Nová vůně Figue Érotique od Toma Forda působí trochu jako odbytý projekt. I když její profil trefuje řadu správných tónů v trendové kategorii slaných plážových bílých květin, přichází se zeleným víčkem a hlavně s výrazně „banana-boat“ středem, který jí ubírá na dojmu luxusního produktu. Není tu žádný zvrat; jen další fajfka v korporátním seznamu aktuálních čichových „must-have“ pro skupinu ELC. S tímto nastavením dokáže Figue Érotique odhalit dvě věci. Zaprvé, že rok 2026 nejspíš přinese další profily podobného záměru, které budou indoly s kokosem a solí používat k rozkmitání slunečných emocí lenošení mezi pískem a vzduchem nasáklým solí od moře. Zadruhé, že ELC věří, že zelené tóny mají v dezertních kompozicích ještě co nabídnout.
Fík, který ve Figue Érotique cítíme, je v rámci parfémářské tradice až nepříjemně klišovitý: listová zeleň jako hořký nástup do lepkavé, rybízově vedené ovocné noty, která se nakonec uhladí do vanilky. Není ani zvlášť realistický, ani nijak výjimečný v rámci konvencí trhu. Fíkový efekt Figue Érotique je spíš průměrný akord rozkročený mezi tropickou šťavnatostí a dřevitě-ambrovým dojmem. Právě tady se objevuje první zářez, který naznačuje slabší kvalitu: asociace míří spíš k směsím ze supermarketu než k noblese privátního salonku.
Od začátku do konce si také všimnete okázale slaného dopadu, který napodobuje část toho, co nabízí Womanity – připomíná kaviár, jenže v tomhle Tom Fordově pojetí slané delikatesy je mnohem indoličtější a mnohem víc bíle květinové. Čas jen nafukuje bílé květy do karikaturních balónků, které křičí „opalovací krém“ v nápadně americkém podání (evropská sluneční kosmetika se obvykle víc kloní k neroli, zatímco americké značky zdůrazňují masité kokosovo-banánové fasety týchž základních resortových akordů). Tom Ford sice možná uvedl jako jediný květ ylang-ylang – a ten dodává máslově klouzavou hebkost –, ale zdaleka nejvýraznějším „okvětním lístkem“ je tuberóza, která praská žvýkačkovostí, i když je jen skromně přikrytá fíkovými listy.
To, čeho Tom Ford ve Figue Érotique dosáhl, je kompozitní vzorec trendových nápadů pod praporem smyslného ovoce. Je tu sůl, která přichází z druhé vlny gurmánských kreací hledajících „speciální koření“; návrat lotionového akordu v širším zájmu o smyslový eskapismus; zeleň jako zástupný znak zdravě působící přirozenosti; a drzé ovocné tóny z cukrárny, které na té nejsladší vlně pění nostalgií.
Ve Figue Érotique lze cítit ozvěny Nomade Lumiere d'Egypte od Chloé (dřevitě-fíková), Figuier Eden od Giorgio Armani (zelená a fíková), Beach od Bobbi Brown (slaná a indolická), LA MAR House of BŌ (kokosově květinová), Lust For Sun od Juliette Has A Gun (mýdlově kokosová) a také něco z vlastní tvorby Toma Forda – Soleil Blanc (tuberóza a ambra). Ze všech je Figue Érotique nejtěžší zařadit, ale zároveň nejméně osobitá. Dělá stejný manévr, jaký dnes předvádí tolik „novinek“: balancuje mezi vším možným, aby dosáhla žádaného „amberwoodového“ efektu na čemkoli, co se v kompozici objeví nad tím.
