Italský parfumér Claudio Zucca uvedl loni na trh vlastní řadu parfémů, která nyní zahrnuje sedm parfémů. Měl jsem to potěšení a čest se s ním setkat, přivonět si k jeho výtvorům a některé z nich si zamilovat. (Můžete se podívat na mou recenzi na Velvet Rose.) Nedávno jsem se s ním opět setkal v Miláně a trochu jsme si popovídali o tom, jak to u něj všechno začalo, a skončili jsme u novinek o nadcházejících uvedeních na trh.
Claudio, jsem velmi zvědavý na váš příběh. Jednou jste mi řekl, že vám parfém zachránil život. Proč?
Parfémy mi zachránily život, protože to byla jediná věc, která mi pomohla dostat se z velmi temné situace. Vždycky jsem se o vůně velmi zajímal, protože na mě měla vliv moje matka. Ta mě naučila všechno o parfémech. Byla pro mě matkou i otcem, byla pilířem mého života. Bohužel jsem ji v roce 2016 ztratil. Jediný způsob, jak se z této temnoty dostat, jsem našel v parfumerii. Začal jsem být neschopný spát. Nemohl jsem jíst a byl jsem ve velmi těžké psychické situaci s depresemi. Mám dvě děti a musel jsem tu pro ně být, ale všechny povinnosti, všechny problémy... cítil jsem se jimi zavalený. Měl jsem pocit, že nemám podlahu pod nohama. Tak jsem šel k lékaři a ten mi řekl: "Claudio, musíte si najít něco, co vám pomůže soustředit se na něco jiného." Tak jsem začal s parfémem, protože bez něj jsem nikdy nemohl vyjít z domu. Moje matka se se mnou vždycky dělila o každý parfém, měla jich spoustu. Miracle od Lancôme byl její oblíbený, její charakteristický parfém. Parfém byl pro mě způsob, jak najít zpět něco, co jsem v sobě ztratil. V noci, když moje rodina spala, jsem sedával na židli a studoval esenciální oleje a čichal, tvořil, míchal. Pomáhalo mi to soustředit se na něco jiného.
Než jste začal míchat vonné látky, dělal jste si nějaký průzkum v knihách?
Ne, vlastně jsem začal mícháním. Každý druh vůně je pro mě něco, co si přináším z dětství. Měl jsem ve zvyku se všeho dotýkat a čichat k tomu. Když jsem byl malý, moje matka mi vždycky říkala, že je to neslušné. Ale pro mě to byl přirozený způsob, jak vnímat stůl, kámen, květinu... To mi nejspíš pomohlo vytvořit si určitý čichový archiv a díky tomu jsem si dokázal v každé životní situaci spojit určitou pachovou atmosféru. Začal jsem tedy něco míchat příležitostně, ale v určitém okamžiku jsem začal vytvářet něco, co mě dokázalo vrátit do vzpomínek.
Takže když jste s tímto procesem začínal, nikdy jste neměl v úmyslu stát se parfumérem?
Ne, to rozhodně ne. Byla to spíše terapie, která mi pomohla znovu se napojit na život a být více při zemi. A také zachránit vzpomínky. Každý parfém, který vyrobím, spojuji se vzpomínkou na místo nebo osobu, kterou jsem znal. Pak jsem začal tyto věci studovat a hlouběji jim rozumět. Tato vášeň mi zabrala tolik času, že jsem se rozhodl učit se dál. Studoval jsem sám, jsem parfumér samouk.
Je to dlouhý a pečlivý proces míchání a selhávání...
Ano, udělal jsem spoustu chyb, vyplýtval spoustu materiálu... Ale myslím, že je to nejlepší způsob, jak se něco naučit.
Myslím, že učit se z vlastních chyb je těžké a je to dlouhý proces učení, ale také to vytváří velmi specifický a osobní styl práce v parfumerii.
S tím naprosto souhlasím. Někdy chyby přidají něco, co můžete využít, a také díky nim můžete najít něco nového. A to je velmi zajímavé.
Někdy uděláte chybu a ta chyba krásně voní. Z té nečekané věci možná nevyrobíte vůni, kterou jste plánoval, ale můžete začít něco inovativního.
To je kouzlo.
Co vám v procesu učení připadalo obtížnější?
Dělám hodně pokusů a vzorků. Myslím, že jsem nikdy předtím nevyrobil více než 50 vzorků vůně. Jsem architekt, takže si všímám mnoha detailů. Jsem velmi precizní a často jsem na sebe velmi přísný. Když začínám něco tvořit, mám jasnou představu o tom, co chci udělat. Když ale začnu míchat a nemůžu dosáhnout toho cíle, který jsem chtěl, jsem velmi frustrovaný.
Jak probíhá váš proces míchání?
Vždy začínám výběrem materiálů, se kterými chci pracovat. Než je začnu míchat, vždy si napíšu vzorec a pak něco přidám nebo uberu. Někdy vzorec zachovávám se stejnými materiály, ale něco změním. Obecně je moje práce velmi plánovitá.
Kdy jste si uvědomil, že se stáváte parfumérem a že by to pro vás mohl být byznys?
Začal jsem to dělat jen pro sebe, ale pak jsem začal své výtvory ukazovat některým svým přátelům a rodině. A překvapivě mi všichni, kteří k mým vůním přičichli, říkali, že z nich vyčetli, co jsem chtěl vyjádřit. Cítili, co jim prostřednictvím vůně říkám. Začal jsem tedy vyrábět parfémy pro přátele a lidi, kteří mají parfémy rádi. Dokud jsem nepotkal někoho z parfémářského průmyslu, kdo mi řekl, že se o tyto výtvory musím podělit, vyprávět své příběhy a umožnit, aby se i ostatní cítili lépe. A bylo krásné vidět lidi, které moje parfémy katapultovaly do jejich vlastních vzpomínek. Mohli cítit spojení s pocity, které jsem do svých vůní vložil. Bylo to úžasné; mám z toho husí kůži.
Vaše parfémy vyprávějí o vašich vzpomínkách. Ukazujete jimi ale světu celé své já, nebo si necháváte nějaké tajemství?
Moje výtvory jsou tvořeny právě proto, aby lidé věděli, kdo jsem. Moje vůně jsou mým odrazem jako v zrcadle. Jsem tichý člověk. Takže chci, aby to moje výtvory reprezentovaly. Moje parfémy jsou kousky mě samotného; ukazují lidem, jaký jsem a jak pracuji. Moje vůně nekřičí, ale jsou velmi asertivní.
Nyní máte pod svým jménem na trhu sedm parfémů, ale chystáte se představit dva nové. Co nám o nich můžete říct?
Na trh je uvedu v březnu. Jedna je silně květinově živočišná s mimózou. Druhá je sladší a gurmánská, jako pocit sušenek a obilovin, s prvkem otrub a čokolády.
