Značka Serge Lutens se bezesporu posouvá směrem k masovějšímu publiku, pokud jde o výběr vonných profilů (o ceně to ale rozhodně neplatí, ta stále jen roste!). Mám tím na mysli, že vůně jsou celkově snáze přijatelné, s kompozicemi, které záměrně vyvolávají méně vyhraněné reakce, a s pocitem, že vedení firmy jen odškrtává položky v seznamu pro určité trhy (třeba když plní poptávku po klasických oudech pro Střední východ).
Nový Le perce-vent bych ale do této škatulky nezařadil. Spíš je to zážitek, který si musíte připsat na seznam věcí, co musíte zažít – zajímavý, trochu kontroverzní a podivný tím typicky sergeovským způsobem, kdy se pohybujeme v nejednoznačných, ale tísnivě působivých emočních kulisách. Pro mě je právě v tomhle síla nejlepších vůní Serge, a možná i důvod, proč značka Serge Lutens dokázala vystihnout pomíjivé čichové okamžiky skutečného světa v doprovodu krátkých, ale intenzivních záchvěvů srdce lépe než kdokoli jiný.
Bravura, úžas a nostalgie byly hlavními tématy značky, než přišel obrat k předtuchám, opuštěnosti a (ne)přízni osudu. V té první skupině si vybavte hřejivou kůrku chleba a hořkosladkou domácí pohodu Jeux de Peau, arabský trh zalitý kořením a sluncem v Arabie, láskyplnou stájovou scenérii Chergui nebo nezvykle ovocný šampon schovaný v plastech v Nuit De Cellophane. Pod druhým deštníkem je křehká melancholie zimní samoty v Gris Clair, kamenně chladná katolická modlitba L'orpheline, drsná, cizí krystalická čistota Laine de Verre a kontrast něhy a strachu v Dent de Lait i Bourreau Des Fleurs, přičemž ta druhá byla inspirovaná „vztahem lásky a nenávisti Serge Lutense k jeho matce jako obrazu kata“!
Le perce-vent mistrně balancuje mezi srozumitelností a neuchopitelností. Z jedné strany působí jako „přímočaře bylinný“ – evokuje staré apatyky, zahradní léčivé byliny a šamanské pižmo. Když obrátíte minci, kontrastuje křupavě svěží tóny s astringentní květinovou žvýkačkou a vytváří chladivě sladký zážitek, který silně připomíná obecně opomíjenou Encens Et Bubblegum od Etat Libre D’Orange. Celou vůní prostupuje pocit zemité mlhy, jak vystřižené z hollywoodského hřbitova. Ať už je složení tak strohé, že nabízí jen šalvěj a pižmo, nebo v sobě skrývá tuberózu a aldehydy, parfém má znepokojivý druh sladkosti, která ve vás vzbuzuje napětí a vnitřní neklid. Jako by vesmírná loď rozprašovala v systému vůni broskve, přestože nikdo na palubě nikdy nebyl na Zemi ani neochutnal broskev.
V tomhle ohledu je vůně přesně podle zadání. Zvláštní klid, když víte, že vás obklopuje neštěstí, ale zatím jste v bezpečí. Na webu Serge Lutense najdete víc k příběhu tohoto „prolamovače větrů“ – tedy o pocitu být v oku cyklonu. Mraky na obzoru rozbíjejí běžnou realitu, ale vaše normálnost v samém středu bouře je dokonalá, s jasnou oblohou a cukrovými polibky slunce. Ale blíží se to. A vy to víte…
