něm zaslechnout ozvěny jeho dalších známých prací — kovový rosé oxide a aldehydy i nitrily připomínající hmyzí krev z hravého tria Secretions Magnifiques/Mercury [80Hg]/RED+MA (které Portuguese Man O' War propůjčují nečekanou mandarinkovou, svátečně laděnou nuanci); plastově-latexový, indolicko-aldehydický akord (zřejmě jako střelný prach — nejspíš proto, že jméno tvora odkazuje na podobnost jeho pneumatoforu s plachtou středověké portugalské válečné lodi) z XX±Latex; ambra a smil z Ambre Suprême; mořské řasy z Belle de Jour — nic z toho nepůsobí jako autocitace. Portuguese Man O' War je zcela nová čichová forma, na kterou fanoušci Antoina Lieho i výše zmíněných vůní dlouho čekali.
Je pozoruhodné, že Portuguese Man O' War spojuje dvě Antoineovy oblíbené linky. Zaprvé jeho schopnost vytvářet extrémně neobvyklé, vysoce kontrastní, téměř děsivé a brutální konstrukce pouze jazykem parfumerie. Umí vyvolat tíseň, aniž by sáhl po okatých znacích zápachu; dosahuje toho nečekanými, disonantními protiklady. Kdo by si pomyslel, že vůně s kokosem, santalovým dřevem, kosatcem a opoponaxem může v tomhle směru fungovat tak přesvědčivě? (A je to i připomínka, jak zavádějící a prázdné dokážou být pyramidy tónů.) Zadruhé vůně předvádí jeho virtuózní práci s přírodními ingrediencemi a dokazuje, že i naturální materiály mohou — když se chce — vyvolat psychedelický, surrealistický efekt.
Nemohu říct, že by vůně v čase procházela nějakou radikální proměnou. Spíš se jedovatá, nebezpečná zeleň postupně stáhne do pozadí a uvolní místo laktonickému santalovému dřevu, které nese jádro mrkvovo-slaného pelargoniového akordu. Díky tomuto posunu je vůně plně nositelná a bez výhrad skutečně příjemná — a překvapivě jsem za ni dokonce sklidil nečekaný kompliment.
Takže shrnuto: Portuguese Man O' War vřele doporučuji milovníkům ostrých vjemů i obdivovatelům tvorby Antoina Lieho. Pro mě se stala novým favoritem v řadě Zoologist.
