V loňském roce pro mě byla osobním parfémovým objevem francouzská niche značka s blízkovýchodními kořeny, zasvěcená legendární královně ze Sáby – Reine de Saba. Na milánské výstavě mě okouzlily mimořádné flakony korunované charakteristickými uzávěry ve tvaru rohu hojnosti, luxusní krabičky s fotografiemi a podpisy renomovaných parfumérů a samozřejmě i samotné vůně.
Fascinace Východem a tradičními blízkovýchodními ingrediencemi je stále na vrcholu, ale trh se postupně nasycuje a upřímně řečeno, všechna ta okázalost už trochu unavuje. Taifské růže, přírodní oud, bohaté kadidlové akordy, tradiční koření, vzácná ambra – nic z toho nás už snadno nepřekvapí. V tomto segmentu dnes vyniknete jen vytříbeností kompozice, komplexností spojenou s brilantní jednoduchostí.
Upřímně mě těší, že tvůrci Reine de Saba zvolili právě tuhle náročnou – a bezpochyby nákladnou – cestu. Jako producent sama nemohu než obdivovat jejich přístup: každý detail je promyšlený. Skleněné flakony jsou krásné na pohled i příjemné do ruky; exkluzivní uzávěry musely značku stát malé jmění. Jsou složité a bohatě propracované, a přitom zůstává flakon dokonale vyvážený. Někteří kritizují jejich nepraktičnost; mně připadají krásné, až opulentní – právě proto, že chápu, kolik řemesla a investic za nimi stojí. Totéž platí o krabičkách: konstrukčně standardní, personalizované štítky, ale provedené s takovou citlivostí k nuancím, že výsledek působí opravdu impozantně.
Stejná promyšlenost se odráží i v kolekci vůní. Každou z nich složili mistři na vrcholu svého umění. V něčem mi koncept značky připomíná „vydavatelský“ parfémový projekt Frédérica Malleho, jen přečtený východní optikou – bohatý, opulentní, místy až přemrštěný. Jakmile se ale ponoříte do vůní a jejich legend, všechno do sebe zapadne. I proto jsem tento dům zařadila mezi své osobní objevy roku a cítím potřebu podělit se o dojmy z celé kolekce.
Jedna z mých absolutních srdcovek, Jardins de Saba, je možná nejluxusnější pačuli-růže posledních několika let – a rozhodně jedna z nejlepších interpretací tohoto tématu v současné parfumerii. Kompozici vytvořila vytříbená francouzská parfumérka Fanny Bal. V jejím portfoliu jsem si dřív nevšimla žádných zvlášť výrazných růžových kompozic, takže to pro mě bylo opravdové – a velmi příjemné – překvapení.
Představte si obrovskou kytici temně karmínových růží s bobulovým nádechem, lehce dotčenou jemnou trpkostí červeného ovoce, a přitom dokonale vyváženou mezi ovocnou sladkostí a pravou vůní růžových lístků. Tahle kytice dominuje po celou dobu vývoje vůně – je jejím středem, velkolepou scénou. Aby vynikla, stojí za ní tmavé pačuli jako kulisa – zemité, ostré, vlhké, s oldschoolovou mechovou hořkostí.
Na teplé pokožce se rozvíjí jako dramatický příběh od začátku do konce – vyprávění o femme fatale, neopětované lásce a tragickém finále. Na blotteru ukáže sotva polovinu své povahy. V chladném počasí se stáhne a získá tenkou, lehce pisklavou nuanci chladných bílých okvětních lístků.
Aksoum je bílokvětinová kompozice od Dominique Ropiona – podle dnešních měřítek výjimečná. Je to haute parfumerie tvořená pro umění, ne pro pomíjivé trendy. Pomerančový květ a tuberóza přetékají medovým nektarem, zatímco jasmín odhaluje nezaměnitelný živočišný podtón. Ukotvená tmavým pačuli v základu se promění v zářivý květinový chypre pro novou éru.
Upřímně řečeno, nemyslela jsem si, že žánr bílých květin ještě dokáže překvapit. Mistr to však dokázal přesně. Vyzdvihla jsem ho také jako jednoho z parfumérů roku. Pro svou vlastní značku Aphorismes představil tuberózu jako něžnou, téměř naivní, mladistvou a průsvitnou. Tady ale vytváří tuberózový chypre nové generace – oslnivý svou brilantní bělostí a lehkostí okvětních lístků.
Dalším favoritem je ovocně-květinová Beauté de Reine. Připomněla mi florály z poloviny 90. let, kdy se kytice vedené bílými květy, ylang-ylangem nebo růží často párovaly s tehdy módní broskvovou notou. Tady je ta myšlenka podaná v moderním aranžmá, přesto jsem v ní zachytila ozvěny Laura a Sotto Voce od Laura Biagiotti, stejně jako krásně flakonovaných kreací Lalique a mnoha dalších vůní z té doby, které se mi při nošení znovu vynořily v paměti.
Kytice bílých květů, ovocný nektar, jemné krémové santalové dřevo – dohromady vytvářejí retro efekt, aniž by odkazovaly na jediný konkrétní parfém. Tenhle profil, podaný tak přímo a velkoryse, se už dlouho neobjevil. Skoro jsem si myslela, že se na něj zapomnělo – nebo že žádný současný ekvivalent ho nedokáže přesvědčivě oživit. O to víc mě potěšilo, že jsem se s ním setkala znovu, navíc v tak luxusním provedení.
Kolekce Reine de Saba zahrnuje řadu oudových kompozic, ale nejvíc na mě svou měkkostí a jemností k citlivé pokožce zapůsobil Oud Oriental Saba. Nečekaně mu chybí ta rigidní architektura, na kterou jsme u oudových vůní zvyklí. Stereotypy se tu tiše rozkládají a stavba se přizpůsobuje evropskému nositeli, který ještě není zvyklý na přírodní oud a jeho tradiční aranžmá.
Oud Oriental Saba je pozoruhodně jemný – téměř sametový. Zjemňují ho růžové okvětní lístky bez olejové tíhy a bez přehnané „lokumové“ sladkosti. Místo často strohého šafránu tu růžovo-oudový duet překvapivě harmonicky doplňuje útulná, hřejivá skořice. Kořeněné pozadí dává oudu jemnou texturu a klidnou dřevitost, zatímco květiny ho obrušují do hebkosti – jako by se po kůži přejíždělo plyšovým sametem. Takový hmatový komfort je v tomto žánru vzácný. Dokonce bych ho označila za ženský, protože postrádá obvyklou drsnost klasických oudových konstrukcí.
Reine Makéda je zajímavá interpretace kosatce a zkoumání toho, jak lze tuto tradiční florentskou květinu obléknout do východní estetiky. Vůně se točí kolem temných faset kosatce – lehce nasládlých, pylových, pudrových. Parfumérka Anne Flipo ten dojem zesiluje vintage efektem kosatcového pudru, kterého dosahuje pomocí pižem a ambrette: pod květinovým závojem vytvářejí měkké, kůži podobné teplo.
Kromě pudrového, pylového kosatce přichází sladkost i z pomerančového květu. Je tu zřetelně medový s citrusově zabarvenou nuancí – výraznější než jasmín uvedený v notách. Vůně je od začátku hutná a zastíněná, a směrem k večeru se prohlubuje: přibývá strukturovaný vanilkový lusk a tmavá, pryskyřičná, kouřová dřeva.
Tento tajemný, hypnotický kosatec – temný, bohatý, pudrově sladký – působí téměř anachronicky v době, kdy se zdá, že podobné styly z módy mizí. Možná právě proto ale takové vydání přitahuje pozornost: stojí mimo trendy a jen zřídka naráží na skutečnou konkurenci.
Milovníkům kadidla – a zejména myrhy – vřele doporučuji objevit Mirage Suave. Jeho pojetí myrhy je osobité a stojí na nečekaném kontrastu – zároveň žhavé i pronikavě chladivé.
Mirage Suave mám nejraději v pozdějších fázích, blíž k základu, kdy se vynoří temná hloubka voňavého kouře ze vzácných pryskyřic. Vůně se začne vrstvit. Těsně u kůže je hutná směs koření a tmavého růžového oleje. Nad kůží se vznáší aroma pevné myrhy a zářivý, opojný kadidlový dým.
V úvodu je ale květinově pudrová a lehce sladká, s jemnou vintage aurou, kterou vytváří souhra fialkových okvětních lístků a lékořice. Je vzdušná a chladná; pokud se na kůži dostatečně neprohřeje, může působit až lehce trpce. Proto vždy čekám na její plné rozvinutí, kdy se ukáže teplo pryskyřic a jemná kouřová hořkost.
V Oud Précieux jsem objevila blízkého příbuzného mého milovaného temného Aoud by Roja Dove. Tenhle oud je světlejší v tonalitě a otevírá se neobvyklou jedlovo-borovicovou nuancí, jako by se do Roja’s Aoud přimíchal zelený nádech z Elixir Ormonde Jayne. Dokonce jsem se pokusila ten efekt napodobit: oud na pulzní body a Elixir do vlasů – žádnou zjevnou podobnost jsem ale nenašla. Přesto kdykoli jsem nosila Oud Précieux samostatně, moje mysl si na tom srovnání trvala – zvláštní hry fantazie perfumisty.
Oud Précieux je vytříbené vyprávění o východních parfémářských tradicích viděných evropskýma očima – jemné, odměřené, uhlazené. Ubrat přebytek, hlasitost, temnotu, nevyváženost. Nastavit hranice, vytvarovat to do něčeho nositelného a srozumitelného. Výsledkem je krásně vystavěná oudová vůně pro průměrnou evropskou citlivost – stejně vhodná na každý den, do kanceláře i na formální událost.
Dům nabízí i výrazněji východní kompozice. O těch budu mluvit v další části.
