Biscuit a Velvet Rouge: Dvě čokoládové vůně, které vás v zimě zahřejí
Recenze parfému

od Elena Prokofeva
12/19/24 01:30:02

Jsem velkou fanynkou gurmánských vůní a nevadí mi, když voní po jídle – i když samozřejmě ne po pizze (Pizza od Demeter Fragrance) nebo hranolkách (Frites od Idaho). Ale sladké dezerty? Zejména čokoládové? Rozhodně!

Čokoládu nijak zvlášť ráda nejím, ale ráda ji piju. Od doby, kdy jsem jako dítě poprvé ochutnala horkou čokoládu, patří k mým oblíbeným požitkům. Hustý šálek horké čokolády je pro mě tou nejlepší zimní pochoutkou.

Když ji pomalu popíjím a vychutnávám si její sametovou strukturu a bohatou vůni, mám pocit, jako by se zastavil čas. A je něco kouzelného na tom, když si ji vychutnávám a sleduji, jak venku padá sníh – možná to zní jako klišé, ale je to tak. Ty chvíle jsou hutné, sladké, pomalé a naprosto blažené.

Na podzim miluji kořeněné dýňové latté, ale v zimě je to všechno horká čokoláda. Už dlouho jsem si ji nedala v kavárně – dělám si ji sama doma z mléka a čokoládových disků. Je to jednoduché a vyjde to tak akorát: hustá a bohatá. Samozřejmě je strašně kalorická, takže si ji nedopřávám často. Ale někdy je to naprosto nezbytné.

Pro mě je horká čokoláda víc než jen dezert – je to rituál. Je to jako vstoupit do svatyně plné tepla a pohody, do prostoru, kam na mě nedosáhne drsná realita.

A ještě víc než pití čokolády miluju její vůni! Její vůně je stejně sametová jako její struktura, stejně hřejivá a uklidňující. Je sladká a exotická, šeptá příběhy o vzdálených zemích a dobách dávno minulých.

Čokoládová vůně ve mně vyvolává vzpomínky na mé cesty: na mé milované Španělsko, kde byla horká čokoláda s churros všude – v malebných městečkách i na každé autobusové zastávce – oblíbeným občerstvením. Vídeň, kde se podávala s takovou elegancí. Praha a Paříž...

Nosit na kůži čokoládovou vůni je čiré blaho, potěšení, které je v zimě obzvlášť požitkářské.

Mám malou sbírku čokoládových vůní, kterou pravidelně doplňuji. Mou nejoblíbenější zůstává Xocoatl od Fueguia 1833 – nejbohatší, nejhustší a "nejšpanělštější" ze všech čokoládových parfémů. Ale jedna čokoládová vůně, byť dokonalá, mi nikdy nestačí. Je to jako dělat horkou čokoládu pokaždé stejně, aniž bych změnila recept nebo přidala něco nového. Toužím po rozmanitosti – a tu nacházím v jiných parfémech.

Nejnovějším přírůstkem do mé čokoládové sbírky je Biscuit od Arte Profumi.

Biscuit, věrná svému názvu, nezačíná vonět jako horká čokoláda, ale spíše jako teplý čokoládový piškot – bohatý, vlhký a nasáklý. Tato šťavnatost je jaksi cítit i v samotné vůni. Nejsem si jistá, jak se Arte Profumi podařilo tento efekt vytvořit, ale nepopiratelně tam je.

Jakmile se čokoládově piškotová vůně usadí na kůži, odhalí se jemný nádech pomerančové marmelády, jako by dort měl citrusovou vrstvu. Teprve poté se v Biscuit prohloubí čokoládový nádech, který se z čokoládového piškotového dortu promění v rozteklý čokoládový fondán, z něhož vytéká bohatá náplň. Ale tím to nekončí – moučná, pečená vůně postupně mizí a zůstává čistá čokoláda.

Zpočátku je to čokoláda spojená s pomerančem, ale nakonec se promění v hustou, sladkou horkou čokoládu protkanou vanilkou.

Biscuit od Arte Profumi má také kávový nádech, ale já ho nedokážu odhalit. Pro mě je to všechno čokoláda: vlhký piškot, rozpuštěný fondán a nakonec horká čokoláda.

Biscuit je díky své sladkosti trochu mladistvá, ale je to neuvěřitelně slavnostní a nádherně útulná vůně. Čokoládový nádech je autentický – mnohem více než ve slavné Chocolate Greedy od Montale. Ačkoli obě vůně patří do stejného žánru, Biscuit od Arte Profumi je rafinovanější, jemnější a delikátnější. Mezi oběma si vybírám Biscuit.

Pro mě Biscuit od Arte Profumi voní jako ten dokonalý šálek horké čokolády, který jsem si dala v zimní Vídni těsně předtím, než jsem šla obdivovat vánoční stromek u katedrály svatého Štěpána. Ten okamžik je schovaný v truhlici mé paměti a je to vzácná památka... a Biscuit ho znovu oživuje.

Arte Profumi má ještě jednu čokoládovou vůni, Velvet Rouge, která je vyzrálejší, teplejší a méně sladká.

Velvet Rouge je čokoláda s kávou a zde je kávový tón velmi výrazný. Čokoláda ve Velvet Rouge je hořká a intenzivní, připomíná kakaové boby. Nemá více sladkosti než samotná kakaová zrna – je to jedinečný druh sladkosti, která není ani cukrová, ani vanilková, a těžko se vyjadřuje slovy. Není to ani krémová sladkost kakaového másla; je to hořká sladkost kakaových bobů. Tento tón je důvodem, proč Velvet Rouge miluji... i když všechno ostatní je na ní stejně znamenité.

Velvet Rouge se otevírá povzbuzující vůní kávy – tmavé a hořké. Pak do kávy spadnou čokoládové hobliny, opodál se vaří horká čokoláda a z ní se vynoří ten nezaměnitelný tón kakaových bobů. Tento tón zůstává po celou dobu ústředním bodem, jako ústřední postava na obraze, kolem níž je uspořádáno vše ostatní. Káva se zde objevuje v podobě vařené i zrnkové. Čokoláda se objevuje v šálku i v podobě tmavé, pevné tabulky. Pro dotek pikantnosti je čokoláda ochucená ohnivou paprikou, která dráždí smysly a dodává Velvet Rouge ještě větší žhavost. Paprikový tón je výrazný – téměř jako byste ho cítili na jazyku.

Občas zachytím ve Velvet Rouge nádech koňaku, i když ne vždy. Pod souhrou kávy a čokolády se skrývají jemné tóny leštěného dřeva a dehtové kůže. Jsou nenápadné, plynule se prolínají s kávou, nikdy nepřevažují ani nekonkurují kompozici.

Jestliže Biscuit se svou jemností a sladkostí přiklání spíše k ženám, pak horká a hořká Velvet Rouge je unisex.

Biscuit má středně dlouhou výdrž, vydrží přibližně čtyři hodiny. Není příliš difuzní, ale zahalí vás do jemného, líbivého závoje.

Naproti tomu Velvet Rouge vydrží přes dvanáct hodin a je intenzivně sytá i vysoce difuzní – doslova zaplní prostor kolem vás.

Obě jsou jednoduše ideální pro zimní nošení. V prosinci navodí slavnostní vánoční náladu. V lednu navodí pocit tepla a pohodlí. A v únoru jsou dokonalými společníky, kteří vás zútulní při čekání na příchod jara.