První radosti z Milána 2024
Umění, knihy, akce

od Elena Prokofeva
03/06/24 11:40:02

Ach, ten zázrak! Ó, radost! Mohla bych jet do Milána! A nejen na Esxence 2024, ale obecně – do Milána! Od roku 2019 jsem neopustila Moskvu. Ale letos se mi to opět podařilo. Ocitla jsem se v Miláně za chladného deštivého dne, po náročném dvojitém letu, o několik dní dříve než moji kolegové, abych tyto dny strávila sama s městem...

A víte, co jsem cítila plnou silou? Čistotu a jemnost vzduchu, v němž parfémy znějí úplně jinak než v Moskvě.

Přivezla jsem si s sebou vzorky několika parfémů, které mé kolegyně obdivovaly a které jsem nedokázala pochopit a ocenit.... A tady voněly jinak. Bohatší, složitější, některé – řidší, jiné – jasnější, všechny – hutnější a sytější. Jako by je moskevský vzduch nějak zbavoval energie a barev, a v Itálii rozkvetly. A staly se snad přesně takovými, jakými měly být.

Nebudu vyjmenovávat všechny, protože to vůbec nejsou novinky, řeknu vám jen o tom nejzajímavějším objevu: Jasmin de Toscane Jacques Fath. V Moskvě to pro mě byl jen dobrý průzračný jasmín bez indolu a bez "kůry". V Miláně jsem si uvědomila, že to není jasmín, ale chubushnik, a to zvláštního druhu: když kvete, místo bílých hvězdiček dozrávají bobule, které vypadají jako žluté maliny a bílé ananasové jahody (Pineberry). V láhvi Jasmin de Toscane chubushnik kvete i plodí najednou.

V čem spočívá zvláštní kouzlo takových objevů – vím, že pro mě tyto parfémy nyní zůstanou stejně krásné, jako se mi zdály zde..... Stačí jednou poznat jejich duši.

Myslím, že parfémy jsou v tomto ohledu jako rostliny. Nechtějí kvést ve stejném klimatu. Nebo kvetou, ale kvetou málo a vybledle. Ale když je přesadíte do jiné půdy a pod jiné slunce, ukáže se, že jsou schopné kvést bohatě, jasně, voňavě.....

Protože jsem měla čas na společenské setkání s městem, procházela jsem se po něm a Miláno jen tak očichávala. Každé město vůní, každé období je jiné...... Letošní jaro v Lombardii mi voní po kolombách, pannetonech a zeleném nálevu botanické zahrady Brera.

Začnu botanickou zahradou. Nachází se nedaleko centra. A je maličká. Když ji srovnáte s jinými botanickými zahradami v Evropě a v Rusku – jsou větší a krásnější a jejich sbírky jsou zajímavější a jsou mezi nimi i starší..... Nejlepší - podle mého názoru - je univerzitní zahrada v Montpellier.

Ale i malá zahrada v Bréře, která se nachází vedle starobylé astronomické laboratoře, má svou jedinečnou tvář. Připomíná jak klášterní lékárnickou zahradu, tak botanickou sbírku bohatého evropského šlechtice 18. století. Podobné soukromé zahrady jsem už viděla.

A jejím hlavním zázrakem je její vůně. Vstoupit do dveří zahrady, to je jako překročit neviditelnou hranici mezi moderním městem a koutem minulosti, kde jsou nejen auta a letadla, ale dokonce i železnice, a kouřících nebeských továren je velmi málo. Vůně botanické zahrady Brera je jemná, ale hutná. Je především zelená, ale když si k ní přičichnete, začnete cítit uvolněnou vlhkou zem a květinové tóny, svěží a sladké. A zdá se to zvláštní, protože na první pohled nevidíte květiny, jen zeleň! Ale čím dále do zahrady jdete, tím je vůně květin zřetelnější.

A pak se konečně objeví.

Sněženky voní svěže. Jejich vůně je jemná a decentní, ale když jich kvete tolik, jako v zahradě Brera, je jejich vůně výrazná. Vlažná, sladce nazelenalá, nepopsatelná a jedinečná. Nedaleko od sněženek žloutnou narcisy, ale ty voní podivně slaběji a snad kvůli chladu je jejich vůně ostrá, s cibulovými tóny. Ta vnáší do kytice zahrady Brera obzvlášť ostrý nádech, ale vůně sněženek je tady a teď krásnější.

Odněkud se však line výrazná sladkost a z dálky se zdá být stejně banánově tropická jako sladkost ylang-ylang..... Co by to mohlo být?

Ukazuje se, že jsou to květiny, které se barvou a tvarem okvětních lístků směšně podobají ylang-ylang. Ale malé, severské, zimně-jarní. Schoulené na holých větvích bez listí jako stěhovaví ptáci na drátech. Forsythie! Vlastně ji docela dobře znám, jen se mi zdá, že tady voní silněji. A trochu jinak... Čím dál od keře, tím silnější a sladší vůně. Čím blíž, tím je pudrovější a dokonce kosmetická.

Forzýtie je sladkým srdcem zahrady Brera. Aby se však její sladkost nerozplynula v zeleni, petrichu a svěžesti sněženek, podporuje pudrově sladkou vůni forzýtie fialka. Za týden jich bude mnohem víc, za další týden se lesy pokryjí fialovým kobercem a v houštinách fialek v zahradě Brera bude mnohem víc květů a vůně bude silnější a nejspíš v soutěži zvítězí fialky forzýtie, ale zatím stále obklopují její vůni jako aura – jejich vůně je jemná, svěží a ušlechtilá .....

Ostatní květiny z těch kvetoucích nevoní – vůbec nebo teď: zmrzlé v chladu. Přála bych si vidět kvetoucí magnólie. Ale viděla jsem její poupata. Zpod prasklé sametové slupky vykukují okvětní lístky stočené do ostrého kužele, zelené, ale už s odleskem růžové, zdánlivě průsvitné a připomínající stočená mokrá křídla motýla, který se právě vylíhl z kukly: musí se ještě rozvinout a zazářit barvou, jsou zatím jen v očekávání letu... Magnólie teprve čeká na svůj rozkvět.

Hyacinty teprve přicházejí, ještě neměly čas vetknout svůj silný hlas do květinového chóru.

LOST_HORIZON

08/21/22 08:05

Botanická zahrada Brera byla nejednou zasvěcena parfémům. Dokonce jsem o něčem takovém psala. Teď vám ale nebudu vyprávět o těch oficiálně zasvěcených, ale o těch, které voní letošním chladným březnem. Sotva jsem vstoupila do dveří zahrady, sotva jsem se nadechla vůně, vzpomněla jsem si na La Pausa Eau de Parfum Chanel: EDT verze se mi líbila víc, ale v EDP verzi je zelenější a květinové tóny jsou sladší, je studená, ale nemá pocit vlhké mlhy a jakési průzračnosti jako v EDT.... Jemná, zelená, vonící po jarních květinách a troše pudru, La Pausa Eau de Parfum Chanel je jako vzduch botanické zahrady, prosycený zelení a svěžestí sněženek.

Stačí udělat pár kroků vpřed a vlny vůně vykopané země, vlhkých dřevitých kmenů a fialek připomínají Sienne l´Hiver Eau D'Italie.

Perlemutt

06/17/23 01:09

A když se ještě více přiblížíme k forzýtii, její silná sladká vůně, mísící se se zelení, svěžestí, hořkostí a zemitostí, evokuje Yves Saint Laurent: zářící aldehydy a chypre hořkost, zeleň a mech, pačuli zemité tóny a pudrové tóny kořene kosatce. A mnoho sladkých odstínů – broskev, zimolez, medová švestka, gardénie, ylang-ylang..... A jarní hyacint, který se v zahradě Brera nevyskytuje. A narcisy, které se v Yves Saint Laurent nedeklarují, ale které tam cítím.

Další dvě milánské vůně jsem zachytila ze dveří cukráren. A protože opravdu ráda ochutnávám - a hlavně čichám! - národní jídlo, s chutí jsem snědla colombu a kousek panettone. Nebylo to mé první setkání s tradičními lombardskými pochoutkami, ale poprvé jsem je přirovnala k parfému.

Pannetone je milánský vánoční kulich s mandlemi, rozinkami a kandovaným ovocem. Kandované ovoce je nejčastěji oranžové. Ve správném panettone však nejsou v těstě, ale nahoře, na čepičce, smíchané s moučkovým cukrem a mandlemi. Mandle jsou mleté v těstě, mandle na čepičce jsou celé. A těsto se také namáčí ve vodě s rumem a cukrem. Panettone má pevnou hnědou kůrku. A těsto je pórovité, vlhké a ideálně žluté od šafránu, ale dnes se šafrán používá zřídka: je příliš drahý.

Colоmba

Colоmba je velikonoční chléb. Může být malý jako dlaň nebo velký jako koláč. Navenek je stylizován pod ptákem (velmi hrubě, ale přece), odtud název: holubice. Při přípravě kolomby je důležité použít čerstvou, pak bude těsto křehké, nadýchané, vzdušné. Do těsta colomby se vmíchá kandované citronové nebo pomerančové ovoce a "hřbet" se potře mandlovou polevou a hustě vyloží mandlemi.

Jak mi vysvětlil jeden francouzsky mluvící cukrář, colomba se od pannetone liší především tím, že těsto colomba obsahuje pomerančové a citronové kandované ovoce, zatímco pannetone obsahuje rozinky. Je samozřejmě možné připravit colombu s rozinkami a pannetone bez nich, ale to by bylo špatně.

Zdálo by se, že pannetone a colomba jsou si podobné, ale pannetone má silnější, sladší a mírně alkoholickou chuť, zatímco colomba voní jemně citrusově a mandlově.

V À L'Ombre des Amandiers Jeanne en Provence cítím jemnou citrusovou chuť colomby: je v ní lehké vzdušné těsto, mandle, cukrová poleva, kandovaný pomeranč a citron..... Další jemnost dodávají pudrové a laktonové tóny a pocit těsta, lahodné pečenosti – sladká a olejovitá vůně lískových oříšků.

Dolorosa

09/07/19 04:49

Slavnostního, chutného a elegantního ducha milánské kolomby přenáší Rubia Sucrée Francesca dell'Oro: méně než À L'Ombre des Amandiers Jeanne en Provence, protože je příliš koncentrovaná, ale přesto se mi okamžitě vybavila..... Rubia Sucrée Francesca dell'Oro má také nejvíce citrusového kandovaného ovoce, a to jak pomeranče, tak citronu najednou. Pocit vzdušného těsta zprostředkovávají sladké, suché a pudrové fazole tonka a jemnou kůrku dokonale chlebové santalové dřevo. A vanilka a mandle s pevnou až křupavou cukrovou polevou!

Nejlepší panettone je rozhodně Panettone Milano Fragranze: úchvatná autentičnost! Je možná sladší než panettone, které jsem ochutnala včera, a je v něm příliš mnoho pomeranče a přebytek rum..... Přesto je přesně tak lahodný jako pravý panettone, a dokonce vyvolává pocit sytosti. Ve své gurmánské povaze je Panettone Milano Fragranze dokonce přehnaný! A přesto ji budete chtít aplikovat znovu a znovu, svádí vás jako opravdová lahůdka.

Licette

01/11/24 04:23

Z vůní, které jsou stále k dostání (i když ne všude stejně snadno sehnatelné), mi Un Jour a St-Jean-de Luz Parfums et Senteurs du Pays Basque přijde podobná Pannetone. Je v ní příliš mnoho koření, zejména skořice, ale to parfém zatraktivňuje a zprostředkovává pocit sladkého těsta s rozinkami namočenými v rumu ještě lépe než Panettone Milano Fragranze. Jinak má vše, co potřebujete: mandle a cukr, vanilku a alkohol a vůni pevně upečené kůrky.

...A to mám před sebou ještě Esxence 2024, takže mě čekají další radosti a objevy.