Vůně Decision od Amouage pro rok 2025 není jen kadidlově vanilkový profil – je to mléčně vanilkové kadidlo, a to je podstatné hned ze tří důvodů. První dva jsme s týmem už v minulosti důkladně rozebrali. Mléčné, krémové, „šlehané“ efekty jsou ve vysoké parfumerii trendem už roky: umí vyvolat rozkoš i útěchu zároveň, takže dává smysl, že Amouage chce tohle území prozkoumat po svém (v duchu Perského zálivu). A krémovost je také základním kamenem rukopisu parfuméra Quentina Bische – takže v Decision tuhle vůni vytvaroval vysloveně do svého podpisu.
Třetí bod je ten, kterému věnuji většinu zbytku článku: jak Amouage posouvá i svůj vlastní značkový podpis, aby se víc srovnal s Bischovým výstupem. Netvrdím, že si francouzský parfumér vybudoval kult s takovou gravitací, že se ománská čichová citlivost ohýbá podle jeho chuti. Spíš říkám, že značka vycítila příležitost sladit se s budoucností parfémů – a vědomě si zvolila tenhle perleťově kouřový směr jako místo, kam vsadit své žetony.
Začalo to už před časem. Když Renaud Salmon nastoupil do Amouage v roce 2020, řekl Igorovi, že „vůně se z větší části vrátí ke kořenům značky, určitým způsobem. Pracujeme na relativně bohatých, elegantních, texturovaných směsích – u některých trochu důraznějších.“ Z velké části si myslím, že značka se od téhle mise odchýlila, pokud to tedy skutečně byl záměr. Barevné flakony a ornamentální marketingové texty rámují dřevitě-ambrově-ovocné směsi jako vysoce kvalitní luxus, ale můj nos v nich cítí spíš klišé maximalistických ovocných ambrů, všudypřítomně „odpálených“ kadidlem, kde se řemeslo signalizuje hlavně vysokou koncentrací. Počínaje Material v roce 2021 se domino Boundless, Guidance, Love Delight, Purpose 50, Existence a Decision posunulo směrem ke stále krémovější estetice, která praská vařenými bonbóny a agresivními syntetickými květinami. Nový podpis Amouage mi připadá neomalený a jako ománský je pro mě nečitelný.
Elena mnohem láskyplněji popsala Bischův vklad do Decision (a Existence) jako „bombastické speciální efekty a zakončení vůně co nejdál od místa, kde začala. Když je cítím, myslím na moderní tekutý plastový materiál, rtuť, vesmír a neznámé technologie.“ Já asi stojím někde uprostřed. Poslední profily Amouage mi nepřipadají pro značku zrovna lichotivé – přírodních složek je v nich cítit poskrovnu, luxusnost poklesla a všechno je to takové potrhlé ve stylu Charlieho a továrny na čokoládu. Zároveň jsou některé z těchhle potrhlých efektů opravdu kreativní a podnětné.
V Decision cítím kadidlo zjemněné do krémova mléčně-vanilkovými ambrovými tóny a zakončené meruňkovou brioškou. Jenže kolem toho pořád visí zeleň, které se nejde zbavit – lehce kouřová a vegetální. Připomnělo mi to zelené papriky povařené v horkém mléce: hořkosladký gurmánský akord, který je Bischovi bytostně vlastní – jako mix Dent De Lait, Basilica, Le Sel D’Issey Eau De Parfum a Tantrum.
Ať už jsem právě napsal cokoli o tom, jestli se mi současné vůně Amouage líbí, nebo nelíbí, pokaždé mě stejně nadchne, když na polici zahlédnu nový flakon.
