Po nedávném rozhovoru s kolegou jsem učinila nečekaný objev: Dávám přednost moderním italským parfémům před moderními francouzskými parfémy! Většina mé sbírky historických vůní je francouzská, zatímco více než šedesát procent mé současné sbírky je italská.
Značku Brera6 Perfumes založili Guido a Monica Vetterovi, majitelé nejznámějšího milánského obchodu s parfémy: Profumo, na ulici Brera 6. Prvních šest vůní vytvořil Luca Maffei, sedmou vůni Maurizio Cerizza. Jednoduše řečeno, je to ryze italská značka.
Sergej Borisov napsal v roce 2018 recenzi prvních šesti vůní Brera6 Perfumes a jeho článek vřele doporučuji: obsahuje jak historii značky, tak úžasně přesné a výstižné recenze. Nebudu tedy historii značky Brera6 Perfumes znovu převyprávět... Budu ale mluvit o vůních, jak je vnímám a chápu já.
Sergej napsal: "Tato kolekce mě zaujala ne kvůli názvu (který představuje kompetentní adresný marketing) a ne kvůli legendám o vůních (glorifikace Milána je jakýmsi suvenýrovým marketingem), ale kvůli vůním, které si Guido Wetter vybral jako své vlajkové lodě."
Pro mě je Brera6 Perfumes novou značkou. Objevila jsem ji teprve letos v létě. Pokud jde o její suvenýrový aspekt; jak mohu přemýšlet o marketingu, když je každá vůně spojena s konkrétním místem v Miláně, v mém Miláně?
Ráda si dovolím chvilku sentimentu.
Protože seznámení s parfémy Brera6 mi připadalo jako pomyslná procházka Milánem, popíšu tyto vůně ve stejném duchu... Jako bych vás zvala, abyste se se mnou prošli Milánem mých vzpomínek, Milánem mých snů.
Gothic je novinkou značky Brera6 Perfumes, kterou vytvořil Maurizio Cerizza.
Gothic voní po vychladlém kadidle, studených kamenech a ještě teplém, tajícím vosku ze svíček. Nejsou to však kadidlo a minerální tóny, které vynikají. Jde především o hojnost jehličnanů. Gothic voní po cypřišové pryskyřici změklé pod horkým italským sluncem, po mladých tújích s měkkým jehličím, po italských borovicích... Jemná nit kadidla se proplétá se stálezelenými větvičkami. Sladkost kadidla se snoubí se zelenou ostrostí borovice a osvěžující vůní pryskyřice.
Je to velmi přímočará a ucelená vůně, která má vše podstatné a nic nadbytečného. Je v ní úplnost, téměř dokonalost, ale pro mě je příliš strohá.
Zpočátku mi Gothic připomíná krásný, ale ztracený Zagorsk od Comme des Garçons. Zatímco však Zagorsk zřetelně nese vůni sněhu a je jemnější a laskavější, Gothic mi připomíná všechna ta čtení o mečových rytířích (Fratres militiae Christi), templářích (Pauperes commilitones Christi Templique Salomonici), špitálnících (Ordre des Hospitaliers) a o všech bojovných mniších-rytířích. A o skutečném místě: opatství Santa Maria di Rovegnano (Sanctæ Mariæ Clarævallis Mediolanensis), cisterciáckém klášteře nedaleko Milána. Stavba byla zahájena v roce 1135, takže se jedná o jednu z prvních gotických staveb v Itálii, která si zachovala románské vlivy.
V průběhu staletí tyto kameny absorbovaly kadidlovou vůni... A kolem je tolik zeleně! Rostou tu borovice. Jsou tu cypřiše. Nevzpomínám si, jestli jsou tu i túje...
Ale Gothic určitě voní jako jarní den poblíž opatství Santa Maria di Rovignano.
1848! Brera6 Perfumes jsou věnovány takzvaným "pěti milánským dnům" (Cinque giornate di Milano): událostem z 18. až 22. března 1848.
Milán byl považován za hlavní výspu rakouské nadvlády v severní Itálii. Když Milán povstal, milánské ulice byly zablokovány barikádami a z oken byly vyvěšeny zelenobíločervené italské vlajky, zazněla tím výzva k odporu pro celou Itálii. "Milánské jaro", jak se těm březnovým dnům říkalo, skončilo vítězstvím povstalců, které ani oni sami nečekali. Vítězství přišlo za cenu životů 424 padlých občanů.. Byl to však začátek revoluce.
Carlo Canella "Cinque giornate di Milano: combattimento a Porta Tosa" (1848)
Felice Orsini, slavný karbonářský revolucionář, napsal:
Když se dozvěděli o revoluci v Miláně, Itálie vzplála: "Do války! Do tábora!" bylo slyšet všude. Mladé dívky opásaly své milé meči, posílaly je s přáním boží pomoci a předpovídaly jim vítězství nad cizinou. Mladí muži opouštěli práci i domov, aby pomohli svým krajanům vyhnat nenáviděné Rakušany z Alp. Blaho národa bylo pro všechny prvořadou myšlenkou. Tváře bohatých, šlechticů, řemeslníků, chudáků, a dokonce i kněží vyzařovaly naději. Jaká to byla podívaná! Země, po staletí porobená, neznalá vojenské vědy, rozdělená a opovrhovaná cizinci, jedním úderem rozbila své okovy, vrhla je do tváře cizímu nepříteli, zapomněla na vnitřní spory, napravila tradiční předsudky a vrhla se do války s výkřikem: "Svoboda, nezávislost a jednota!" ... Papež nemohl zůstat uprostřed tohoto všeobecného hnutí nečinný. Duranda jmenoval vrchním velitelem římských vojsk a papež požehnal jeho praporům. Ze všech koutů státu táhly proti Rakušanům pravidelné oddíly i dobrovolníci ..."
Omlouvám se za tak dlouhý úvod, ale miluji dějiny Itálie a na rozdíl od dějin třeba Francie nebo Anglie jsou tak málo známé... Ani já se v ní příliš nevyznám. Ale aspoň něco vím.
Vykřičník ve slově 1848! není náhodný. Tato vůně je věnována nejen revoluci, ale i vítězství! Proto je tak omamná a nádherně voní koňakem a hořkým zeleným absintem, dřevěnými tyčinkami sudů od koňaku, kůží vojenských šerp a kůží těch útulných křesel, kde se dá vyprávět vnoučatům o pěti milánských dnech, a koženými vazbami knih, které budou napsány o tomto velkém boji a všech slavných vítězstvích, z nichž první se odehrálo v Miláně...
1848! má vůni střelného prachu, ale takovou tu vychladlou, lehce nakyslou, jako po výstřelu... Jako po vzpomínce na výstřel. Pudrová kyselost se však usazuje na uklidňujícím, pryskyřičně sladkém základu: jantar, opoponax, myrha.
Zpočátku, pod koženo-koňakovými vrchními tóny 1848!, je nejvýraznější labdanum, které zvýrazňuje zejména svůj sladký, vanilkový nádech. Přibližně po hodině se zintenzivňuje myrha... A pak začne 1848! vyzařovat silnou vůni černého čaje, přirozeně protkanou koňakem.
Přesto zůstává přítomna hořkost pelyňku, a zejména opilecká hořkost absintu. Zdá se však, že absint byl oslazen nejen kostkou cukru, ale muscovadem - surovým třtinovým cukrem.
Tato lepkavá a sametová sladkost v kombinaci s koženými a alkoholovými tóny tvoří 1848! Brera6 Perfumes zároveň luxusní a útulné, slavnostní a klidné. Cítím v něm příbuznost s mnoha vůněmi, které zbožňuji: Jablečná brandy od Kiliana, 1740 Marquis de Sade Histoires de Parfums a Amber Absolute Tom Ford. Příbuznost, ale ne přesnou podobnost. 1848! stojí velmi samostatně. Kontrast mezi hřejivostí koňaku a absintovou zelení, na níž je postaven, se zdá být mimořádně zdařilým nápadem.
Nedivila bych se, kdyby se 1848! stala nejoblíbenější vůní v řadě Brera6 Perfumes. Je prostě tak nádherná. A až přijde podzim a zima, flakonek 1848! bude prostě nepostradatelný...
Hesperia je název planetky, kterou poprvé objevil italský astronom Giovanni Schiaparelli na astronomické observatoři Brera, která se nachází v Miláně nedaleko botanické zahrady.
Schiaparelli poté učinil řadu významných objevů... Co mě však na tomto příběhu přitahuje, je ono vrstvení epoch, které je v Itálii tak viditelné a hmatatelné - kam se podíváte, na co sáhnete! Schiaparelli objevil Hesperii 29. dubna 1861. Hvězdárna v Palazzo Brera byla založena v roce 1764, samotný palác byl postaven a přestavěn v letech 1346-1810 a na jeho místě kdysi stával klášter mnichů Humiliati. Nyní v Palazzo Brera sídlí Lombardský institut věd a literatury. Zdá se, že duchovní život zde probíhá nepřetržitě již deset století... Možná i déle.
Hesperia je jemná levandulovo-červcová fougére. Velmi jemná a velmi vytrvalá.
Botanickou zahradu Orto Botanico di Brera, jejíž vůně vdechoval astronom Schiaparelli oné dubnové noci, kdy spatřil dosud nepojmenovanou planetku, založil v roce 1774 opat Fulgenzio Vitman pod vedením rakouské císařovny Marie Terezie. Byl určen především pro pěstování léčivých rostlin: jako pomůcka pro studenty studující medicínu a farmakologii. Po převratných událostech 19. a 20. století zahrada upadala a obnovena byla až v roce 1998. Nemohu říci, že by nyní byla nějak zvlášť velkolepá; viděla jsem mnoho lepších botanických zahrad. Ale věřím, že jednou bude skutečně obnovena.
Hesperia voní tichem a klidem. Mladá jarní tráva. Teplý dech země. Hodně hořkosti: pelyněk, jalovec... Mnoho něhy: levandule, heřmánek... Jemná vůně citrusů, které tiše zrají na stromech. Nečekaně silná vůně zeleného kardamomu a kadidla, ale kadidlo zároveň šeptá klid.
Hesperia je jemná fougére s levandulí a červcem.
Velmi jemná a velmi vytrvalá.
Pokud sníte o přírodních bylinných vůních, rozhodně musíte vyzkoušet Hesperii, nevoní jako parfém, ale jako něco přírodního... A dokonce ani ne jako byliny sbírané pro zpracování do léčivých lektvarů. Ne, voní jako celá dubnová noc strávená pozorováním hvězd poblíž botanické zahrady.
S vůní Liberty je to jednoduché.
Pokud milujete lilie a vyhledáváte je v parfémech, je tato vůně určena právě vám.
Pokud lilie nesnášíte, raději si držte odstup.
Lilie v Liberty nejsou ty neposkvrněné bílé bez jediného smítka. Místo toho jsou to jemně a mizející vonné lilie (Lilium longiflorum), kterým se často říká "velikonoční" a které jsou obvykle zobrazovány v ruce archanděla Gabriela ve scéně Zvěstování.
Bílé se objeví, ale ne hned. Zpočátku se Liberty soustředí na jiné lilie. Upřímně řečeno, nevím, jak se jmenují. Některé hybridní odrůdy... Mohou být také bílé, ale také růžové nebo žluté, a vždy jsou kropenaté, se sametově hnědými tyčinkami. To jsou lilie, které se nejčastěji prodávají v květinářstvích, zbavené tyčinek, aby se oslabilo jejich aroma. I tak ale voní silně: sladce, kořeněně, lehce slaně. Právě tyto lilie je často třeba v noci vynést na parapet v kuchyni, protože jejich vůně zaplní místnost, jako by vytlačila vzduch a naplnila prostor dusivou sladkostí.
Pak se v Liberty za těmito obrovskými a živými liliemi vynoří tichá píseň vanilky a jemných, ale stále silně vonících velikonočních lilií. A... to je vše. Žádné další květiny. Jen zralý pomeranč vylévající svou sladkou vůni, svou oranžovou záři při západu slunce...
Různé druhy lilií se všemi jejich vonnými nuancemi a sladkost pomeranče - to je vše, co v Liberty cítím. Ale nic jiného nepotřebuji.
Liberty nás zavede do Galerie moderního umění (Galleria d'arte moderna), k obrazu Gaetana Previatiho Madona s liliemi.
Stěna plná voňavých lilií a mezi nimi klidná matka, která na chvíli zapomněla na blížící se nevyhnutelné utrpení, s dítětem v náručí, které se natahuje po květu lilie (symbol neposkvrněného početí), zatímco nad nimi je oranžové, zralé světlo západu slunce.
Gaetano Previati "Madonna dei gigli", (1893/1894). Galleria d'arte moderna, Milano.
Žádná reprodukce nevystihuje, jak tento obraz září oranžovým, západem slunce; je specificky zvýrazněn... Nebo se zdá být velmi tmavý, jako by se již snesl soumrak.
Ale tam, kde žena s dítětem sedí mezi liliemi, ještě není soumrak. Je to voňavý oranžový západ slunce uprostřed lilií. Ve skutečnosti z obrazu vyzařuje tiché oranžové světlo.
Když jsem se nadechla 60mph Clubu, aniž bych o něm ještě cokoli věděla, vzpomněla jsem si na Nostalgii od Santa Maria Novella, parfém věnovaný historickým automobilům, vůni kožených sedadel a dřevěného obložení interiéru, parfém, v němž benzín rozkvétá jako překvapivá, nadpozemská, futuristická květina, a přesto zůstává vůní benzínu.
60mph Club je jemnější, zelenější a citrusovější, jako by tentýž vůz s kůží a dřevem uvnitř a květinovou vůní benzínu projížděl toskánskými kopci a polootevřeným okénkem se do něj linula vůně dozrávajících citrusů a aromatických bylin, zejména šalvěje a levandule.
V srdci 60mph Club je vetiver, velmi krásný zelený vetiver, který mi připomíná Vetiver Pour Elle od Guerlaina. Jako by osoba za volantem voněla touto jemnou zelení, bergamotem, konvalinkou a vetiverem jako od Guerlaina, zatímco za volantem Nostalgie seděl milovník jantarových vůní a kubánských doutníků.
Bohužel mi nezbyla ani kapka Nostalgie, abych mohla srovnávat. Možná se mi ta podobnost jen zdá.
Ale když jsem zjistila, že nepochopitelný 60mph Club je věnován klubu založenému na počátku 20. století v Miláně pro milovníky aut a rychlosti (v té době dostupné), překvapila mě moje asociace a podobnost, kterou jsem si mezi těmito dvěma parfémy představovala. Zvláště proto, že v 60mph Club není uvedena žádná kůže, a přesto ji cítím.
A velmi ráda bych 60mph Club darovala svému dlouholetému příteli, milovníkovi historických automobilů, který procestoval celou Evropu, aby nevynechal jedinou výstavu, a zbožňoval vůni Nostalgie.
No-Name je prezentována jako hlavní vůně kolekce a doplňková vůně, která nezůstane bez povšimnutí. Přesto je to právě ona, která by mohla snadno zůstat nepovšimnuta, protože to, co obvykle zaujme, je něco jasného, zatímco No-Name je komponována v tlumených tónech.
Pro mě No-Name voní jako látka na obleky. Přesněji řečeno, zbrusu nový oblek. Otci se vždycky šily obleky na míru, protože měl široká ramena sportovce a v sovětských obchodech prostě nebyla dobře padnoucí saka. Vzpomínám si, jak slavnostní pro mě bylo, když jsem seděla v křesle a tiše sledovala, jak si zkouší nový oblek. Vzpomínám si, jak ty obleky voněly... Nová vlněná látka má takovou krásnou vůni svěžesti, ale i tepla; její vůně je dokonce lehce hrubá.
No-Name voní čerstvě ušitým oblečením, nejen vlněnými obleky, ale také čerstvými, právě vybalenými bavlněnými košilemi a oblekovou látkou s hedvábnými nitěmi... Zejména hedvábí má při žehlení výraznou vůni; jeho jedinečná vůně se nejvíce projeví při zahřátí žehličky.
V No-Name jsou všechny tyto nuance vůní látek ještě zesíleny. Jsou okořeněny vůní bílého marseillského mýdla: nového kousku, právě vybaleného z obalu, kterého se ještě nedotkla voda. Neobjeví se hned, ale jakmile se parfém zahřeje na kůži; kultivovanými kosatci, velkými, s lehce ovocnou a mírně sladkou pudrovou vůní.
No-Name je silnější než jiné parfémy stejného žánru, tedy ty, které voní každodenní čistotou. Stále však má šanci zůstat nepovšimnut, protože takovou jemnost a eleganci zastiňují odvážné a křiklavé parfémy... Přesto těm, kteří dávají přednost jemnosti a eleganci, nezáleží na tom, zda si jejich parfému někdo všimne. Pro ně je ztělesněním dobrého vkusu zůstat nenápadný. Prostě jen krásně a luxusně vonět.
A No-Name skutečně voní luxusně.
Stejně jako obchody na Via Monte Napoleone.
Při prvním seznámení s kolekcí parfémů Brera6 jsem věnovala zvláštní pozornost vůni Foyer, protože mám ráda sladké tropické květiny. Foyer však ve mně nevyvolává žádné asociace s Milánem nebo Itálií. Možná s opulentní italskou parfumerií a okouzlujícími italskými divami - ano, vzpomeňte si na Ginu Lollobrigidu, Sophii Loren, Monicu Bellucci, Claudii Cardinale, Ornellu Muti.... Dokonce i všechny herečky ze seriálu La Piovra, který prozářil mé dětství zářivou italskou krásou. Foyer mohla být inspirována kteroukoli z nich.
Foyer je věnován opeře La Scala, ale upřímně doufám, že nikdo neuvažuje o tom, že by si takový parfém vzal před návštěvou opery. Protože to by byl přestupek. Účelem lidí, kteří sem přicházejí, je poslouchat hudbu, a je nevhodné je neustále rozptylovat tak silnou a zářivou vůní. Parfémy mohou rozptylovat!
Vím to z vlastní zkušenosti. V kinech jsem trpěla kvůli těm, kteří se rádi polévají parfémy. V jednom případě to byla Ange ou Demon od Givenchy, kterou těžko snáším, i když její původní vydání respektuji. V druhém případě to byl tolik oblíbený Portrait of a Lady od Frederica Malleho. V obou případech jsem se dívala na filmy, na které jsem se těšila. Ale ty parfémy mě doslova vyhnaly ze sálu a bránily mi v soustředění.
Takže ne, do La Scaly ne. V žádném případě nepoužívejte italské vůně, které voní po imaginárních tropech, protože skutečné tropy takhle nádherně nevoní.
Ve Foyer vyniká nejvíc ylang-ylang se svou živočišnou sametovou sladkostí, následovaný zářivou krémově-ovocnou plumérií. Tuberózy, které mají camphorousovou esenci, jsou méně silné, zatímco gardénie, které jsou také přírodní, mají houbový podtón. Tyto zářivé květiny jsou však vetkány do látky tropického pralesa. Je to místo, kam slunce svítí jen zřídka a neochotně, kde je stále vlhko a z listů a větví padají kapky. Je to místo, které voní hustou, masitou, kousavou zelení a dřevem, které již erodovalo houbami. Voní také po neznámých sladkokyselých plodech a po tropické bažině, kde rostou džbánovité rostliny a lekníny, jen dvacetkrát větší, a po orchidejích, dosud neobjevených žádným botanikem, vonících po bonbonech, vanilce a hořkém jedu... Foyer je rozkošné: omamné, jedovaté a sladké.
Mezi vůněmi Brera6 Perfumes si nedokážu vybrat favorita. To je pro mě vzácné; obvykle se v každé řadě vůní najdou takové, které zbožňuji, a takové, které bych si na sebe nevzala... Ale kdyby se mě někdo zeptal: "Který flakon Brera6 Perfumes bys chtěla jako dárek, Eleno?", chvíli bych přemýšlela...
Foyer, protože jedovaté sladké tropy jsou moje parketa?
Liberty, protože miluju lilie?
No-Name, protože je ztělesněním elegance?
Hesperia, protože ztělesňuje klid, pohodu a dech země?
60mph Club, protože jeho zelené vetiverové srdce láká k připojení k mé vetiverové sbírce?
Gothic, kvůli směsi jehličnanů a kadidla, která mě vzrušuje?
1848!", protože zbožňuji labdanum, kombinaci koňaku a kůže a celkově je to ta nejpohodovější vůně a samozřejmě ji chci?
Každá z těchto vůní se hodí k určité náladě.
Právě teď bych si vybrala Hesperii... Toužím po tichu, klidu a čerstvém vzduchu prosyceném vůní léčivých bylin.
