Psal se rok 1990, začátek posledního desetiletí 20. století, a experimentování v oblasti textilu, léčiv, potravin, telekomunikací a všeho, co se dalo považovat za pokrok příštího tisíciletí, bylo v plném proudu. Nejinak tomu mělo být i v parfumerii.
Po celém světě se hrálo s novými kombinacemi vůní, vznikaly nové molekuly, ozonové a vodní, které byly příslibem nových vůní. Mnoho značek se do této vodní a ozonové ságy v parfumerii pustilo a parfémy s touto tematikou uvádí na trh dodnes.
Acqua de Gio, Issey Myiake a samozřejmě Cool Water se staly klasickými ikonami generace pánské parfumerie, která překypovala svěžestí, čistotou a moderností, a to v prostředí, kterému ještě před několika lety tyto vůně dominovaly. Několik let dominovaly monolitické a superhusté parfémy s kouřovými nuancemi, plné kůže a mnoha excesů, pravé dědictví 80. let.
V roce 1990 už byl ekonomický scénář a přístup k dováženým položkám o něco dostupnější, ale i tak ceny vůbec nevyzývaly ke kupní síle většiny brazilské populace. Bylo zcela běžné, že jsme chodili do obchodů s jemnými vůněmi jen testovat parfémy dostupné na jejich pultech; dovážené značky představovaly pro mnoho spotřebitelů sen. V té době jsme mohli pouze ochutnat, potěšit se možnostmi a pak, žádný z nich nekoupit. Mohli jsme jen doufat, že Natura nebo O Boticário nám představí parfém, který alespoň připomene některé z těch velkolepých vůní.
A v tu chvíli se na pultech O Boticário objevil impozantní tmavě modrý flakon parfému, který působil velmi moderně, byl určen pro mužské publikum a sliboval intenzivní svěžest s lehce citrusovými a čistými nuancemi, které na kůži vydrží celý den. Tento parfém se jmenoval Quasar.
Když se zeptáte kteréhokoli brazilského muže ve věku 30-40 let, který pánský parfém z lékárny si koupil nebo dostal darem, pravděpodobně odpoví, že mezi možná dvěma nebo třemi dalšími si určitě pořídil modrý flakon Quasar.
Směs citronu a bergamotu v horní části, bylinná tělová vůně s levandulí, šalvějí, galbanem a estragonem a šlehačkou s vodními tóny už stačila na výraznou mužnou vůni. Ale tento parfém potřeboval vydržet na kůži dlouhé hodiny, jak to Brazilci milují (že ano, všichni?), a tak přišel na řadu základ se spoustou dubového mechu, cedru, pačuli, santalového dřeva a trochou čistého pižma a s vůní téměř změkčovadla na prádlo...
Tato formule v modré barvě se stala parfémem celé generace mužů a chlapců, upravených, pěstěných, se spoustou gelu ve špičatých vlasech, ale nebyla to pomíjivá móda. Stejně jako začala, trvala léta a léta, až se dnes azurová svěžest Quasaru stále prodává na pultech, v mužské řadě O Boticário.
Možná právě podobnost Quasaru s parfémy Cool Water a Green Irish Tweed stojí z největší části za velkým úspěchem tohoto parfému, ale Quasar není pouhou kopií Davidoffu nebo Creedu, má sice podobnosti s těmito dvěma mezinárodními klasikami, ale ve své DNA přináší nádech latinskoamerické smyslnosti pro vkus brazilského muže. Dřevitý a mužný základ dělá ve struktuře parfému Quasar vše, zanechává v něm o něco méně vážný či klinický nádech a mění ho ve svěží a zároveň svůdný parfém.
Přiznám se, že ačkoli nemám rád vodní vůně, vypoužíval jsem několik lahviček Quasaru, byl to můj podpisový parfém, abych nechodil do školy bez vůně, a moje maminka samozřejmě vždy trvala na tom, aby mi k mnoha narozeninám a Vánocům darovala ten slavný modrý flakon, dokud jsem nesebral odvahu a nezačal si parfémy vybírat sám. Jedno je ale jisté, devadesátá léta a špičaté vlasy s gelem byly synonymem pro mnoho sprejů Quasar v každém obchodním centru, škole a kině v Brazílii.
