Shalimar oslavil své stoleté výročí a já jsem si tuto událost nemohl nechat ujít. Jako sběratel a historik domu Guerlain sbírám různé edice této vůně a vždy mě udivuje dlouhověkost, síla a potenciál skvělé receptury Jacquesa Guerlaina.
Ačkoli byla vůně oficiálně představena veřejnosti na pařížské výstavě dekorativního umění v roce 1925, kde její neuvěřitelná křišťálová lahvička, navržená bratrancem parfuméra Raymondem, získala první cenu, Jacques na receptuře pracoval již dlouho před tímto datem.
Guerlain má nyní krásnou legendu, že Shalimar byl objeven téměř náhodou, když Jacques při práci s novou syntetickou surovinou, ethylvanilinem (který měl koncentrovanou vůni vanilkových bobů), přidal tuto surovinu do flakónu levandulové fougère Jicky. Koncentrace přidané suroviny byla příliš vysoká, ale tento odvážný experiment vedl k vytvoření komplexní orientální vůně s hlubokou, tmavou, pryskyřičnou vanilkovou základnou.
Za touto krásnou legendou se však skrývá několik let pečlivé práce na receptuře nové vůně. Inspirací jí byl milostný příběh mughálského vládce Šáha Džahána a jeho manželky Mumtaz Mahal, stejně jako majestátní mauzoleum Tádž Mahal a nádherné zahrady Shalimar v Láhauru, které jí byly věnovány.
Jacques údajně začal pracovat na této vůni po návratu z cesty do Indie, kde ho ohromila krása zahrad Shalimar a velkolepost Tádž Mahalu. V četných digitalizovaných zdrojích o životopisu parfémáře jsem však dosud nenašel žádný dokumentární důkaz o této cestě. Nejpravděpodobněji se jednalo o chytrý marketingový tah – jeden z prvních svého druhu, ale mimořádně účinný.
Je pravděpodobnější, že Justin Dupont, parfémový chemik a Jacquesův dodavatel, vyprávěl svému partnerovi tento krásný příběh během prezentace nové molekuly ethylvanilinu. I to byl poměrně účinný PR trik.
Příběh o vzniku flakónu zaujímá v legendě Shalimar zvláštní místo. Raymond Guerlain, Jacquesův bratranec, jej navrhl speciálně pro Mezinárodní výstavu v roce 1925, kde byla naplánována dlouho očekávaná premiéra nové vůně.
Flakon Chauve-Souris („netopýr“) navržený ve stylu art deco byl odlitý do tvaru ovocné mísy. Jeho zátka byla natřena sytě modrou barvou, symbolizující noční zahrady a vodní cesty Shalimaru. Flakon byl dále inspirován stúpami typickými pro období Mughal.
Podle oficiálních informací značky byla vyrobena mistry skláři v Baccaratu. Při bližším zkoumání však v této legendě objevíme několik podivných nepřesností.
Nejprve se podívejme do knihy Guerlain od Michèle Atlas a Alaina Monniota, vydané v roce 1997. V části popisující Le flacon Chauve-Souris („Netopýr“) najdeme chronologický seznam sklářů, kteří tyto lahvičky vyráběli.
První záznam, kupodivu, je datován rokem 1924 a je přiřazen Pochet & du Courval s podivnou poznámkou „Zrušeno“. Avšak ani Baccarat nezačal sériovou výrobu v roce 1925, ale až o rok později.
Kromě toho se na aukcích sběratelského skla občas objevují velké, 30–40 cm vysoké exempláře lisovaného skla Chauve-Souris (z roku 1925, vyrobené v manufaktuře Pochet & du Courval). To potvrzuje, že Pochet & du Courval skutečně vyráběl velké faktice (vystavované verze) v roce 1925, ale bohužel v digitálních zdrojích nebyl nalezen přímý důkaz, že tyto konkrétní láhve zdobily výstavní pavilon Guerlain.
Kromě těchto dvou byla láhev s netopýřími křídly pro Shalimar odlita v průmyslovém měřítku v manufakturách Les Cristalleries de Nancy, La Verrerie de Romesnil, Les Verreries Brosse a mnohem později v manufaktuře Saint-Gobain des Jonqueres.
Na světové výstavě v roce 1925 tak parfém Shalimar a jeho flakón sklidily obrovský úspěch: kompozice byla oslavována jako ztělesnění „nového luxusu“, spojující tradici orientalismu s moderními uměleckými styly. Kritici poznamenali, že Shalimar byla jednou z prvních vůní, která orientální téma přijala nejen jako exotický dekorativní motiv, ale jako ucelený umělecký koncept. Její úspěch na výstavě upevnil postavení Guerlain jako jedné z předních francouzských parfumérských domů a proměnil Shalimar v mezinárodní symbol éry art deco.
Díky Raymondovu přestěhování do Spojených států, kde rozvíjel podnikání značky na jiném kontinentu, navíc prudce vzrostly prodeje Guerlainu, a zejména Shalimaru. Pro Američany se Shalimar stal prakticky synonymem pro Guerlain a po mnoho let sloužil jako vlajkový produkt značky. Tento úspěch se následně rozšířil na všechny kontinenty a již po celé století je Shalimar nejen jednou z nejprodávanějších vůní značky, ale také nejznámější vůní na světě.
Tento příběh ohromujícího úspěchu však měl i své temné stránky. Například soudní spor z roku 1927 s britskou parfumérskou a kosmetickou společností DuBarry Perfumery Co. Faktem je, že dlouho před oficiálním uvedením nové vůně na trh měla tato společnost kosmetickou řadu, která se také jmenovala Shalimar. Byly nalezeny reklamní brožury těchto produktů z roku 1916. Kvůli právnímu sporu nemohla společnost Guerlain oficiálně dodávat parfémy pod názvem Shalimar do Velké Británie. Tak vznikly slavné lahvičky č. 90, č. 91 a č. 92, které dnes vyvolávají mezi sběrateli na aukcích parfémů zuřivé přihazovací války.
Aktivní fáze konfliktu a právního sporu proběhla v letech 1927 až 1930, po nichž se Guerlainův Shalimar znovu objevil na pultech obchodů ve Velké Británii. Bohužel v digitalizovaných zdrojích není žádná zmínka o právním řízení ani o konečném rozhodnutí. Možná DuBarryho ochranná známka v 30. letech vypršela, nebo se strany jednoduše dohodly na kompromisu – tato tajemství jsou nyní uložena pouze v oficiálních archivech britských soudů.
Shalimar byl původně uveden na trh jako parfém v lahvičkách Chauve-Souris („Netopýr“). Před válkou se však plnil také do lahviček Quadrilobe („Čtyřlístek“), Bouchon Coeur (s uzávěrem ve tvaru obráceného srdce), Petit Beurre („Malé sušenky“) a Borne („Hraniční kámen“).
Sklárna Pochet & du Courval vyvinula novou láhev Le Flacon de Guerre speciálně pro hromadnou výrobu cenově dostupných lahví, aby uspokojila rychle rostoucí poptávku. Tyto flakony, často mylně považované za „vojenské“ flakony z první světové války, jsou nyní speciálně označeny rokem 1937 – rokem jejich vzniku – aby se předešlo záměně mezi sběrateli. Byly určeny pro export, pro prodej v obchodních domech v USA a Velké Británii. Jejich objem se pohyboval od 10 do 250 ml.
O něco později byla do parfémové řady přidána tradiční kolínská voda Guerlain. Zpočátku Guerlain používal pro své kolínské vody univerzální flakon Le flacon Goutte („kapka“). Byl sériově vyráběn v továrně Pochet & du Courval v různých velikostech, od 50 ml až po jeden litr.
Teprve v roce 1936 byla představena slavná Le flacon Montre („hodinky“), která je dnes spojována s touto koncentrací. Její objemy byly ještě působivější – od 50 ml až po dva litry (tento největší objem byl přidán o něco později, v 70. letech).
Shalimar si rychle získal popularitu a téměř okamžitě rozšířil svou řadu parfémů a kosmetiky. Například představil tekutý aromatický vlasový krém (Fluide pour les cheveux). Tato lehká, olejová, dvoufázová tekutina měla jemnou vůni Shalimar a díky olejům ve svém složení dodávala vlasům lesk.
Luxusní skleněná lahvička Le Stilboïde, navržená ve stylu art deco, sloužila jako dekorace do koupelny, stejně jako matná lahvička Le flacon poudreur, určená pro parfémovaný pudr. Tato řada zahrnovala také parfémovanou Lotion Végétale, balenou v jednoduché lahvičce Le flacon.
Shalimar však dosáhl vrcholu popularity v poválečných letech. O tom si povíme v druhé části našeho průzkumu odkazu této legendární vůně.
