Shalimar Guerlain: Stoletá legenda. Část 2
Sloupky

od Julia Lukyanenko
12/30/25 10:06:03

Přečtěte si první část série: Shalimar Guerlain: Sto let stará legenda
 

V době vypuknutí druhé světové války patřil Guerlain k největším parfumérským společnostem své éry. Jeho vůně se vyvážely nejen na evropské a asijské trhy; díky intenzivní práci americké pobočky se produkty dostávaly i do velkých obchodních domů v USA a ve Velké Británii. Parfémy se tak začaly přesouvat z exkluzivní, drahé kategorie na masový trh.

Aby dům uspokojil rostoucí poptávku, uvedl novou koncentraci—eau de toilette—toaletní vodu. Zpočátku se však vyvážela pouze do zahraničí. Katalogy domu zmiňují první uvedení eaux de toilette v letech 1937–1938, ale jen pro americký a britský trh. Shalimar patřil k prvním značkám Guerlain, které dostaly koncentraci eau de toilette, spolu s Mitsouko a L'Heure Bleue. Tyto tři pilíře tvořily základ maloobchodního impéria vybudovaného ve 30. a 40. letech.

V archivech sklářské firmy Pochet & du Courval, která tehdy pro Guerlain vyráběla levné flakony ve velkých sériích, lze najít zmínku: „flacon pour Eaux de Toilette, création spéciale pour GUERLAIN, 1937”. A flakon použitý pro první Shalimar eau de toilette v roce 1937 byl Flacon de Guerre (druhá verze).

V těchto letech začal Guerlain ve Spojených státech masivně inzerovat. Saks Fifth Avenue, Altman's a Lord & Taylor hlásaly: „NOVINKA! Guerlain Toilet Waters – Shalimar, Mitsouko, L'Heure Bleue.“

Díky rozšiřování svého maloobchodního impéria Guerlain přežil válku i roky okupace. Ačkoli byla továrna v Bois-Colombes v prosinci 1943 při náletech téměř zcela zničena, práce na tvorbě nových vůní i výroba nejúspěšnějších stálic pokračovaly. Už v roce 1947 se v Courbevoie otevřela nová moderní továrna, která v následujících letech dokázala pokrýt stále rostoucí poválečnou poptávku po parfémech a dalších vůních.
 

Letecký pohled po bombardování ve Vire v Normandii, 1944

V poválečných letech byla poptávka po parfémech domu tak vysoká, že si vyžádala masovou výrobu levného, standardizovaného skla. V té době vyvinuli skláři Pochet & du Courval a Saint-Gobain novou dostupnou lahvičku pro masový trh—Le flacon de sac („deštník“), čtvrtuncovou (7,5 ml). Vznikla, aby pokryla zvýšenou celosvětovou poptávku po této koncentraci u všech oblíbených vůní domu.
 

Chauve-Souris flacon / netopýří flakon
 

U Shalimar, nejpopulárnější vlajkové vůně na světě, si však Guerlain ponechává ikonický „netopýří“ flakon (Chauve-Souris)—design, podle něhož dnes zákazníci značku okamžitě poznají. Jeho jedinečný „orientální“ tvar a personalizovaná etiketa, která odkazuje na ornamentiku kupole Tádž Mahalu, dokonale ladí s bohatou orientální formulí vůně. Sériově vyráběné flakony dodávají ti samí skláři—Pochet & du Courval a Saint-Gobain—a pokrývají rostoucí poptávku na několika kontinentech.

Zároveň se parfémové koncentrace Shalimar plnily do standardizovaných 7,5ml „deštníkových“ flakonů (Le flacon de sac) a později do 15ml flakonů „Amphore“ („rosebud“). Jedinou personalizací u těchto flakonů byla sytě fialová krabička, stejně jako u flakonů Chauve-Souris. Shalimar eau de toilette se stáčel do flakonů goutte a kolínské vody do flakonů montre. Krabičky pro tyto koncentrace už nebyly upravené speciálně pro Shalimar.
 

Amphore flacon / flakon „rosebud“
 

Ve své sbírce mám všechny výše zmíněné flakony, stejně jako mnoho zkumavek od kolegů parfumérských nadšenců. To mi umožnilo vytvořit si vlastní „pozorovací systém“ pro Shalimar v parfémových koncentracích.

Ve znalostech o parfému před začátkem 60. let mám teoretickou mezeru. Vzorky ze 60. let—většinou z flakonů Chauve-Souris od Baccarat a Pochet & du Courval—však nesou určitou rodinnou podobnost s Jicky. Žádný z exemplářů ze 60. let, které jsem zkoušel, neměl výraznou citrusovou hlavu, ale Shalimaru to vlastně nikdy neublížilo. V těch letech je skrz hutnou vanilku a viskózní tmavé pryskyřice zcela zřetelně vidět poněkud drsná levandulová kostra původní fougèrové kompozice.

Porovnal jsem tyto vůně se starými parfémy Jicky ze 70. let i s moderními vydáními—u vintage je ta rodinná podobnost mnohem silnější. Moderní jsou až příliš „zakonzervované“ a postavené z jiných materiálů. Překvapivě se ale ukázalo, že vydání Shalimar v „deštníkových“ flakonech ze 70. let jsou nejlehčí a nejbohatší na bergamot. Ať jsem zkoušel kolik chtěl, vždycky jsou jednoduché, lehké, citrusově-dřevité, s velmi suchou, lehkou a překvapivě jasnou vanilkou.
 

Flacon de Sac / deštníkový flakon

Nejblíž jim z jiných vydání jsou „netopýří“ flakony Saint-Gobain (Chauve-Souris) ze stejného období. Mají stejnou lehkou bergamotovou jiskru a drsné, suché dřevo, ale vanilka je tmavší a v základu je dostatečný stín bohatých pryskyřic a ambry.

Ve flakonech „amphora“ ze stejné doby jsem narazil na parfémy bez zjevné citrusové linky: s dokonalou tmavou, drsnou vanilkou jako z lusku a hustým, těžkým oblakem pryskyřic, ambry a kouřového dřeva. Krásné, ale trochu smutné—možná právě kvůli absenci lehkého, slunečného bergamotového akcentu v úvodu.

Samozřejmě jde jen o výsledek mnoha let pozorování a testování; každý flakon z těch let je z mnoha důvodů jedinečný. Jedno jsem si ale všiml a mohu to s vysokou mírou jistoty říct: v „deštníkových“ rozprašovačích (Parapluie) ve zlatých pouzdrech z 80. let a ve flakonech Saint-Gobain „myš“ ze 70. let jsem často nacházel lehčí, bergamotově-dřevité edice. Baccarat je vždy nejtmavší, nejhutnější a nejintenzivnější. Všechno ostatní je otázka štěstí a kondice každého jednotlivého flakonu.

Statistika u eaux de cologne z téže éry je úplně jiná. Téměř vždy, bez ohledu na barvu krabičky—modrou, „kofeinovou“ nebo „parketovou“—se „hodinkové“ flakony (Montre) vyznačovaly dokonalým zachováním. Zářivý, bergamotem prosycený úvod podpírá lehká a vzdušná, suchá, mírně sladká vanilka jako z lusku, po níž následuje perfektně vyvážený základ z ambry a pryskyřic. A pokaždé je mezi jednotlivými bloky spousta vzduchu a prostoru. Výjimkou je hranatá kolínská láhev „Le Flacon de Voyage“, kde jsem narazil na pár spíše levandulových, „jickyovských“ verzí.

Guerlain uvedl své první sprejové flakony už v 60. letech. Zpočátku byl rozprašovací mechanismus zabudovaný do víčka, takže tvořil nedílnou součást flakonu. Tyto flakony neměly zvláštní název a v dokumentaci domu se uváděly jednoduše jako „Spray Eau de Cologne“. Vyráběly se sériově a kromě Shalimar obsahovaly i všechny tehdy populární vůně. Právě tento sprejový flakon Shalimar Eau de Cologne však dnes patří k těm, které se na aukcích objevují nejčastěji.

O něco později se rozprašovač objevil i u eaux de toilette. Zpočátku se prodávaly v kovových „kostičkovaných“ pouzdrech. Ta byla standardizovaná napříč nejpopulárnějšími vůněmi té doby. Kromě Shalimar se v těchto pouzdrech objevily také Mitsouko, L'Heure Bleue a Chamade. Další vůně následovaly později a dostaly na pouzdrech vlastní personalizované vzory.

V 80. letech Guerlain usiloval o standardizaci a postupně nahrazoval malované neprůhledné flakony zlatými. Existovaly v různých provedeních, přizpůsobených různým objemům a dokonce i koncentracím. Pro sprejové parfémy byly zvláštní pouzdra a u eaux de toilette se na dno flakonu lepila odpovídající nálepka—značce to ušetřilo miliony za vývoj unikátních flakonů. Byl to předchůdce dnešních doplňovacích flakonů. Jen tehdy šlo o pouzdra z masivního zlatého kovu.

Ve stejných letech Guerlain vyvinul novou koncentraci. Trhy rostly, ale rostla i konkurence a napříč kontinenty zuřily marketingové války. Dům musel být v čele pokroku, a tak se zrodil Parfum de Toilette—frankenstein parfémového světa, sešitý ze zbytků parfum a eau de toilette.

Z rekonstruovaných katalogů Guerlain vyplývá, že prvním maloobchodním uvedením s tak neobvyklou koncentrací byla Nahema. Její komerční úspěch otevřel cestu nové produktové kategorii. Shalimar byl první ze stávajících kompozic, který byl do této koncentrace přeformulován v roce 1986.

Známější koncentrace Eau de Parfum (EDP) se v katalozích Guerlain objevila v roce 1990. Dámská vůně Samsara a pánská vůně Héritage byly první, které nabídly dvě zcela odlišné koncentrace (Eau de Toilette a Eau de Parfum). Všechny ostatní vůně se pak postupně převáděly na novou koncentraci.

Proto se dnes na aukcích objevuje tolik přechodových flakonů, u nichž kódy šarží, krabičky, flakony i koncentrace neodpovídají oficiálním katalogům značky. Všechno se měnilo ve vlnách, podle toho, jak do továren přicházely nové objednávky na zásilky pro různé distributory. Je fascinující narazit na exempláře, kde ani krabička, ani flakon nesedí ke kódu šarže. Není to tím, že by šlo o padělek, ale právě těmito výrobními „přešlapy“ v přechodových obdobích. O to zajímavější je najít nelogický flakon a správně ho datovat.

Na prahu nového tisíciletí tak Shalimar dorazil ve známých koncentracích—Parfum, Eau de Parfum (EDP), Eau de Toilette (EDT) a Eau de Cologne. Ano, flakony i obaly se několikrát změnily. V roce 1995 však lehčí koncentrace Shalimar konečně přijaly jediný tvar flakonu—Le flacon des eaux Shalimar. Odlévaný ve stejných manufakturách Pochet & du Courval a Saint-Gobain je to mírně upravená verze flakonu Chauve-Souris od Raymonda Guerlaina: s užšími, více klesajícími rameny a bez typické stupňovité patky. Stejný tvar používá celá koupelová řada Shalimar.

Tím končí „zlatá“ éra Shalimar. A nové tisíciletí lze nazvat „érou nového marketingu a limitovaných edic“. Ale o tom si povíme v další části našeho příběhu.