Většina vůní, kde dominuje sůl, voní, jako byste si dali salát z jedlých květů s vanilkovou omáčkou – a zbytek talíře, kde měl být steak, nahradila mohutná hromada soli. Jaký hloupý tah od parfémového průmyslu! Celé odvětví... roky a roky a roky...
Proč nikdo nezastavil toho šíleného kuchaře? Asi jen síla davu. Jedna firma přijde s tímto receptem a ostatní chtějí být u toho. Ale byla to fatální chyba. Špatný odhad, jak a kdy použít slaný efekt ve špičkových vůních, vedl k rychlému zániku trendu, který je teď už jen posledním výdechem. Odkaz Womanity nikdy nedosáhne výšin, na které měl podle všeho dosáhnout, a to kvůli amatérským designovým principům v projektech jako Reveal Woman, Vanilla Vibes, Le Sel D'Issey, Olympéa a Bleu Turquoise.
Pokud pomineme oceánské vůně, které mají svá zadání i očekávání spotřebitelů postavená úplně jinak, většina parfémů, které se chlubí slanou složkou, skončila v květinově-jantarovém teritoriu. V roce 2010 způsobila Womanity šok s kaviárem na fících a vanilce. Rozproudila fantazii všech kanceláří v New Yorku i Paříži díky „nízko visícímu ovoci“, které její parfuméři Ralf Schwieger a Alexis Dadier využili na maximum – sůl v parfémech. Povedlo se! Ale za cenu nositelnosti. Místo aby se na Muglerově experimentu stavělo a vznikaly nové originální kreace, začaly firmy jen kopírovat – a ředit, aby výsledek nebyl tak divoký.
Výsledný model připomínal slaný baskický cheesecake (který jsem mimochodem ochutnal a byl naprosto skvělý!). Vanilka ve stylu crème brûlée zabírala půlku prostoru, druhou půlku okupoval slaný akord. Šílenost! Žádná jemnost, žádná rafinovanost, žádná myšlenka! Představte si, že by mořská sůl byla zrovna v kurzu v michelinských restauracích. Myslíte, že by nejlepší světoví šéfkuchaři vzali deset lžic a zasypali jídlo krystaly soli? Samozřejmě že ne! Dochucují s citem. I silně osolený steak je pořád hlavně steak, sůl je jen chuťovým akcentem. Parfémový průmysl to udělal přesně naopak – nasolil vám nos jako za trest a přidal malinko vanilkového krému, jen aby ten zážitek nebyl úplně nesnesitelný. Jen zřídka narazím na jemně osolenou fougère nebo decentně slaný kosatec. Z těch „solniček“ jsou lepšími příklady Salt Caramel a Wood Sage & Sea Salt.
Teď ten trend rychle mizí, protože milovníky parfémů odrazuje to, co bylo předtím. Jediná značka, kterou jsem osobně zkusil a která umí se slaností v neakvatických vůních zacházet s citem, je Neom Organics. Mnohé jejich oleje mají tu jiskřivou energii těch nejlepších přírodnin, jako by je někdo lehce posypal solí na italském kuchyňském stole. U ostatních – jaká promarněná příležitost! Nedovedu si představit, že by slanost v parfémovém designu v dohledné době získala zpět svůj lesk.
