Ylang-ylang se zdá být pro parfumerii téměř jako stvořený. Vůně jeho květů je ohromující přírodní parfémovou směsí: svěží citrusový úvod, složitý květinový buket, tropické ovoce, exotické koření, balzamická sladkost, nádech kožené živočišnosti, sluncem prozářené tóny, krémová hebkost, zvláštní léčivý nádech, dřevité podtóny a samozřejmě opojná smyslnost. Je to jedna z mála květin, z nichž se získává esenciální olej s poměrně dobrou výtěžností.
Ylang-ylang pochází z jihovýchodní Asie. Ve volné přírodě roste do mohutných stromů dosahujících výšky až 30 metrů, s kmeny o průměru až 75 cm. Oficiálně se nazývá Cananga odorata a patří do čeledi Annonaceae. Mezi příbuzné ylang-ylang patří exotické plody, jako je cherimoya (kterou Mark Twain slavně nazval nejchutnějším ovocem známým člověku) a soursop, můj osobní favorit. Mimochodem, pokud někdy narazíte na mražené soursopové pyré, je z něj neuvěřitelně báječný marshmallow. Samotný ylang-ylang se příležitostně používá v kulinářství – hlavně v dezertech, jako jsou želé, zmrzliny nebo čokolády. Mezi vonnými květinami používanými v parfumerii lze za vzdáleného botanického příbuzného považovat magnólii.
S pěstováním ylang-ylang se začalo již v 19. století na Filipínách. Evropští kolonizátoři rostliny převezli přes Indický oceán a dovezli je na Réunion, Komory, Mayotte a Madagaskar. Dnes se většina ylang-ylang pěstuje na severovýchodě Madagaskaru (zejména Nosy Be) a na Komorách. Samozřejmě není nutné pěstovat třicetimetrové obry: na plantážích dosahují stromy ylang-ylang obvykle jen 2-3 metrů a kvetou asi tři roky. Dospělý strom dává ročně kolem 5 kg květů a kvete po celý rok. V současné době se pěstování ylang-ylang věnuje přibližně 2 000 hektarů.
Pro získání parfémového materiálu výjimečné kvality je nezbytné sklízet květy v přesně stanoveném stadiu "zralosti": po otevření poupěte jsou okvětní lístky zpočátku světle zelené a postupně se mění na jasně žluté. Přibližně o tři týdny později se objeví jasně červený střed, který označuje okamžik, kdy květ vyvinul nejvyšší koncentraci aromatických látek. Přezrálé květy jsou méně ceněné, protože éterický olej z nich destilovaný má tendenci nést příliš ovocný charakter.
Můžeme s jistotou určit přesné datum, kdy éterický olej ylang-ylang zahájil svou triumfální cestu moderní parfumerií. V roce 1878 představili dva němečtí lékárníci Oscar Reymann a Adolf Roensch esenciální olej ylang-ylang na legendární světové výstavě v Paříži. Francie tehdy toužila obnovit svou pověst po prusko-francouzské válce, zatímco Německo se z pochopitelných důvodů odmítlo oficiálně zúčastnit. O pouhých deset let později se esenciální olej ylang-ylang stal nepostradatelnou součástí výbavy každého parfuméra.
Etymologie slova "ylang-ylang" zůstává nejistá. Jedna z teorií naznačuje, že v tagalštině (známé také jako filipínština) znamená název "divoký" nebo "divočina" – což je příhodný odkaz na to, že strom dává přednost odlehlým, neobdělávaným oblastem. Jiná verze vykládá název jako "svěšený" nebo "volně visící", což pravděpodobně odkazuje na větve stromu. Podle nejromantičtějšího výkladu znamená "třepetající se", což evokuje představu květů kývajících se ve větru jako motýli. Občas se v parfumérských textech uvádí, že "ylang-ylang" znamená "květina květů" nebo něco podobného, ale to je s největší pravděpodobností mýtus.
Při destilaci se éterický olej rozděluje na několik frakcí. První, která obsahuje nejvíce těkavých látek (především benzylacetát s jasmínově-banánovou vůní), se shromažďuje v prvních 1-1,5 hodinách – to je Ylang Extra s výtěžností asi 0,5 % (na kilogram oleje je třeba 200 kg květů). Parfuméři dávají přednost zejména této Extra a Ylang I.
Druhá frakce (Ylang II), sbíraná během čtyř hodin, má podobnou výtěžnost 0,4-0,5 %. Třetí, nejtěžší frakce – s hlubokým, mírně kouřovým aroma – se sbírá až po 24 hodinách a její výtěžnost se pohybuje kolem 1,1 %. Existuje také plná, nefrakcionovaná verze nazvaná Ylang Complete s celkovou výtěžností kolem 1,5-2,5 %.
Bez ohledu na frakci je esenciální olej žlutá kapalina. Některé sloučeniny v esenciálním oleji ylang-ylang nejsou rozpustné v alkoholu, proto olej prochází další frakcionací, aby byl vhodný pro použití v parfumerii. Ročně se vyrobí přibližně 100 tun esenciálního oleje ylang-ylang, přičemž nejzákladnější, nefrakcionovaná verze stojí ve velkoobchodním prodeji přibližně 150 USD za kilogram.
Z ylang-ylang se extrakcí získávají parfémové materiály. S výtěžností přibližně 2 % se z květů pomocí hexanu získává beton. Tento beton se pak promyje alkoholem; alkoholový roztok se zchladí, aby se odstranily vosky (zhruba 10 % hmotnosti betonu), které se vysráží, a alkohol se odpaří ve vakuu, čímž se získá absolut. Ylang-ylang absolute je tmavě oranžová, viskózní tekutina s výraznou květinovou vůní vyznačující se hlubokými liliovými nuancemi, teplými salicylátovými tóny a koženo-kořenitými akcenty, v základu je jasně patrná vanilková sladkost. Absolut je výrazně "slunečný" a salicylátový, trochu připomíná tiare a frangipani.
Někdy se esenciální olej vydestilovaný ze zbytků květové hmoty po extrakci přidává zpět do betonu.
Primárně květinový charakter vůně ylang-ylang utvářejí terpenické alkoholy: linalool (citrusy, semínka koriandru, levandule, bobule, konvalinka), farnesol (lípa, konvalinka), geraniol (růže, pelargonie) a α-terpineol (šeřík, limetka). Ovocné nuance přinášejí jejich komplexní estery – především benzylacetát (jablko, hruška, banán), geranylacetát (růže, hruška, citrusy, rum, víno), prenylacetát (zelený banán, hruška, mango, jablko) a farnesylacetát (citrusy, zeleň, růže). Terpeny přispívají k bylinným a dřevitým tónům: germakren D (zelený, voskový, dřevitý, travnatý, zemitý, lehce kafrový), α-humulen, caryophyllene, caryophyllene oxide (chmel, konopí, dřevitý tón), α-farnesene (levandule, bergamot, neroli) a cadinene (grapefruit, vetiver, heřmánek, tymián, guajakové dřevo). Sladké balzamické tóny dodává benzylsalicylát a benzylbenzoát; salicyláty, jak již bylo uvedeno, jsou také zodpovědné za "sluneční" efekt. Zvláštní, poněkud léčivé tóny pocházejí z methyl salicylátu a methyl benzoátu. Ty jsou zvýrazněny isoeugenolem a jeho deriváty, jakož i para-methylanisolem (p-kresylmethyletherem), které dodávají kořeněné tóny a fenolicko-kouřové nuance – asociují ylang-ylang s narcisem.
První frakce obsahuje výrazně více lehkých sloučenin, jako je para-anisyl-acetát, linalool a estery, zatímco těžší seskviterpeny, jako je caryofylen a germakren, jsou výraznější ve třetí frakci. U Ylang I a II jsou jakékoliv "pálené" tóny považovány za nepřijatelné. Je zajímavé, že materiály založené na extrakci (beton a absolut) tyto těžké terpeny zcela postrádají, zřejmě proto, že jsou artefakty esenciálního oleje a vznikají z jiných sloučenin během zahřívání, které je součástí destilačního procesu.
Po úspěchu esenciálního oleje ylang-ylang prudce vzrostla poptávka, což vedlo k pokusům o jeho výrobu v jiných oblastech. Na ostrově Jáva, který se nachází v Indonésii, se začalo usilovat o získávání oleje z divoce rostoucích květů. Ukázalo se však, že jávský olej je výrazně horší než olej vyráběný ve francouzských koloniích. Zpočátku se to přičítalo nedostatečnému vybavení a klimatickým rozdílům. V polovině 20. století se však ukázalo, že hlavní příčina spočívá v botanických rozdílech: pěstované rostliny pěstované na Madagaskaru a divoké rostliny na Jávě jsou si sice blízce příbuzné, ale jedná se o různé poddruhy – označované jako Cananga odorata Fil. et Thomson forma genuina, resp. forma macrophylla. V důsledku toho se rozlišuje mezi esenciálním olejem z ylang-ylang a "olejem z canangy" (z Jávy). Složením se jávský canangový olej nejvíce podobá ylang III, ale obsahuje méně složitých esterů a vyšší podíl terpenů, což mu dává výrazně "spálený" profil vůně s fenolickými tóny kůže a dehtu.
Snad nejikoničtější asociací s ylang-ylang v parfumerii je legendární Chanel №5, kde se dělí o květinové srdce s růží a jasmínem, podtržené aldehydy. Od té doby se trojice ylang-ylang, růže a jasmín – s aldehydy nebo bez nich – stala parfumérskou klasikou: Chanel №22, Jean Patou Joy, Lanvin Arpege, Diorissimo, Guy Laroche Fidji. Z tohoto důvodu jsou dnes výrazné tóny ylang-ylang často vnímány jako pudrové a staromódní.
Práce s tímto materiálem je náročná – jeho profil je exotický a křiklavý: léčivé aspekty, krezolově-živočišné kožené nuance, kořeněné a kouřové tóny eugenolu a banánový vrchní tón připomínající lak na nehty – to vše jsou intenzivní čichové barvy.
Přesto mnoho současných vůní zkoumá tento složitý, rozporuplný, a přesto bohatě výrazný materiál: Le Labo Ylang 49, M. Micallef Ylang in Gold, Mizensir Ylang Spirit, Serge Lutens La Dompteuse Encagée, Maison Martin Margiela Beach Walk, Chloé Ylang Cananga, Givenchy Ylang Austral, Perris Monte Carlo Ylang Ylang Nosy Be, Sunkissed Goddess By Kilian, Régime des Fleurs Ylang Ylang Fizz, Molton Brown Ylang-Ylang, Franck Boclet Ylang Ylang, Prada Infusion d'Ylang, Genyum Singer, Diptyque Eau Moheli a mnoho dalších. Brzy se s vámi kolegové podělí o své osobní favority na toto voňavé téma.
