Podle mého názoru je Cuba od Czech & Speake výrazně růžová vůně, i když nápaditá, navzdory opačným názorům. Nemohu si pomoci, ale vnímám ji právě takto.
Tuto značku jsem si okamžitě oblíbil – zcela a ještě předtím, než jsem k jejich vůním skutečně přičichl. Je to rodinný podnik z Jermyn Street, který sice nemá půldruhého století dlouhou historii jako Penhaligon's, který tam také začínal, ani není o sto let starší jako Floris, který tam stále sídlí – ale přesto. Co by mohlo být lepší?
Tradiční britská parfumerie, která si nenuceně pohrává se současnými trendy, ale je pevně zakořeněná ve svých kořenech, je jedinečným segmentem mezery na trhu. Aby si ji člověk zamiloval, musí být nejspíš anglofil. Pro mě je to neochvějné a ironické ztělesnění anglicismu: vážné o nevážném a nevážné o vážném. Příliš pohrdáme agresivní globalizací, než abychom proti ní bojovali, a příliš milujeme svou historii, než abychom si z ní nedopřáli legraci. Pouze sarkastický postoj k okázalosti nám umožňuje estetické právo na skutečnou vznešenost.
První věc, kterou jsem o Czech & Speake řekl, byla: "Je to jako Penhaligon's, ale low key." Tyto dvě značky mají něco neuchopitelně, ale rozpoznatelně společného (možná tu kvintesenci kousavé angličtiny), ale Czech & Speake působí mladší, rošťáčtější a zábavnější, přičemž si zachovává svou strnulost – je to nepopsatelně zábavné! Je to jako mladý pankáč s vévodským vychováním. Nebo někdo, kdo tuhle vévodskou roli umí zahrát mistrně – ne hůř než Vivienne Westwoodová, požehnej jejímu rebelskému duchu.
Ve vůních této značky (mám na mysli parfémy, protože éra kolínských vod mě minula) je cosi zdánlivě naivního, přímočarého, dokonce primitivního, ale je jasné, že tento primitivismus hraje umělec dobře obeznámený s klasikou a obdařený oním klíčovým prvkem ironie, který v anglickém tvůrčím profilu určuje, když ne všechno, tak hodně. Za zdánlivou jednoduchostí – "tahle lahvička obsahuje levanduli, támhleta kůži a tady, jestli dovolíte, jsme udělali něco chytrého s tímhle fougérem" – se skrývají různé zajímavé nuance a dokonce, troufám si říct, i vtipy. Ty jsou pro někoho plně srozumitelné a dodávají vůním na přitažlivosti příjemnými, ale nenápadnými složitostmi pro ty, kteří humor nepochopili.
Proto chci svůj miniseriál o obou růžích Czech & Speake začít s vůní Cuba.
Cuba je vyloženě čichové chuligánství. Na jedné straně jsou tu doutníky, které inspirovaly Franka Sawkinse (šéfa značky) a Johna Stephena (parfuméra) k vytvoření této vůně, která je typickým gentlemanským klubovým požitkem. Na druhé straně je tu komunistická Cuba, symbol rebelie a kontrakultury od dob Fidela Castra a Che Guevary, jejichž portréty dodnes tisknou camdénští řemeslníci na trička.
Pokud však očekáváte, že Cuba bude stereotypní představou Kuby... obávám se, že vás čeká jiná zastávka. Mezi řadou tradičních, ale svérázných parfémů Czech & Speake je tento upřímně zvláštní. Kombinace nesourodých tónů je odvážně vržena dohromady a výsledkem je překvapivě vyvážená, dobře propracovaná a naprosto divoká vůně.
Snaha autora, který ji vytvořil, je skutečně obdivuhodná – a ne, nemusíte nic kouřit, abyste ji ocenili: vše je endogenní.
V podstatě je to fougère, ale velmi nápaditá a odvážná. Zároveň je to podle několika formálních znaků neo-chypre. S takovou dávkou pryskyřic, dřev a koření má dokonce poněkud orientální charakter. Žánrové hranice ji však zjevně nezajímají. Inu, jak by řekl pankáč, pojďme experimentovat – vrhněme se do toho!
Začátek tohoto ďábelského řemeslného koktejlu (který má daleko k obyčejnému Cuba Libre) je prudce kafrový a mátový, téměř léčivý. Je docela zábavný, ale vůbec ne typický pro parfém: připomíná spíše smíchový plyn.
Pokud však vydržíte počáteční léčivý a lihový výbuch, scéna se rychle ponoří hlouběji, jako Alenčin sestup do králičí nory. Před vašima očima se stává bohatší, temnější a podivnější. Bergamot dodává drsnou, koženě sametovou texturu, zatímco bobkový list přináší aromatickou, lehce pryskyřičnou ostrost; obojí je poměrně hutné a okamžitě vytváří neviditelný, ale vnímatelný stínový objem. Máta se prolíná s bobkovým listem a mění se v něco jako levanduli – světlo se nerozsvítí, ale vzduch se stává chladnějším a prostornějším. V této fázi je vůně intenzivní, aromatická, poměrně hutná, ale přesto se snadno a lahodně vdechuje.
A právě v tomto soumračném prostoru, připomínajícím obrovské podzemní sály, jako jsou konstantinopolské cisterny, kde světlo stojí ve sloupech a proniká malými okénky v kopuli, se začíná rozvíjet přízračná růže. Nemohu říci, že by byla hojná nebo příliš realistická: spíše je to růže-která-není-ale-nějak-je – magické umění, které poprvé představila legendární Lutensova Nombre Noir... kterou mi Cuba slabě připomíná. Přesto mi to dává důvod vnímat Cubu jako růžovou vůni.
Na teplém a suchém vzduchu růže slábne, ale ve vlhku a chladu se projevuje zcela zřetelně, současně se jeví jako lehká, jemná, lehce nakyslá a tmavá, tabáková: některé okvětní lístky jsou světlejší, jiné tmavší. Přibližně v této fázi si všimnete, že váš nos už delší dobu píchalo koření, hlavně dusivý bobkový list a hřebíček. Toto koření postupně přechází v elegantní dřevitě-květinový blok.
Zvláštní zmínku si zaslouží úžasné, sladce pryskyřičné kadidlo s ženským nádechem zlatavé myrhy, lehce kouřové a hořké. Je to také vedlejší hráč – rovnocenný hlas ve sboru – ale mám pocit, že tento obklopující baryton tmelí celou kompozici dohromady.
Co se týče pověstné tabákově-rumové frakce, ta tu rozhodně je, ale ani vnitřní, ani venkovní podmínky moskevské zimy neusnadňují její plné vyjádření. Možná potřebuje čistý, horký a vlhký vzduch ostrova. Nicméně i tak lze pochopit jeho mechanismus; tvoří alianci s temnějšími aspekty růže nahoře a dezertního kadidla dole, přičemž hraje ve dvou rejstřících: jako voňavý alkohol s nádechem třtinového cukru a jako doutníkový nebo rolovaný (ale ne dýmkový) tabák, který v závislosti na vnějších podmínkách může vonět buď příliš suchý a ostrý, nebo vlhký a plný. Ale opakuji, že jsem ho nedokázal přimět, aby se plně uvolnil a otevřel.
I přes tento drobný nedostatek mě šarlatová lahvička s komunistickým pentagramem a její obsah velmi potěšily. Často se setkávám s vůněmi, u nichž se tvůrci nepodařilo skloubit jednotlivé složky do harmonické symfonie – a to ani v případě zdánlivě bezchybné a bezpečné palety. Toto selhání může být způsobeno nedostatečně propracovaným konceptem nebo provedením, rozmarností kompozice vyžadující určité teplotní, vlhkostní a vzdušné podmínky nebo individuálními zvláštnostmi. To však přispívá k mému ocenění tak zdánlivě rozptýlené a chaotické vůně, elegantně shromážděné do zcela sourodého a hravého celku.
Nedokážu si představit nic podobného od současných Penhaligon's, ale od těch starých, z doby před PUIG, do jisté míry ano. Nicméně ani u nich by se tato vůně v jejich repertoáru dlouho neudržela: objevila by se jako experiment a do půl roku by zmizela z prodeje. Ale do kolekce Czech & Speake, která je mladistvější (v typicky anglickém, neglobalistickém duchu) a neokázalá, zapadá dokonale.
Tradice a výstřednost – Gomez, co víc si můžeme přát? První bez druhého je nudné, druhé bez prvního je povrchní; dohromady jsou dokonalé.
Na zdraví, dámy a pánové!
