Tauer Perfumes Sundowner: Když ohnivý západ slunce pohasíná
Recenze parfému

od Matvey Yudov
09/04/25 08:00:04

Andy Tauer si svůj status kultovního řemeslného parfuméra vydobyl naprosto zaslouženě. Za prvé, začal už před více než dvaceti lety, v době, kdy se tvorba parfémů automaticky rovnala nálepce výstředního podivína – rozhodně to nebyl mainstreamový koníček jako découpage nebo plstění králíčků z vlny. Za druhé, sláva a uznání přišly téměř bleskově, prakticky už po několika prvních vůních. Za třetí, pochopil význam SMM nejen „dřív, než to bylo cool“, ale ještě v době, kdy podobné pojmy ani neexistovaly: vedl aktivní blog, komunikoval se svou komunitou a otevřeně sdílel detaily, včetně těch technických. Pokud jste chtěli, mohli jste se o něm dozvědět téměř vše – včetně toho, jaké prášky bral, když se náhodou necítil dobře.

Jeho rané práce byly překvapivě vyzrálé a mnozí dodnes věří, že svou "marockou" dvojici nikdy nepřekonal. Jeho styl – odvážné tahy, syté barvy a hluboká úcta ke klasické parfumerii – mu získal nespočet obdivovatelů, zejména mezi těmi, kteří se ztráceli v přílivu bezpečných, zaměnitelných komerčních produktů, sotva rozlišitelných a bez jakékoliv emoce. (Marketéři mají hrůzu z toho, že by vůně mohla obsahovat něco, co by se někomu nemuselo líbit.)

Jeho rukopis se rychle ustálil; překonal svou pentachordovou fázi a i když každá nová vůně může překvapit kompozičními volbami nebo nečekanými zvraty, zůstává stylově rozpoznatelná – i když se vydá do méně typických vod, jako například akvatická Phtaloblue.

Sundowner, uvedený v roce 2021, vás svým výběrem ingrediencí nepřekvapí, pokud znáte tvorbu Tauer Perfumes. Nejde tu o sebeopakování ani o citaci sebe sama, spíše o prohlubování jeho oblíbených témat, o touhu pokračovat v rozhovorech, které ještě neskončily.

Sundowner (slovo označuje večerní drink, „koktejl při západu slunce“) se vrací k jantarovému tématu, které už naznačil v Amber Flash. V hustém jantarovém likéru se tu pomalu rozpouští koření (Eau D'Epices), pryskyřice (Au Coeur du Désert) a kandovaná pomerančová kůra (Orange Star). První doušek je pomalý, tělem se rozlévá teplo a téměř slyšíte hudbu. Ne vodní dýmka a rap, ale komorní hudba 19. století, kde koření rozmlouvá s květy a objevuje se charakteristický pudrový akord Les Années 25. Přicházejí hluboké tóny: nagarmotha a pačuli, které zde působí téměř jako oud, díky jasnému animálnímu podtónu připomínajícímu L'Oudh. Objevuje se také pískově-minerální kadidlo – a Andy se široce usměje. Vždyť už před lety vypustil do světa Incense Extreme a Incense Rose, a od té doby se nic podobného neobjevilo.

Ve Sundowner najdeme minimálně tři prvky, které jsme v Tauer Perfumes dosud takto výrazně nezažili. Prvním je tabákový akord: hnědé tabákové listy, silné a lehce trpké, překvapivě realistické – nic společného s prachem v moderních cigaretách ani s nekonečnými klony té jedné slavné tabákové vůně. Tabák zde provází kakao; na jedné straně podtrhuje pudrovou, drobivou texturu vůně, na druhé straně ji zaobluje, zjemňuje a zahaluje do sladkosti.

Třetí prvek popisuje můj kolega Patrick Rhys takto: „Bezproblémová komplexnost této vůně je naprosto ohromující. Je tak složitě vrstvená, jedna harmonická dualita na druhé, že je těžké o tom vůbec mluvit. Nejprve do vzduchu udeří cosi prašného, pudrového, přitom dřevitého a s vyprahlou hřejivostí. Zaprášené dřevo rychle ustupuje sladkému dřevu a na kost suché gurmánskosti, která však nepůsobí vůbec gurmánsky.“ Tím zaprášeným, kořeněným, teplým dřevem je zde skořice. Dnes už to není zrovna módní ingredience, o to je pro mě tahle vůně cennější. Zhruba bych Sundowner zařadil na stejnou oběžnou dráhu jako Amouage Boundless, Akro Dark, Eris Mxxx a L'Instant de Guerlain pour Homme – ale vždy s výraznou poznámkou k jedinečné osobnosti a kontextu autora.