Vždycky mě mátlo, že značky parfémů někdy vydávají úplně jiné vůně pod starými názvy.
Trochu chápu, když byl název legendární a byl důvod využít jeho slávy, jako v případě rafinované pudrové L'Interdit Givenchy z roku 1957 a silné tuberózovo-jahodové L'Interdit Givenchy z roku 2018. Stále to však nechápu. Proč znovu nevydat legendární L'Interdit a dát nové vůni značky jiné jméno?
Existují však ještě podivnější situace: Když byla vůně úspěšná, ale ještě se nestala legendární, a pod jejím názvem se už vydává něco úplně jiného...
Takový příběh se stal s kolekcí Ibiza od Ramona Monegala, která byla v roce 2018 uvedena na trh v koncentraci toaletní vody Long Lasting Uninhibited a poté znovu vydána v koncentraci parfémované vody s pozměněnými vůněmi. Zejména nejoblíbenější ze tří vůní, #laislablanca, prošla výraznými změnami.
Problémem je, že názvy vůní se vůbec nezměnily a design flakonu se změnil jen nepatrně. Rozdílu si můžete všimnout, pokud se podíváte pozorně. Stará verze měla na flakonech modré nápisy, zatímco nová má bílé. Jinak je to stejný bílý matný poloprůhledný flakon, stejná plastová tuba zabalená do bílého kartonu se zlatými vzory. Nápis na kartonu byl obkreslený, ale nyní je celý ve zlaté barvě. Na starých edicích je navíc pod názvem malým písmem napsáno: Long Lasting Uninhibited Eau de Toilette. Na nových je napsáno Eau de Parfum. Aby si toho člověk všiml, musí se dívat velmi pozorně.
Obsah lahviček je zcela odlišný.
Vrchní tóny: aldehydy, anýz, zázvor
Srdce: mandlový květ, heliotrop, jasmín
Základní tóny: fazole tonka, bílé pižmo, pačuli
#laislablanca v dlouhotrvající koncentraci toaletní vody Uninhibited byla jasná, zářivá vůně, právem věnovaná bílým plážím Ibizy. Její vůně kombinovala svěžest ozónových aldehydů a jistou jemnou pěnivost s heliotropovým práškem, mandlovým mlékem, bílými květinovými lístky a sladkostí fazolí tonka. Vznikl tak parfém, který byl zároveň svěží a kosmetický, připomínající ranní vzduch a luxusní tělový krém. Měl dlouhou výdrž a značnou siláž a jeho popularita byla zasloužená. I mně se líbil.
Nyní tu máme úplně jinou pyramidu a charakter parfému. Připadá mi zvláštní, že nese stejný název a je stále věnována bělosti ibizských pláží, protože už v ní není nic světlého a zářivého, nic, co by připomínalo bělost. Přesto je nová verze sama o sobě docela dobrá, jen není tím, co fanoušci původní #laislablanca očekávají, že najdou ve své lahvičce. Bylo by lepší dát této vůni jiný název. Například #lospinosdulces, protože především voní po borovicové pryskyřici, ale tato pryskyřice je sladká.
Svrchní tóny: datle, borovicové jehličí, černý rybíz
Srdce: květ mandloně, heliotrop, ylang-ylang
Základní tóny: santalové dřevo, guajakové dřevo, kadidlo
Nová verze #laislablanca je vzdálenou příbuznou takových jehličnatých a pryskyřičných, ale sladkých vůní, jako jsou Fille en Aiguilles Serge Lutens, Aqua Allegoria Winter Delice Guerlain a Arso Profumum Roma. Nejvíce podobností sdílí s dávno ztracenou krásnou Winter Delice, ale #laislablanca ji samozřejmě nemůže nahradit. Přinejmenším proto, že má skromnější buket. Nicméně #laislablanca mi připadá, že je Winter Delice nejblíže ze všeho, co je v současné době na trhu s parfémy nabízeno.
#laislablanca začíná sladce svěží a lehce slanou dřevitou vůní, která připomíná jak čerstvě nařezané cedrové dřevo, tak parfumérské experimenty s vůní santalového dřeva.
Tento slaný tón, běžný v moderních santalových parfémech, necítím ve vůni pravého indického santalového oleje a necítím ho ani ve vůni vintage santalových předmětů, které si stále zachovávají svou vůni, i když jsou staré kolem padesáti let.
Solanka a dřevo je kombinace oblíbená v moderních pánských parfémech, ale mně se nelíbí. Proto mě těší, že z #laislablanca rychle mizí a ustupuje vůni borovic a domácího karamelu.
Borovicové jehličí a borovicová pryskyřice jsou dominantními tóny vůně #laislablanca od jejího plného rozvinutí až do konce. Pryskyřice, zcela autentická a zlatavá, stékající po drsných kmenech, se zde snoubí s páleným cukrem. Je těžké určit, co převládá více, zda pryskyřice, nebo pálený cukr. Někdy to vypadá jako cukr, jindy jako pryskyřice. Borovicová vůně v #laislablanca je hustá a osvěžující, bohatá na fytoncidy, jako vzduch v borovém lese za horkého letního poledne. Tiše kouřící kadidlo, krásně smíchané s borovicovou vůní...
Místo borovicových šišek však na stromech visí sladké datle a kandovaná kolečka ananasu. V samém srdci borového lesa rozkvétá sladký tropický ylang-ylang a jemná jarní mandle. A na borovicovém jehličí se usazuje vanilkovo-mandlový heliotropový prášek.
Začátek #laislablanca je drsný, vývoj je niterný, srdce je ženské. Tento parfém je zcela postaven na kontrastech, ale tyto kontrasty v kombinaci vytvářejí unisexovou vůni, mírně svěží a mírně sladkou. Osloví zejména ty, kteří milují vůni borovic a vyhledávají ji v parfumerii, protože borovice jsou zde hlavním tématem. Navzdory své sladkosti je #laislablanca zcela vhodná pro muže. A nepochybně i pro ženy. V její vůni se objevuje novoroční téma – borovice a sladkost. Ale myslím, že se ještě lépe projeví v létě. Pro mě je #laislablanca stále vůní borového lesa v horku... Borový les s datlemi a ananasovými kandovanými plody.
Aktualizovaná verze #laislablanca je stejně dlouhotrvající a má stejně výraznou siláž jako ta první.
Ale stejně se mi víc líbila ta první. Ty aldehydy byly moc krásné!
