Dos Gardenias: Dvě gardéniové vůně, za které byste dali život
Vintage

od Elena Vosnaki
06/25/25 08:00:04

"Kruh víl. Žampiony. Minecraftový temný dubový biom. Bílá čokoláda. Mycelium. Sněženky. Náramek s přívěsky. Jódlování. Horská koza. Půda. Listnatý les. Vlhký den na začátku září. Mlok. Lišejník. Pulec."

Takto píše jedna z našich čtenářek (Jane Bond) o nádherné gardéniové vůni – a má svatou pravdu, gardénie může být skutečně vším tím!

Gardéniové vůně bývají tak rozmanité, tak nuanční, tak často v rozporu s přírodními prvky, že je to spíš představa gardénie než její skutečnost, co nás fascinuje – a nakonec i zklame.

Gardénie naprosto miluji. Jejich bujnost, krémovost, zelené akcenty poupat, hnědnoucí rozkládající se okvětní lístky jako symbol smrti, která číhá na každého z nás – připomínka, jak je život vzácný a krásný. Právě toto setkání Érota a Thanata mě na gardéniích tolik fascinuje. Ve staré květomluvě gardénie znamenala upřímnost.

Gardénie byly kulturním fenoménem nejen v USA, jak zkoumal můj kolega John, ale také silným symbolem v Řecku. Byla to luxusní, ne zcela domácí květina, která potřebovala péči, pozornost a spoustu lásky, aby přežila naše (stále ještě poměrně mírné) zimy a suchá léta.

Prodávaly je malé holčičky v zábavních podnicích, často za zvuku tance a romantických melodií, a muži je nabízeli ženám, které měli rádi. Voskovité, bezchybné okvětní lístky jsou narážkou na dokonalou ženskou pleť, jejich zralá a omamná vůně je předehrou k romanci.
 

"A tak nás toho dne pan Louzis provedl celým statkem. Měl ovocné stromy všeho druhu, zeleninovou zahradu a nádherné květiny. Ve skleníku jsem zahlédla něco bílého s okvětními lístky tlustými jako maso a těžkou vůní.
– Dovolíte mi, abych vám poslal takový květináč? zeptal se matky.
– To by mi udělalo velkou radost, odpověděla.
– Ale upozorňuji, že potřebují pozornost, řekl. A hodně tepla.
– Postarám se o ně, odpověděla matka znovu."

[z románu Tři léta od autorky Margarita Liberaki]

Druhý den ráno udeřila bouřka. Zahrada byla zalita deštěm. Gardénie byly nasáklé vodou. Stejně jako nikdy nerozkvetlý románek mezi panem Louzisem a matkou hlavní hrdinky nikdy nedošel naplnění...

(Gardéniová vůně, která zachycuje tenhle pocit? Un Matin d' Orage od Goutal Paris.)
 

Dvě vůně, dos gardenias, ztělesňují intenzivní ženskost této vzácné květiny. Je v nich něco retro, mystického a hluboce romantického. Nezáří oslnivým jasem briliantů, ale diskrétním leskem kamejí či perleti. Zůstávají záhadou, i když jsou ve své květinovosti tak přímočaré. Gardénie evokují zahrady – ovšem v tom majestátním, metaforickém smyslu, nikoli jen doslovném.

Dnes už nedostupná Yves Rocher Pur Desir de Gardenia (tedy čistá touha po gardénii) je snad nejoplakávanějším ukončením gardéniové vůně v parfumerii – snad s výjimkou té, kterou zmíním dále, od Lauder. Velvet Gardenia od Tom Forda je těsně druhá (nebo snad třetí), představuje zhnědlou, zralou gardénii, která se právě začíná rozpadat za hranicí záchrany. Byla ukončena a znovu uvedena v Reserve Collection.

"Nejbujnější, nejšťavnatější, nejsvěžejší, nejkrémovější džunglová gardénie. Bílé okvětní lístky a husté zelené listy. To je vše a je to tam všechno. Tohle je nejrealističtější gardéniová vůně." Takto píše o Pur Desir de Gardenia další z našich čtenářek, sistermoon, a já to mohu naprosto podepsat.
 

foto: miniworld na punmiris

To je esence gardénie, vystavěná na jasmolaktonech, s nádechem styrallyl acetátu pro zelené tóny, v jakési staromilské technice, kterou mistři parfémáři kdysi ovládali a později na ni zapomněli. Krémové a bujné složky jsou v Pur Desir de Gardenia rozjasněny intenzivní zelení, což mi dává iluzi poupěte gardénie, které rozvíjí své okvětní lístky v nekonečném orgastickém vytržení. Zázrak a zároveň romantická elegie. Ta pošetilost, že jsem si neudělala zásoby, když byla příležitost... Je záhadou, proč ji Yves Rocher přestal vyrábět, protože jejich řada soliflor Pur Desir byla od začátku skvělá – a tahle byla korunovačním klenotem.

Dokonalé ztělesnění jediné květiny, gardénie, je tato vintage vůně, kterou ti, kdo ji pamatují, milují s nespoutanou vášní vyhrazenou jen skutečným pokladům.
 

"Vůně gardénie na polštáři... tyhle bláznivé věci mi tě připomínají."

Druhým dokonalým exemplářem gardénie, opět bujným, svěžím a postaveným na jasmolaktonech, je Tuberose Gardenia od Estée Lauder z příliš krátce trvající Private Collection. (Nejde o stejnojmennou vůni Private Collection, ale o řadu, která předznamenala značku Aerin se svými dámskými kolekcemi románských motivů květin a exotických krajin.) 

Navzdory názvu má Private Collection Tuberose Gardenia mnohem více gardénie než tuberózy (na rozdíl od Gardenia Passion od Goutal). Rozvíjející se gardénie v ní pohltí tu druhou omamnou květinu a nechá ji zmizet až do posledních minut na kůži. Zajímavé je sledovat, jak se vůně drží na oblečení. Právě zelené a svěží složky zabraňují přeslazenosti, dávají vůni živost a lehce nahořklý akcent, který prochází celou tou květinovou sladkostí.

Kompozice je postavena na dvou květinách, které sama Estée Lauder (a mnohé Američanky) milovala nejvíc – gardénii a tuberóze – obklopených pomerančovým květem, jasmínem a bílou lilií. V hlavě najdeme neroli, šeřík a růžové dřevo, které jsou velmi decentní, a základ tvoří karafiát a bourbon vanilka. Parfém vznikl podle konceptu Aerin Lauder rukama parfumérů z Firmenichu.

Design flakonu byl inspirován broží Josefa Hoffmanna a vršek je zlatý. V nádherné edici Parfum je navíc osazen polodrahokamy, jako je avanturín, citrín, zelený a žlutý jadeit a nefrit. Každá lahvička byla unikátní, stejně jako každý kámen.

Tuberose Gardenia voní podobně jako Rocherova gardénie: svěží a zeleně, plná jasného radostného vzduchu, plná života. Je věrná své základní myšlence tropického květu, z níž každý milovník gardénií ztrácí hlavu, ale zároveň vyvolává kulturní vzdor u těch, kdo se květin obávají. Atmosféra je prostoupená jasnou oblohou a průzračnou vodou, květy rozkvétají a naznačují štěstí i lidskou blízkost. Není to nic vznešeného ani zkostnatělého, je to ŽIVÉ.
 

V Řecku se květinovým vůním v parfémech vyhýbají hlavně mladší ženy, protože právě ony byly naučeny spojovat intenzivní květinovost s Epitafem (Επιτάφιος, symbolickým hrobem Krista), naaranžovaným květinovým ložem pro mrtvého Krista, jak jej známe z našich procesí na Velký pátek. Je to zvláštní spojení, protože Epitaf voní opravdu neuvěřitelně. Jako by člověk stoupal do nebe, obklopen omamnými květy řeckého jara: hyacinty, šeříky, bujné lilie a gardénie, které po celý večer toho posvátného dne šíří své nádherné vůně. A přesto – ženy říkají, že takhle vonící věci nejsou pro ně...

foto: Annuna pro Fragrantica

Je to kulturní symbol, který připomíná matky, tety, možná babičky, jež obvykle sestavují a aranžují zmíněné květiny na liturgické „lože“ pro mrtvého Krista... Je to považováno za staromódní, za staré téma v cyklických trendech parfémového světa.

V tomto ohledu měla Tuberose Gardenia jen malou šanci na komerční úspěch u svého cílového publika, tedy žen ve věku 25–50 let, alespoň na našem trhu. Proto brzy zmizela z našich břehů. Lauder pak uvedl značku Aerin a gardéniové eskapády pokračovaly jinde, bez většího ohlasu na naší straně světa. Tahle gardénie mi bude bolestně chybět, až vypotřebuji své lahvičky.
 

Úvodní znělka seriálu z roku 1995 podle výše zmíněné knihy Tři léta.

splash foto gardénií Miami Supreme via wikimedia commons, spravedlivé užití
 

Soubor autorčiných historických článků najdete pod odkazem 1001 příběhů z minulosti ZDE.