Přiznám se, že si nijak zvlášť neužívám hédonický účinek vůně Blue Talisman od Ex Nihilo, ani její intenzivnější varianty Blue Talisman Extrait. Mnohým lidem se však líbí; Blue Talisman Extrait byl v rámci Fragrantica Community Awards vyhlášen „Nejlepší niche vůní roku 2025“. Sophiin článek o Extraitu odhaluje více o záměru značky s tímto projektem, konkrétně že Extrait s 30% koncentrací byl navržen tak, aby „odhalil nové fasety kompozice... Byla to hloubková studie materiálů.“ Odnáším si z toho v podstatě to, že jde o přikrášlení samotného základu – proměnu struktury originálu, pohrávání si s ním, zdůraznění různých aspektů a podobně.
V Sophiině článku je možná ještě zajímavější přiznání zakladatele Ex Nihilo Benoîta Verdiera, že „to, co bylo jen vedlejším projektem, nakonec sesadilo Fleur Narcotique z trůnu“. Z tohoto jeho přímého vyjádření mě napadají tři věci. Zaprvé, vztah mezi Fleur Narcotique a Blue Talisman je patrný, i když při prvním přivonění se zdá být jen velmi křehký. Přestože je Blue Talisman citrusově letní a Fleur Narcotique mydlinkově nadýchaná, obě jsou to velmi květinové vůně (pomerančový květ vs. pivoňka), obě poměrně mýdlové (kolínská tradice vs. metalické retro) a obě zdůrazňují jiskru, třpyt a těkavost na úkor bohatosti, hloubky či výdrže. Můžete z nich cítit pokračování určité myšlenky a trendu od Fleur k Blue.
Zadruhé, stojí za zmínku rozdíl v osobitosti, charakteru a polarizaci mezi těmito bestsellery. Fleur Narcotique byla kompozice vytvořená s rebelským duchem a představovala olfaktorickou výzvu. Její „pračkovou“ minerálnost smíchanou s jahodovými indoly jsem vždy považoval za zneklidňující a zároveň fascinující. Blue Talisman naopak až extrémně splývá s davem. Je tak nekonfliktní, až je v podstatě anonymní – sotva kostra kolínské, opatřená vysokou cenovkou a prodávaná jako „subtilní“. Dnes je to populární; lidem se to líbí. Žádná velká věda.
Ale zatřetí, posun u Blue Talisman Extrait mi připomněl vůně 1 Million a Aventus. Ne z hlediska jejich aromatických otisků, ale z hlediska jejich postavení na trhu. Vývojáři z Givaudan nečekali, že 1 Million bude ve své době takovým trhákem. Neexistuje pro to žádný digitální důkaz – proč by se také parfuméři chtěli veřejně vzdávat zásluh, které jim tento úspěch desetinásobně přinesl – ale z přímého rozhovoru s jeho tvůrci mohu potvrdit, že to byl nečekaný boom a že návrh první verze autorům nezabral příliš mnoho času, úsilí ani přemýšlení. Nakonec však na další desetiletí definoval žánr „fougèreientálních“ ovocně-svěžích ambrových vůní. Něco, co mohlo klidně zapadnout v průměru, se díky přirozenému výběru dostalo až na samý vrchol.
Přidám ještě jednu historku o Aventusu. Kdysi jsem se bavil s jedním britským distributorem parfémů, který přiznal, že jeho firmu naprosto zaskočilo, když Aventus zaznamenal takový raketový start. Tento rozhovor mi utkvěl v paměti, protože jeho pocity po prvním přivonění byly tehdy stejné jako ty mé: Kde je nějaká osobitost této vůně?! Jeho nosu se zdálo, že tak nějak průměrně zapadá mezi záplavu citrusově svěží konkurence té doby, a zajímalo ho, stejně jako mě, čím se hodlá prosadit. Jak moc jsme se mýlili.
V současné době mě Blue Talisman Extrait nijak zvlášť nebaví. Považuji za otravnou ironii, jak se jeho intenzita projevuje skrz zdrženlivost; od úderného citronového sorbetu a pomerančového květu v původní vůni až po krémovější, vlhčí, rosolovité a povařené aroma medvídků Haribo a hruškového krému. Ale můj čichový šestý smysl mi napovídá, že se mé srdce v tomto mýlí. To, co se zdánlivě brání jasné identifikaci (pokorný, téměř-květinový tón Blue Talisman Extrait, jeho generická ambra a dřeva, jeho mléčně-saponátové hruškové tóny), mohlo být vydáno přesně v ten správný čas, aby to nakonec usedlo na samý vrchol totemu a definovalo éru mýdlových tělových pižem smíchaných se smetanou – přesně tak, jak to ve svých žánrech dříve dokázaly 1 Million a Aventus.
