The Omniscient Mr Thompson: Vražda? Udělal to komorník!
Recenze parfému

od Alex (Sane-Witch) Osipov
01/15/24 12:15:01

Ho-ho, to je ale svěží proud! Komorník – to je láska, že?

Kolekce Portraits od Penhaligon's mě zpočátku zaujala právě proto, že to byly... no, portréty, vůně popisující postavy. Oblečete si jednu a napochodujete na jeviště, abyste se předvedli.

Brzy jsem si je však zamiloval, protože v nich nebylo téměř s kým hrát. No, skoro. Lady Blanche a Lord George – ach ano! Děti, Rose a její Duke taky. Ale pak přišla řada neurčitých osobností, z nichž by se dalo něco vytěžit, ale jejich vůně – bohužel, nenadchly.

Na jedné straně je herec hrdý, ale zajatý pták: hraješ, koho ti dají, aby sis vydělal na chleba... Naučíš se přizpůsobit každé roli a v každé najdeš něco zajímavého, něco "svého, svého". Pro profesionálního herce je to otázka cti.

Na druhou stranu jsem měl asi štěstí – jen jednou jsem dostal roli, která mi byla naprosto cizí a nezajímavá (a ta hra už naštěstí vypadla z repertoáru), a když jsem si uvědomil, že nejsem hercem snů svého pečujícího režiséra, udělal jsem si vlastní divadlo, kde si hraju, co chci.

Zkrátka, vybírám si role a mezi ostatními Portréty jsem nechtěl hrát nikoho. Šlo o vůně – kdyby Monsieur Beauregard nebo třeba Countess Dorothea (není to wildeovská lady Bracknellová?) voněly jinak, dychtivě bych je přijal, ale ne – vůně nebyly na úrovni.

Ani odvážení se mimo rodinný systém – Mr Harrods a Penhaligon – situaci nezachránilo. Nakonec se franšíza dostala dolů ke služebnictvu a voilà! Komorník. To je ale postava!

Hned řeknu, že v životě bych tuhle vůni nenosil - není moje, - ale hrát si na pana Thompsona by bylo příjemné, protože vůně se ukázala být zajímavá.

Každá sebeúctyhodnější domácnost se dělí na doménu lorda a doménu dámy. Lord se stará o vnější vztahy a majetek, zatímco dáma spravuje dům a vnitřní politiku. Komorník zastupuje pána v domě a je hlavou veškerého služebnictva a organizační složky, zatímco avatarem dámy je hospodyně, která má na starosti domácí záležitosti. Personál se podřizuje oběma, ale mužská polovina – mladší komorníci, lokajové a do jisté míry osobní komorníci pána a další starší muži – jsou do jisté míry komorníkovou armádou; zatímco služebné, kuchařky, myčky nádobí a do jisté míry i dámské komorné – jsou agenty hospodyně.

Obecně platí, že komorník je dům a dům je komorník. Je skutečným správcem domu a obvykle začíná své povinnosti s pánem, stárne s ním a někdy s ním i umírá. Pokud to však léta dovolovala, starý pán často předal majordoma spolu s domem svému dědici, a to i se všemi tajemstvími, zkušenostmi, řádem a autoritou. V jeho pravomoci není problém, s nímž by si skutečně kvalitní majordomus neporadil: je doslova připraven stavět města a rozvracet státy – a je toho docela schopen. V jistém smyslu není ani tak oddán současnému pánu-paní, ale spíše své Rodině, Rodokmenu a Panství – to jsou jeho hlavní priority a pán je jen dočasným ztělesněním toho všeho, neméně důležitým a významným.

Penhaligon's se tedy rozhodl představit nám komorníka lorda George.

Kdybych potřeboval do hry uvést komorníka bez konkrétních specifikací - tedy komorníka jako takového -, udělal bych ho:

a) autoritativní – jeho autoritu není třeba připomínat (a pokud ano, pak, lehce parafrázujíc Margaret Thatcherovou, není žádnou autoritou), přítomnost je zcela dostačující;

b) tajnůstkářský – navzdory skvělé znalosti šlechtického života P. G. Wodehouse je jeho Klub mladšího Ganymeda čirá fantazie, protože žádný skutečný komorník nebo sluha v solidním domě by nestavěl zájmy cechu nad zájmy pána a nepředával by o něm žádné soukromé informace třetím osobám;

c) mírotvorce – to znamená, že dokáže zpacifikovat člověka i situaci, protože mír je základem přežití;

d) naprosto tradiční, neboť právě tento vznešený život je založen na tradici a díky ní stále žije a snad ještě mnoho staletí žít bude.

Podívejme se, co jsme získali.

The Omniscient Mr Thompson, jak bylo opakovaně poznamenáno, se silně podobá originálu Dior Homme z roku 2005 – ale ne, není to duplikát, a dokonce ani příliš podobný. Liší se... no, jako komorník a host na recepci: oba budou v závislosti na události téměř stejně oblečení, ale host nikdy nebude tak čistý, nablýskaný a vyžehlený jako komorník, ani nikdy nebude udržovat tak bezvadné, téměř vojenské, ale skromnější držení těla. No, a pokud ano, znamená to, že se příliš nevzdálil od komorníka v hodnosti a příliš se snaží ukázat ze své nejlepší stránky.

The Omniscient Mr Thompson začíná rozkošným popelavě šeříkovým kosatcem, shromážděným ve vnitřní kytici s levandulí a hořkými kakaovými plody. Téměř okamžitě se dostaví zvláštní efekt: kosatec se vydává doleva, levandule doprava. Květy se oddělí a mezi nimi začne buď dialog, nebo výzva a odpověď. Všechny prvky jsou stejné jako v Dior Homme, ale Francouz působí mnohem svěže, měkčeji a uvolněněji, zatímco Angličan se promenáduje s ideální strukturou a přísností vůně.

To je dáno jasně definovanou mužnou linií "pepř-geranium-dřevité tóny", která jemně vstupuje velmi blízko začátku (nevytlačuje květiny, ale moudře prochází stejným koridorem, jen o patro níže) a bez jediné odbočky míří přímo k dosud skrytému horizontu finále. Jeho klíčovým rysem je stejná bezvadnost (kolikrát budu muset toto slovo do konce článku opakovat?) vyjádřená ušlechtilostí a střídmostí tónů.

Asi po půlhodině začne Butler Thompson (přesně tak mu říkají nahoře - bez jakéhokoli "mister", jen příjmením; dole podřízení - samozřejmě uctivě, s "Mr."... zajímavé je, že hospodyně si před příjmením vždy ponechává "Mrs.", i když není vdaná) ukazovat zajímavou, neformální stránku své povahy.

Kombinací již deklarovaných tónů a jejich odstínů vzniká nečekané a podmanivé téma vařeného mléka, spojené především s dětstvím. Děti domu jsou jeho budoucností, a tedy bezpodmínečným pokladem. Péče o ně a dohled nad nimi je povinností chůvy a služebných, ale dobrý komorník musí být schopen vyřešit jakýkoli problém, včetně toho, že mladému pánovi či paní přinese sklenici horkého mléka a hračku.

Nejsem si jistý, zda je tento vzkaz opravdu vhodný k nošení. Zdá se, že není příliš dekorativní... ale zároveň je tak živá, nečekaná a pronikavě přirozená, že okamžitě sjednotí vzhled. Rozhodně se mi líbí. Navíc právě tento aspekt si mě získal v The Omniscient Mr Thompson.

A jako by se nechtěl spokojit s tím, čeho už bylo dosaženo, spikne se mléko se světlým dřevem, hořkou vanilkou a špetkou sezamového semínka a vytvoří... ovesnou kaši – přísnou, nesladkou, výrazně cereální, docela hustou, do které by si člověk přál zamíchat lžíci medu nebo přidat trochu smetany. I když to už vypadá jako nějaká neanglická pochoutka.

Vhodné by však byly i téměř nesladké ovesné sušenky.

Po většinu svého života zůstává The Omniscient Mr Thompson v typicky mužské oblasti, tradiční, suché, dřevitě-aromatické, skvěle zbarvené velmi krásným kosatcem a mlékem – a teprve její závěr je jednoznačně a jednobarevně vanilkový. Není to špatné, ale mírně nudné. Ve srovnání s ní je Dior květinově-gurmánský estét, trochu kožený, uvolněný a zoufale bohémský. Sám se možná uměním nezabývá, ale rád se stýká s kreativními lidmi.

A co s tím má společného vražda?

No, zaprvé, pravý komorník by pro dům udělal cokoli. Včetně toho.

Zadruhé, Sbírka portrétů je dobře přijímána jen tehdy, pokud ji považujeme za typicky anglické cvičení v ironii, a "udělal to majordomus" je klišé špatných detektivek... nebo jejich parodií. Které se mimochodem v literárním diskurzu pevně usadilo poté, co v USA vyšel román P. G. Wodehouse Something Fishy pod výmluvným (a příznačným) názvem The Butler Did It!

A za třetí, v dobré detektivce je vrah kladnou postavou, která by se měla dostat do podezření až v poslední čtvrtině knihy a má skrytou citovou motivaci. Pan Thompson je nejen vševědoucí (to znamená, že o všech ví příliš mnoho), ale v seriálu je také vykreslen jako člověk přísných tradic a formálnosti, ale také jako člověk plný rozporů s nečekanou sentimentální stránkou své povahy.

Byl by z něj vynikající vrah.
Navíc jsem si jistý, že by nebyl dopaden.