V článku o Elizabeth Arden a britských letuškách jsem zmínila mezinárodní letiště Shannon, které leží v irském hrabství Clare. Právě tady byl v roce 1947 otevřen vůbec první duty-free obchod v dějinách. Shannon je významným dopravním uzlem a nejzápadnějším mezinárodním letištěm Evropy, které svou bezcelní zónu zpřístupnilo dva roky po zahájení prvního pravidelného transatlantického letu společnosti American Overseas Airlines. Takto vypadá letiště dnes.
Myšlenku duty-free vymyslel Brendan O’Regan, irský podnikatel a výrazná veřejná osobnost, který se zasloužil nejen o rozvoj samotného letiště Shannon, ale i okolního regionu a stál u zrodu mnoha inovací v celosvětové letecké dopravě. Jak si v roce 1957 povšiml Coleman Journal, geografická poloha Shannonu – zhruba 500 mil západně od Paříže a Londýna, přímo mezi New Yorkem a Londýnem – z něj činila ideální místo pro mezipřistání a doplnění paliva před dlouhým transatlantickým letem. Tehdy se z obřích letištních nádrží prodalo ročně asi pětadvacet milionů galonů benzínu bez celních poplatků, i když irská vláda vybírala menší koncesní poplatek. Duty-free tedy přinášelo příjmy nejen z prodeje zboží jako whisky, parfémů či kravat, ale také z prodeje pohonných hmot.
V Sovětském svazu se duty-free obchody objevily až v letech 1988–89 jako společný projekt Aeroflotu a irské společnosti Aer Rianta. Předtím, než se duty-free objevilo na letištích Šeremeťjevo a Pulkovo, existovaly zde prodejny Beriozka, kde úroveň služeb zůstávala hluboko pod očekáváním.
Sovětské duty-free byly určeny pro cizince a zde je ukázka tehdejšího ceníku parfémů. Pro srovnání vedle něj najdete i ceny alkoholu. Ceny byly stanoveny v tzv. devizových rublech. Podle oficiálního kurzu se jeden takový rubl rovnal zhruba jedné libře šterlinků, třem německým markám nebo jednomu a půl americkému dolaru. Přijímala se jakákoli tvrdá měna (běžné rubly neplatily), a to v hotovosti nebo kartou.
Vraťme se ale zpět do Shannonu. I dnes, skoro po osmdesáti letech, tu najdete alkohol, cigarety, čokolády, oblečení, brýle, elektroniku, doplňky – a mezi vůněmi má v obchodě i na webu výsadní místo pult Jo Malone, kde vám poradí tým odborníků této značky.
V tomto videu se můžete vydat na virtuální prohlídku celého obchodu.
Ráda bych vás teď přenesla do roku 1969. V říjnu toho roku zveřejnil americký Vogue cestovní reportáž o Irsku, kde se zmiňuje, že Aer Lingus provozuje noční lety z New Yorku do Shannonu ve 21:30. Cesta trvala asi šest hodin a magazín popisoval letiště jako rozlehlý, moderní mezinárodní bazar, kde mohou cestující nakupovat bez cla.
Mám katalog duty-free ze Shannonu z let 1969/1970 určený pro diplomaty, který jsem kdysi koupila na eBay.
Brožura uváděla, že letištní duty-free nyní slouží i členům diplomatického sboru. Většinu položek z katalogu bylo možné nechat zaslat běžnou nebo leteckou poštou, podle přání. Pro rozměrnější zboží, například bedny alkoholu, byla k dispozici námořní přeprava.
Nabídka zahrnovala všechny možné alkoholické nápoje, čaje a sušenky, sýry a masové konzervy, čokolády i zavařeniny. A dokonce i to, co je dnes považováno za velký trend – džemy s alkoholem. Dovolte mi je, pro domácí archiv, vyjmenovat: marmeláda s brandy, marmeláda s curaçaem, švestkový džem s ořechem a brandy, rybíz s portským, ananas s rumem.
Dále tu byly cigarety, sluneční brýle, holicí strojky, dalekohledy, fotoaparáty, švýcarské armádní nože, zapalovače, manžetové knoflíčky, porcelán, svetry, šály a vlněné tartanové oblečení.
A teď k parfémům. Těmto stránkám by se měli závislí na vůních a vášniví sběratelé vintage raději obloukem vyhnout – hrozí, že propuknou v hořký pláč.
Seznam zabírá čtyři celé stránky. Najdete zde značky jako Chanel, Guerlain, Christian Dior, Dana, Lanvin, Guy Laroche, Jean Patou, Revillon, Millot, Hermès, Nina Ricci, Weil, Worth, Marcel Rochas, Jean D’Albret, Le Galion, Balmain, Yves Saint Laurent, Lancôme, Carven, Givenchy, Balenciaga, Grès, Caron a Raphael – celkem 25 značek.
Ceny byly uvedeny v amerických dolarech i britských librách, a to ještě podle starého systému šilinků a pencí. Podle inflační kalkulačky odpovídá jeden americký dolar z roku 1969 zhruba devíti dnešním, ale podle mého názoru je inflace právě v segmentu parfémů mnohem výraznější než průměrná.
Jaká rozmanitost objemů a koncentrací! Například Miss Dior parfum byl k dostání jak ve flakonku o čtvrt unce, tak i v lahvi o dvou uncích. Rekordmankou byla Joy Patou: samotný čistý parfém v pěti velikostech, od 1/6 do 1 a 3/4 unce.
Všimněte si, jak málo bylo pánských vůní: pouze Moustache od Rochas, voda po holení Eau Sauvage a Canoe od Dana – a slavná Tabu od Dana tu chyběla. A také tu byl roztomilý překlep ve slově Caleche.
Katalog obsahoval i reklamní obrázky, z nichž některé jako by byly vytvořeny speciálně pro duty-free prostředí.
Kterou lahvičku byste si vybrali na cestu? Já bych objala 4 unce parfému Shalimar v klasickém „netopýřím“ flakonu za 34 dolarů.
A tady je mimochodem jeho reklama pro angloamerický trh z roku 1968. Věděli jste, že podle guerlainovského mýtu vyprávěl v roce 1926 v Paříži romantický příběh o Šáhdžahánovi Pierrovi a Jacquesovi Guerlainovým jistý maharádža? Proč právě 1926 a ne 1925? Protože v amerických reklamách Guerlain se pro marketingové účely většinou uváděl rok, kdy začal prodej ve Spojených státech.
Už jste si vybrali svou lahvičku?
