Tohle je opravdu slabý výkon od týmu Versace. Původní Eros si cením právě proto, že jeho textura je neobvyklá a zajímavá – tak trochu želé, trochu dušená. Eros Energy byl fajn, měl tah na branku a energii jako zázvorovo-citronový shot na zdraví. Ale no tak, vážně nedokážete přijít s něčím lepším než Eros Najim jako hvězdnou oudovou variaci na kořeněnou vanilku? Celá ta vůně je jen fantazie; to by samo o sobě nevadilo. Problém je, jak je provedená – zmateně a rozháraně. Čarodějnický kotel svěžesti, sladkosti, dřeva, kyselosti, těsta, koření, modré, oranžové, hnědé… Snaží se být vším, a nakonec není ničím. Vůně, která je jenom zmatek!
Eros Najim nevoní jako kombinace přírodní mandarinky, kardamomu, oudu, kadidla, pačuli a vetiveru. Návrh je sice architektonicky skvělý, ale Eros Najim je spíš vesmírný džus v té nejmdlejší a nejvzdálenější podobě – kaše ochucená radioaktivní syntetikou. Jak vlastně voní doopravdy? Pro mě je to karamel rozpuštěný v agávovém sirupu, posypaný šalvějí a zalitý sáčky černého čaje. Přecedíte-li tu břečku, vznikne vám zvláštní omáčka jménem Eros Najim. Nebo si představte čokoládovou tyčinku zabalenou do náplastí, kterou někdo nechal rozmáčet v žlabu bazénu. Vanilková? Ano, ale zároveň léčivá, slaná a sýrová jako kvasnicové nohy. A navrch spousta černohnědé břečky neznámého původu.
Myslím, že chybou bylo tvrdohlavě tlačit původní tóny Erosu do profilu, který o to vůbec nestojí. Modrozelená svěžest a sladká vanilka Erosu jsou výrazné a silné. Ve snaze o oudový efekt tým napumpoval původní složky na maximum a přidal trochu stínu. Výsledek? Svěží část je teď těžká a bez jiskry, bohatší složky působí jako na turbu a ztrácejí svou pomalou rozkoš. Opět mám pocit, že celé odvětví sleduje, jak tvoří Quentin Bisch, a myslí si, že se musí přidat do hry.
Eros Najim je další kompozice bez jasného směru a identity, která v temné vaně míchá mýdlově sladký jantar do různých odstínů taupe. Pokud jste milovníci tohoto stylu, klidně se ponořte, protože trh je jimi teď doslova zaplaven.
