Co by mohli muži dělat, když jsou jejich druhé polovičky zaneprázdněné výběrem oblečení? Co by se dalo dělat, když je kamarád zaneprázdněn zkoušením oblečení? Co dělat, zatímco krejčí upravují oblečení na správnou velikost? (Aby to bylo ještě těžší, nebyly ještě vynalezeny chytré telefony.) A tak v roce 1928 Jean Patou navrhl, aby návštěvníci jeho butiku Jean Patou neztráceli čas jen planým tlacháním.
Nabídl jedinečnou zábavu – ke koktejlovému baru, který sám o sobě byl v řvoucích dvacátých letech módní, přidal parfémový koktejlový bar.
Parfémový bar obsahoval tři hotové koktejlové báze – Cocktail Dry, Cocktail Sweet a Cocktail Bitter Sweet. A sedm dalších "vedlejších ingrediencí" s čísly 1 až 7, z nichž jedna nebo dvě kapky stačily k úpravě základních tří hotových receptur. Mezi zmíněnými modifikátory (pojmenovanými Angosturas) byly jasmín, santalové dřevo, opopanax, konvalinka a kadidlo, stejně jako jantarové a chyprové akordy. Z těchto materiálů lze odvodit oblíbené vůně oněch let.
Le Grand Bar Jean Patou
Zde je třeba připomenout, že ve 20. letech 20. století v Paříži nastal skutečný boom jazzu a koktejlů – běžné bylo také červené a bílé víno, koňak a šampaňské. A když barman namíchal něco speciálního pro návštěvníky – bylo to módní. V butiku Jeana Patoua jste si při příjemné konverzaci mohli dát nejen luxusní alkohol, ale s pomocí barmana-parfuméra jste si mohli připravit i vlastní parfém-koktejl.
Hotové základy pro tyto experimenty vymyslel Henri Almeras, vlastní parfumér, který někdy osobně stál za pultem v butiku, míchal vůně pro klienty a radil jim. Kromě toho jste si mohli zakoupit "parfémovou tyčinku" pro osobní použití (existovaly tři velikosti, Le Grand, Le Petit a Le Baby) a pokračovat v experimentech doma a vytvářet nový vonný koktejl třeba i každý den – součástí balení byly blottery, pipety a kádinky. Mohli jste tak vyjádřit svou individualitu ve vůni – My Own Bottle byla připravena.
Mimochodem, design tyčinky (viz níže) vytvořil a patentoval příbuzný Jeana Patoua, Raymond Barbas; samotná parfémová tyčinka imitovala drahé buretové dřevo, ale byla vyrobena z bakelitu.
Základny udávaly celkový směr: Cocktail Dry byl popisován jako "dřevitá, lehce mužná vůně pro venkovní aktivity", Cocktail Sweet byla "květinová vůně pro večerní události" a Cocktail Bitter Sweet byla "komplexní jantarová vůně pro tanec a flirtování". Kromě denní doby je tisk propagoval také na základě barvy vlasů klientely (bylo to jen tři roky po uvedení vůní Amour Amour, Que Sais-je? a Adieu Sagesse). Vedena tímto popisem z periodik z oněch let jsem tehdy vybral Cocktail Dry jako mužnější vůni z těchto tří. A také nejúspěšnější kompozici.
Cocktail Dry je především nádherná aldehydická růže obklopená bílými obláčky aldehydů, kosatce a karafiátu. Růže je arabsky bohatá a svěží, dokonale si uvědomuje svou krásu. Růže jemná, hrdě se hlásící ke své čistotě a čistému vzhledu s jemným ruměncem na pozadí pudrové pižmové běloby. Růže je hřejivá, jako krásný slunečný den bezstarostného léta – od rána do večera. Růže, která svou vřelostí a vážností připomíná růži v parfému 1000 Jean Patou, která se objeví téměř o půl století později.
Růže je krásná, řeknete si, ale v čem spočívá suchost tohoto koktejlu?
A já mám odpověď: kolem luxusní rozkvetlé růže v Cocktailu Dry víří suchá vazba fougère, která voní podobně jako ročníkový parfém Fougere Royale Houbigant. Levandule a citrusy se v mé lahvičce smrskly už v šedesátých letech a zanechaly výrazný hořký zbytek, v němž lze rozpoznat sušené květy levandule a zelený petitgrain. Trpká hořkost kumarinu a dubového mechu je však pro oba velmi charakteristická a vítá nás hned na začátku, vytváří spolu s aldehydy a pelargonií pěnově mýdlovou vůni staromódních ranních hygienických procedur.
Růže jako by se v koupelně probudila, aby rozkvetla a zářila po celý den. Dokud ji na konci dne nenahradí nejjemnější krémové santalové dřevo, hřejivý benzoin a průzračné pižmo. Po tak krásné vůni by mě zajímalo, jaké byly Cocktail Sweet a Cocktail Bitter Sweet? Ale ty už tak úspěšné nebyly, přestaly se vyrábět v polovině třicátých let, bohužel.
V padesátých letech 20. století, v době dalšího koktejlového šílenství v Evropě, byl v koncentraci Parfum Cologne vydán Cocktail Dry. Poté byl učiněn pokus o oživení koktejlové kolekce v Ma Collection Jean Patou z 80. let – zdá se, že Jean Kerleo smíchal všechny tři receptury Henriho Almera do jedné vůně – Cocktail Jean Patou – vyšla pěkná a sladká, velmi nadýchaná a něco podobného jako Ma Liberte. Ale mýdlové a chyprové části v novém Cocktail porážejí růži – lze podle ní pochopit celkové směřování "parfémové tyčinky", ale ne čistou růžovou náladu. Pak je ale Cocktail mnohem snadněji k sehnání než pravý Cocktail Dry.
Tóny: levandule, zelené tóny, růže, jasmín, pelargonie, hřebíček, dubový mech.
Foto: (C) jeanpatou.com, Wikimedia Commons
